Botič

I Just Want To Be Perfect! Co vidíš, když se podíváš do zrcadla? Wrestlerovo toxické a démonicky zlé dvojče (milenka), které jde až na krev. Schizofrenní zrcadlení aneb pravá lidská podstata ukrývající se za zrcadlem v boji o dokonalost vedoucí až k rozkladu - tomu tělesnému i duševnímu (možná i divákovu). Nevinná duše pronásledovaná přízrakem vlastního já – sexuálně chtivého, toužícího a bojujícího. Když už duše tělu nestačí, je čas na proměnu - chemickou a elektrizující metamorfózu. Neopakující se obrazová skladba, pravidelná sinusoida rytmizující, pulzující, odpuzující, ale zároveň vábící na šum labutích křídel. Černobílá skládanka dráždící mysl. S něčím tak krutým a zároveň něžným jsem absolutně nepočítal!!! Když Aronofsky bere vítr z plachet. Pro někoho možná pravda trošku instantní, ale pro mě totální DOKONALOST!!! Natalie Portman mě ke konci perfektně svedla!!! It WAS Perfect! V každém z nás je tak trošku kousek psychopata.

A lítají třísky!!! Vynikající ukázka toho, jak málo stáčí k útoku na divákovu signální - prostřednictvím obav z toho, že se jednou probudí každý ve své vlastní rakvi. Výborná a zatraceně ztísněná devadesátiminutovka s fuckujícím Ryanem Reynoldsem na ploše cca 2,5 m x 1 m. Tak bezmocně jsem se cítil jen u několika málo filmů (V devíti u Čelistí, o několik let později se Sandrou Bullock lapenou v Síti a nedávno u Pádu do tmy). Když už to vypadá, že film ztrácí, spolu s hlavním hrdinou, dech přijde nečekaně nový, osvěžující prvek a drásá nervy až do závěrečné desetiminutovky, která si hraje s divákem a očekáváním takovým způsobem, že máte chuť křičet: "Až vylezeš ven, nakopej všem zadky!!!". Jedna z nejlepších One man show za poslední roky! Wille promiň! PS: rozhodně nic pro klaustrofobiky.

Z Tonyho Scotta si už vážně srandu nikdy dělat nebudu - Unstoppable - devadesátky jsou zpátky - škoda, že ten vlak neřídila Sandra Bullock!!! Scottův epileptický střih Unstoppable sluší a sedí jako zadek na hrnci. Žádné zbytečné dialogy! "Jen" prvotřídní akce a nečekané překvapení, co se z tak banální zápletky dalo vyždímat.

A romantický film letos zachránil Woody Allen! Manželské etudy, romantické okno do dvora a tajemná žena v červeném - co víc si přát. Pravda na Allena už značně kontraproduktivní, ale příjemnější než Whatever works. Tak nashledanou v Paříži.

There is no future! There is no past! Thank God this moment´s not the last! Bohémštější (a možná i lepší?) než Angels in America. Zprvu pomalejší rozjezd a nepřístupnost, poté nečekaně přímý útok na solar. Viva La Vie Boheme! Za tímhle snímkem, že stojí Chris Columbus? Measure your life in love! Po Moulin Rouge druhý muzikál, který mě skutečně dostal!

Definitivně opouštím ostrov Fockerů, vládne tady zlo! Vzít osvědčenou partu a vložit jí do filmu, který má parametry srazu bandy z Prci Prci Prciček po 20-ti letech? Velmi špatný nápad. Takhle trapně jsem se v kině necítil skutečně hodně dlouho. Nad Jessicou Albou definitivně lámu hůl, ale nejsmutnější je ta blonďatá anorektička vzadu, co je v titulkách uvedena jako Laura Dern (má platonická láska z Jurského parku). PS: 1/2* za nejlépe hrající zvukovou aparátůru!

Long live for users! TRON Legacy je filmem, který Vám rozhodí ZENovou rovnováhu jako žádný jiný v letošním roce. Polovina snímku je jednoduše geniální (těla, disky a stroje létají vzduchem, dokonalá architektura, stylová struktura, prostorová hloubka a zvídavý divák vpuštěný do tohohle programového, designově stylového bludiště vrní blahem), ale tahle polovina je vyplněna všemožnou vatou, pseudo mytologickým přesahem a snahou přesvědčit diváka, že dokonalost spočívá v samotné nedokonalosti. Navíc hudební stránka filmu je oním hybatelem děje a nikoliv hlavní postavy. Ačkoliv lepší videoklip/y si Daft Punk nemohli přát. Akční scény a trikové celky jsou dech beroucí, jenže když dojde na dialogy, zívá celá rodina. Nejenom, že Tron v samotném závěru imploduje do sebe, ale ještě se stihne mimoděk zparodovat. Už ale kvůli vizuálnímu fetiši a až neskutečně originálním akčním scénám symbioticky propojeným s hudební stránkou tohle dílko stojí za to vidět. Sem s Oscarem za hudbu a zvukové efekty. PS: poznámka konspirační - Joseph Kosinski musel natočit jen polovinu filmu – TU stylovější, v které se nemluví – a za zbytkem stojí někdo jiný. Ukázkový film na (tužkové) baterky.

Boston, man. What a shithole! The Town aka nejpoctivější kousek letošního roku - už dlouho mě TAK nemrazilo! A příště? Možná budou i ty slzy, jak hrachy - náběh tam je!

A is for Awesome. A kameny se valí, aneb nezastavitelná Rolling (Emma) Stone(s) v (pro mě) bezkonkurenční komedie roku!!! Loni Zombieland, letos Easy A - mám pocit, že Emma Stone bude takový milý každoroční (před)Vánoční dárek :-)

It's beyond my wildest expectation Nemůžu si pomoci, ale Harry Potter 7 a půl JE zbytečný film. David Yates se drží zaběhlého schématu – akce na začátku, výplň a akce na konci. Ale zatímco ve Fénixově řádu a Princi dvojí krve se měl, o co opřít v Relikviích smrti prakticky nic takového není. A přitom by stačil alespoň jeden nebo dva nevinné flashbacky do Bradavic, aby rozbily jinak nijaké čekání na Godota (animovanou sekvenci o relikviích smrti). Samozřejmě, že je zde několik scén, které vyčnívají nad zbytkem filmu - úvod ždímá emoce a triky, co to jen jde. Jenže jakmile Yates následně opouští Ministerstvo Kouzel (Ministerstvo švihlých grimas) ztrácí se v lesích, polích a skalách, kde mu ani Nick Cave nehází záchranná lana. Kouzlo je fuč. Dramatičnost a vypjatost se vypařila a zbyl tu zvláštní opar a (polo)vyprázdněné obrazy. Harry Potter 7 pomalu začíná opisovat kruh a jako Uroboros se zakusuje do svého ocasu, rekapituluje a operuje s povědomými rekvizitami, hraje na city (nostalgie je mocná zbraň) – dospělejší reunion pro vytrvalého (během let dospívajícího) diváka/běžce na dlouhou trať. Jenže stačí něco tak pošetilého, jako ta nejnevkusnější erotická fotoshop scéna, aby divák zapomněl na úvodní nadšení. Takže za mě opatrnější 3* s příslibem, že na podruhé to třeba bude lepší. Skutečně tiše závidím všem přítomný spokojeným! Hey, little train! Wait for me! I once was blind but now. I see Have you left a seat for me?