kleopatra

Harry miluje, jak říká, svou ženu. Vedle ní má švarnou milenku a tu, jak říká, miluje též. Protože je jeho žena spíš na sex, zatímco on je romantik, jak říkají oba, hodlá svou ženu zabít, aby jí nezpůsobil hoře zprávou, že se chystá přemístit. Milenka je taky zamilovaná a poskytne Harrymu víc, než jen ten otravnej sex, jak řiká Harry kámošovi, kterej, jak říká, milenku příteli svědomitě pohlídá, když Harry zrovna nemůže. Všichni říkají: miluji tě imrvére a s vášní, s jakou řikáme, že nám došly čistý ponožky a leklá ryba je proti tomuhle tanečnice hula-hula.

Nebyla jsem si jistá, jestli mám vadnou optiku já nebo to nezvládl režisér, ale po přečtení komentáře Morien mám zaostřeno. Viděla jsem to totiž taky tak - že rodiče byli každý po svém sobci a syn, jedno jak postelově orientován, v tom smutně plul, posléze chráněn už jen matčinou slizkou manipulací. Ovšem dešifrujte to při nijakém způsobu podání!! Jakoby se míhaly nezřetelné šmouhy za kalným sklem dveří, které sice lákají i klíčovou dírkou, ale ta je zas příliš malá. Tak tedy 3,5*, ale hlavně za klíčový podíl Eddie Redmayna.

Vyloženě sympatické obsazení, obrazové pošušňání a v rámci žánru věru zábavnější, než bych si v momentě, kdy jsem na placce otrávěně utírala prach a otisky prstů, dokázala připustit. Neohroženého Mikeše opět netrefí ani jedna z milionuosmi kulek, ale komu to vadí? Za 3,5* a že to tak sedlo do okamžiku ... ať nežeru.

Brutální červená knihovna? Psychologická odysea za principem opravdové lásky? Nevim. Prazvláštní atmosféra tvořená sněhem, chladnými chodbami, hudbou a v ní jedna bělovlasá zohyzděná a jeden slepý čtení naslouchající kluk mi daly zapomenout na okolní svět a scéna, kdy on svou lásku "spatřil" mezi regály knih a nenechal jí utéct, hluboce dojala. No, když to tak po sobě čtu, jeví se to pěkně kýčovitě, ale dejte Slepému šanci. A uvidíte :).

Korálky, které ztratily svou nit, přesto tvoří kompozici ... jejich letu cik cak prostorem. Kdyby tu lidičky, o jaké zakopáváte, se svými bolístkami nebyli už tolikrát a plnokrevnější, ocenila bych štědřeji. Na druhé straně se nedá říct, že by film o povědomém, co tiše oddechuje pod slupkou, stál za starou bačkoru. Dopadne to ale asi tak, že některé okamžiky pravdy sice nezapadnou, vzpomenout si, kde že se to urodily, bude ale za čas problém - 3,5 *.

Luisa sedávala v koutě a přesto, že byla hodná, tak ji nenašli. Svět chce být klamán a tak mu vyhověla. Jako áčkovej manipulant získala muže a užívala si pocitu, že to funguje, že ovládá mechanismy balící stejně jako odbavovací, ale city, přátelé, city ... !! Schopnosti hodné holky myslet jako potvora toliko chtěním sice moc nevěřím, vztahové souvislosti tu ale uvěřitelné jsou, španělština podmanivější, než je soudno, a mně bylo, jako by někdo hodně povědomej při prvních kapkách nade mnou jen tak otevřel deštník. Nebyl sice značky Almodóvar, ale to se v tu chvíli ukázalo jako nejmíň důležitý.

Sotva jsem se oklepala z Nouzového východu, je tu Předčítač a přiznávám, že jsem nevěřila. Nevěřila, že Daldry po Hodinách natočí znovu hluboký film, co jen tak nevymizí z hlavy, a přitom se dokáže neopakovat, a že budu mít před sebou dva tak neskutečně působivé výkony Kate a zbytečné dilema, který je lepší. Zažila jsem s Předčítačem několik chvil, kdy mě přepadlo dojetí i vděk za to, jak citlivě a vkusně byly natočeny - od milostných scén, přes soud a uchopenou výzvu a naději v podobě nahraných kazet, až po zklamání a nicotu. Stejně tak na mě zapůsobilo ztvárnění mužova vnitřního boje mezi láskou k okouzlující ženě a odporem k odvrácené straně téže bytosti. To se pak těžko řekne skvost, ale je to tak. Je to skvost a obrovský filmový zážitek.

Votrava!

Exmanžel byl tak odporný stvoření, že se divim, jak ho při jeho projevech někdy někdo mohl milovat - i naloženýho. Odpor, kterej ve mně vzbuzoval byl asi součást záměru, ale já kvůli tomu měla problém film ustát do konce. Michalkov natočil dokonale hnus a beznaděj ani ne tak ve vztahu, jako v ... ale to musíte vidět. Já už ne. 3,5 *.

To má člověk za to, že je moc zvědavej. Už dopředu jsem si kladla takovou jakože oznamovací otázku, jestli ono to nebude krapet jako Vzpomínky na Afriku. Bože, Sydney, přijmi do nebe pokornou omluvu, ale já fakt netušila. Austrálie je kejč jako poleno, potěšení z krásnejch obrazů čo skoro pomíjí a zůstává podbízivost, do který probleskne zřídka vkusnej paprsek ... náhodou. Nicole podivná, Hugh spásně vyrovnanej, ale na 4* to neuzved. O čem to především bylo, mi taky neni zcela jasno, takový práce a peněz a já se cítila jak jojo - nahoru, dolu, až jsem se zastavilo.