Botič

Na to, že to má v názvu laskavosti, je to škodolibá podívaná od škodolibého režiséra. Nápady tu jsou. Jen to působí jako scrapbook něčeho, co by nefungovalo jako celovečerák, tak je to tady založené ve formě kapitoly. Jen ten budovaný vesmír mě vůbec nezajímal. Nebavilo mě v tom hledat významy, ani paralely.

Všichni tu jsou obsazení, tak jakože úplně omylem. Ani jeden neprodal, co měl.

Čistě objektivně Vrána není dobrý film, ale obsahuje skici a esenci něčeho, z čeho mohl Sanders složit sakra pecku a poctu nejenom komiksu a filmu z roku 1994, ale i osobnímu příběhu Jamese O’Barra. A nebo i ten blockbuster alá Constantine z toho mohl být. To hraní si s peklem, předpeklím a démony si o to přímo říkalo. Tohle všechno tam je, jen se to těžkopádně dere na povrch. Tak nerozumím téhle kapitulaci.

Pamatuju časy, kdy jméno Susanne Bier byla sázka na jistotu a jasná pecka. Tak The Perfect Couple rozhodně není ani jedno. Pitomý na dvě doby. U posledních dvou epizod mi už bylo úplně jedno, kdo to udělal. Jen aby byl konec.

Nejzábavnější kinozážitek roku. Totálně pohlcenej atmosférou a postavami. Je to takový mix Get Out, Menu, The Promising Young Woman. Škodolibé. Drzé. S finálem za odměnu.

Béčko, které se tváří, že má Áčkové nápady, až na to, že vůbec. Ta mytologie nastolená Pearl a X tady teda dost bere za své. Mia se nejvíc předvede v úvodu a pak bloudí po zbytek filmu v kulisách sedmdesátkového Hollywoodu.

Silná atmosféra, děsivé ruchy a někdo, kdo je Nicolas Cage, ale vlastně by pod tou maskou mohl být prakticky kdokoliv. Ta čistá mysteriózní detektivka v první polovině mi dává větší smysl, než závěrečná okultistická jízda, kde mě Osgood s Cagem totálně ztratili.

Parta úžasňáků cloumající s českými dějinami prostřednictvím mikrofonu a vln. Silný příběh, velké emoce. Rezonovalo to se mnou celou dobu. Vizuálně velká pecka. Ty přechody mezi archivními záběry a současným obrazem? Páni! S ohledem na to, co se teď děje s médii u nás i na Slovensku, dost aktuální!

Někdo tu myslím psal, že se ten koncept vyčerpal po prvních dvou filmech a já tenhle názor nemohl při sledování setřást. A to má přitom Romulus brutálně cool scény a z H. R. Gigera si to bere tu jeho perverzní stránku snad nejvíc z celé série. Takže je vyloženě radost sledovat všechny ty kokony a pochvy. Ale jako celek to působí už jen jako filmové muzeum.

Hůř se hraje s odkrytými kartami, o to víc mě tenhle komorní a něžný příběh z jedné války světů příjemně překvapil. Mám pocit, že něco takového jsem čekal a nedostal od Já, legenda. Tak je zvláštní to dostat o sedmnáct let později.