MonaSax

Příběh muže jménem Harold Crick mě dostal, mám pořád pusu otevřenou dokořán, ale doširoka se usmívám. Bylo to opravdu podivnější než fikce, ale krásné. Marcu Fostere, všichni vědí, kdo jsi, ale mě se pořád nějak ztrácíš z hlavy. Ale teď vážně, už bych si měla konečně pustit Ples příšer.

HACF má trošku pomalejší rozjezd, ale když tomu dáte prostor a čas, stojí to za to. Užijte si tuhle jízdu! Pro pc geeky povinnost, kde můžete nahlédnout pod roušku toho, jak vznikali první přenosné počítače, první hry "textovky" a nakonec i první připojení k internetové síti, konkrétně u toho jsem si i nostalgicky zavzpomínala. Hlavní postavy v čele se sympaťákem Lee Pacem válej a velice brzy si je oblíbíte. Takže jo, za mě příjemné zabití času, ale radši bych další It Crowd, ale to je zase odbočka trošku někam jinam.

Cítíte, že je něco špatně, nic se vám nedaří, práce vás sere, nikdo vás nechce a nebo ještě hůř? Tak to vůbec doopravdy nežijete, jen přežíváte, jste prázdný tělo bez duše a přesně to, co potřebujete je "Yes Man, Yes to life, Yes to everything!" Neuvěřitelně ulítlý, motivující a pozitivní dílko v čele s postavičkou jménem Jim Carrey. Někomu to sedne a někdo to prostě vyplivne a pachuť mu zůstane kdesi hluboko v trávicím ústrojí. Já jsem si pochutnala a klidně si dám tuhle dobrotu znova. Yes Man pracuje s tím, co každý potřebuje znát a umět aplikovat, k tomu, aby mohl žít naplno, být úspěšný v tom, co dělá, ať už je to cokoliv, prostě být šťastný, jen si to zabalil do svého vlastního (trochu poblázněného) hávu. Všichni určitě víte, o čem je řeč a jestli ne, tak je na čase to zjistit, nemyslíte?

Při dobrém filmu musíme citít nějaké emoce, nejlépe prožít jich celou paletu. Herci o hercích a dopodrobna se v tom rýpat až na holou kost. Zde musím vyzdvihnout E. Nortona, s jehož postavou Mikea Shinera si mě opravdu získal, jinak všichni zde samozřejmě hrají, tak jak nejlépe umí. Birdman jako superhrdina je tak uvěřitelná a zajímavá postava, až jsem si myslela, že jsem se s ní už v minulosti setkala. Tento film mi zůstane v hlavně nějakou dobu, možná se na něj podívám i znova, odcházela jsem z kina spokojená, ale ne ohromená. A nakonec jeden citát, který se mi vryl do paměti - “A man becomes a critic when he can’t be the artist he wants to, just like a man becomes an informer when he can’t become a soldier.”

Až na pár silných momentů, které přijemně překvapili, se Hacker jeví docela nudně. Neřikám, že se na to koukalo špatně, tedy aspoň ne na celý film, ale posledních asi 20 minut bylo už opravdu zdlouhavých a nekonečných, předtím si film udržuje aspoň nějaké tempo. Každopádně i tak si myslím, že Michael Mann umí s takovýmhle materiálem pracovat, přesvědčit se, ale můžete u jeho starších a hlavně kvalitnějších filmů.

Nejvíc akční, překypuje epičností a pak jak to tak bývá u velkých bitev, tak je to hrozně smutný, pokud nemáte srdce z kamene, slza vám jistě ukane. Film do kin opravdu dělaný, doma nepouštět, divák by byl jistojistě zklamán. Chápu, že lidé, co četli a milují Hobita na papíře tištěném, jsou zklamaní, naštvaní a otrávení, smůla jim a ti, co ne, tak třikrát hurá, berou to totiž s nadhledem.

Tak pitomej film, že jediný, co vám zbude, bude smích.

Stejně to udělali jenom pro prachy, pro co taky jiného. Spousta lidí na to půjde, spousta lidí si to užije, ale hardcore komiksový fanoušci, zvlášť tvorby Franka budou zklamaní. Tohle doustanou, když podruhé vstoupí do prohnilého černobílého města, přišlo mi to o ničem, splácané z kousků, jen aby to bylo, odfáklé dílo. Kdyby aspoň obsadili všechny herce stejně, jediněj, kdo mě pořád bavil, byl Marv a Nancy nebyla špatná. Jednička je a prostě bude jen jedna, jestli budou dělat trojku, tak to půjde úplně do sraček, v duchu se budu modlit, ať se na to vykašlou.

Filmy o dospívání mě pořád bavěj, asi z nostalgie, nevím jestli se toužím vrátit do těch let a nebo jsem nedospěla a pořád tam někde jsem. O filmu jsem se dozvěděla od hlavní hrdinky z knihy Prokletí od pana Palahniuka. Pořád to omílala, až jsem si řekla, hej to musí být dobrý, na to se sakra musím podívat. A bylo a je to víc než dobrý, neskutečně mě to bavilo, každou minutu jsem si užila. Konec mě dostal ještě víc, protože jsem tyhle slova, už někde slyšela, a teď bych si ráda vzpoměla kde.

Bohužel nehodnotím úplně kladně, i když mě Bateman strašně baví, tenhle film má trhliny a dost viditelný a pomalu se rozpadá, jako když ho nějaký parazit napadá. Jediný co mě dostalo opravdu do kolen, je konec a Batemanova zpověď, tuto část filmu jsem si musela pustit 2x a je to prostě to nejlepší z filmu, je to smutný, ale je to tak holý fakt.