dennykr

Mo lei tau par excellence. Forbidden City Cop je dokonalou ukázkou hongkongského nonsens humoru, který stojí na absurdních situacích, jazykových hrátkách a výrazných kontrastech. Zároveň je filmem "typickým" na několika úrovních. (a) Přebírá konvence hollywoodského filmu (milostná/pracovní linka, uzavřenost, mimo závěr filmu neomezená narace), (b) hongkongského filmu (epizodická struktura, rychle sestříhané akční scény, výrazné úhly kamery, nájezdy, násilí i kung fu příběh) a (c) filmů se Stephenem Chowem. Velmi zábavně pak pracuje na transtextuální úrovni, Chow znovu (po From Beijing with Love) paroduje filmy s Jamesem Bondem (úvodní titulky, jméno hlavního hrdiny Ling Ling Fat v kantonštině znamená "008"), wuxia filmy a obrací se i ke kultu Chinese Odyssey. Sebeuvědomělost a tendence odkazovat k dalším filmům jsou vlastnosti pro hongkongské filmy typické (a pro ty se Stephenem Chowem extrémně), Forbidden City Cop je ale jedním z těch nejzábavnějších.

Poulíček, barevný kravaty, písmenka a přehlídka těch nejbizarnějších soutěžících. Perverze.

Důsledná antiteze západních sportovních filmů. Filmu sice nechybí tréninkové montáže a dlouhé zápasy, avšak samotný hrdina je už od začátku konfrontován s důsledky boxování (nemocný bývalý šampion v baru). Zatímco první půlka je cestou mladíka stoupajícího na vrchol (Rocky a Rocky II), druhá je o zlomeném a nemocném muži, který potřebuje novou šanci (Rocky Balboa, Creed). Jenže na rozdíl od západních kolegů, zde obě poloviny končí tragicky. Jak říká hrdinův trenér, americký šampion se má dobře, ale cesta hongkongských boxerů nikam nevede. Proto má Rocky Balboa slávu a mnoho pokračování, ale boxery ze Somebody Up There Likes Me čeká pouze alkohol, nemoc či smrt. Zůstávají prakticky zapomenutí, stejně jako jejich film.

Tony Liu se objevil ve filmech všech možných žánrů. Po boku hvězd jako byli Bruce Lee, Derek Yee či Lo Lieh. Ale zatímco hrál ve zhruba devíti desítkách filmů, režíroval pouze dva. Jeho krátká režisérská kariéra je tak ve stínu té herecké. Což je pochopitelné, ale zároveň trochu nešťastné, jeho debut totiž ukazuje, že jde o poměrně zručného tvůrce. Dragon Killer však není unikátním problesknutím vrozeného (a nevysvětlitelného) talentu, ale souhrou mnoha odlišných vlivů – od dvaceti pěti let zkušeností v oboru, po tým zkušených tvůrců, kterými se obklopil.. Delší text zde.

Kultovní film, který z řady běžných (a průměrných) CATIII snímků v mnoha ohledech vybočuje. Především způsobem, jakým pracuje s barvami a osvětlením, s napětím (chytře v každé třetině mění způsob práce s informacemi i stylistickými prostředky a buduje tak napětí různými způsoby) i snahou vyhnout se rychle sestříhaným násilným scénám, čímž vytváří pocit, že divák vidí víc, než by vlastně chtěl. Detailněji (a se screeny) pak tady.

Fascinující na Untold Story je, že humor neslouží k pobavení diváků, ale k vyjádření neschopnosti policie. Lee a Yau záměrně nemíchají žánry a nesnaží se vytvořit „hororovou komedii“. Ve druhé polovině totiž humor absentuje. Násilné činy vyslýchaného podněcují násilné činy ostatních postav (spoluvězni, policie, zdravotní sestra), avšak film rezignuje na démonizování záporáka a otáčí klasická schémata. (a) Policie je nejdříve k smíchu a (b) ve druhé polovině se Wongova postava ocitá v roli oběti. Finálních patnáct minut už morální konvence překračuje úplně, vraždí se bez ohledu na pohlaví i věk. Zlo zde záměrně není racionalizováno, Wong jedná impulzivně, zabíjí bez předem připraveného plánu, nic nepromýšlí (narozdíl od ostatních, kteří na něho útočí z určitého důvodu). Humor ani násilí nejsou v Untold Story bezúčelně, jsou prvky stojícími v opozici. Zatímco všechny důležité („kladné“) postavy se sníží k nějaké formě násilí a ve druhé polovině filmu opustí své škatulky karikatur, Wong (ačkoliv zažertuje) svou pozici neopustí. Stále zůstává iracionálním zlem.

Zábavná žánrovka, která se (mimo skvělé akční sekvence) snaží zábavně načrtávat náznaky osobních linií a podvracet očekávání spojená s jejich vývojem.

Béčkový nonsens heist na jihoafrický způsob. K Fishy Stones a Rich Girl více zde.

Roztomilé hříšnice na první pohled působí jako kriminálka, avšak v průběhu vyprávění z této žánrové škatulky vypadávají. V úvodu se sice stane zločin, ale (nedůsledné a poměrně nezajímavé) vyšetřování tvoří jen jakési pozadí pro příběh, který se odehrává uvnitř. Je to příběh dvou dívek, které dojdou určitého prozření, jež jim dovolí stát se pevnou součástí kolektivu a přijmout přidělené společenské role. Samy se snaží vydělat peníze vydíráním, ale ve chvíli, kdy jsou konfrontovány s podobným zločinem (krádež) a vystaveny násilí, jejich hodnoty se “dají do pořádku”. Začnou zodpovědně pracovat, scházet se s pracujícími muži a “plnit plán”. Jejich snaha vzepřít se zavedenému řádu (vystoupit z rolí dobových žen) je potrestána (jsou napadeny zlodějem) a následně eliminována (znovu se zařadí do společnosti ve „správných“ rolích).

Human Lanterns nejspíše zklamou fanoušky hororů a částečně i fanoušky kung fu filmů. Dělají to však záměrně, konfrontací tradiční (kung fu) žánrové kostry s exploatací. Po úvodních titulcích ustupuje hororový žánr do pozadí a větší důraz je kladen na exploatační prvky. Zároveň může film fungovat jako modelový příklad (spolu s například Butterfly Murders) plynulého spojení dvou různých žánrů, ke kterému v hongkongském filmu docházelo velmi často. Na Human Lanterns lze také demonstrovat další tradice hongkongského filmu, především expresivní způsob osvětlení, které na sebe výrazně upozorňuje a podtrhává důležité momenty filmu. Víc tady.