Botič

Prokletím těchhle divadelních adaptací, co se odehrávají na ploše jednoho bytu je ten, že svůj původ nedokáží setřást. A pokaždé to filmové médium naráží na stejné limity. I tady se objevují a mizí postavy v jednom bytě, každá nese svůj vlastní příběh, aniž by ale pořádně rozvíjela linii hlavního hrdiny, který tlačí svůj úděl až do tragikomického konce. Brendan Fraser je každopádně neskutečný tahoun. Škoda toho posledního záběru. Tohle není Fontána. To povznesení nebylo třeba.

Těžký příběh, který samozřejmě dojme. V tomhle směru Spoiler Alert funguje dobře. Ale jsou tam momenty, které působí pekelně strojeně až prkenně a většinou za nimi stojí Jim Parsons.

Slasher, který místy působí, jako by byl napsaný už v devadesátkách, jen byl oprášený a přepsaný do podoby cynického covidového komentáře. Stopáž to má tak akorát a akční scény dobré. Moc dobré.

Zajímavý námět, skvělá Aubrey Plaza, jen ten John Patton Ford se jí svojí režií snaží celou dobu dohonit a úplně se mu to ne(po)daří.

Šimon Holý je na české scéně celkem úkaz. Jen jsem měl z Lásky pocit, že na ten velký silný příběh od Šimona si musím ještě chvíli počkat. Tohle cvičení nicméně nebylo vůbec špatné. Naopak.

Týdenní dovolená na Havaji? Co by se tady mohlo pokazit? Prakticky úplně všechno. Satira o toxicitě peněz, v které si každá postava projde určitým zhroucením se a jakousi katarzí, aby se nakonec všichni, s jednou čestnou vyjímkou, vrátili znovu na úplný začátek bez jakéhokoliv ponaučení. Slušná noční můra. Bolehlav a kocovina. Hlavně buďme šťastní.

Žádná volba je taky volba. Darren Star se tentkrát vyšvihl a třetí sezóna je nejlepší, co zatím s Emily In Paris nabídl. Je to pořád bejkárna. Seriál z jiného času, prostoru a reality, ale je to zábava sledovat. Už chápu, proč se doktoři neradi koukají na projekty z lékařského prostředí, kdo má ty nesmysly vydržet sledovat. Trochu jsem rostl ze všech těch nesmyslných marketingových pitchů a náhodných nápadů, které přijdou zrovna v tu správnou chvíli. Ale jinak? Paráda. Mindy tentokrát největší tahoun.

Podivuhodná dovolenková koláž. Charlotte Wells jakoby celý film záměrně něco zatajovala, ale v samotném závěru, který zůstává i tak dost nedořečený, jsem měl pocit, že jsme se potkali a pochopili.

Někdo cítí jedlíka na míle daleko, já tu cítím kultovku. Pokud broskev v Call Me By Your Name byla pro někoho kontroverzní, tak nevím co bude dělat s Bones and All. Trochu Into The Wild, do kterého Trent Reznor vydrnkává, jak kdyby to byla Zkrocená hora. A celé je to vizuálně střižené pro hypebeasts, co čtou Dazed nebo i-D. Hodně fresh.

Nečekaný komentář k #metoo a cancel culture. Postpandemická kocovina. Neskutečné sólo Cate Blanchett, která táhne monstrózní stopáž silou několika koní, takže to ani chvilku nepůsobí unaveně nebo vyčpěle. Nedovedu si představit žádnou jinou současnou herečku, která by Lydii Tár mohla hrát. Jeden z filmových vrcholů roku.