štíple

A zase jsme ve staré dobré Itálii. Rok 1969. Fašisti, komunisti, anarchisti, agenti, kteří byli do jednotlivých stran nasazeni, novináři, policie, kvestor - velký pohádkář a další. Z široké škály postav vyčnívá inspektor Calabresi a anarchista Pinelli. Oba jsou čestní, tudíž zaplatí svým životem. Politické intriky jsou značně zamotané, vyžadují dlouhou stopáž. To může řadu diváků odradit. Zbývaji jen nejzatvrzelejší milovníci Itálie a všeho italského, historici, politologové a filmoví spáči.

Islandských filmů už jsem pár viděla. Tohle byl první, kde se člověk mohl občas i zasmát. Zklamáním pro mě tedy nebyl. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si říkám, že nebyl špatný.

Na filmový debut to vůbec nebylo špatné. Britský humor mám nejraději.

S hodnocením váhám. Nicméně je to moje milovaná Itálie, dokonalý obraz italské skutečnosti, směs bídy a pozlátka, nefalšovaný jih. Bylo mi úzko. Italská televize produkuje ty nejpokleslejši pořady, co si lze představit, nova je ve srovnání s tím intelektuální bašta. To se samozřejmě odráží na všeobecném vkusu a způsobu uvažování. A o tom tento film je. Za opak Gomory bych Reality nepovažovala. Je to jen další variace na 1 téma a tím je život obyčejných chudých lidí v Neapoli.

Ten film mě totálně zdrtil. Asi proto, že můj otec musel projít něčím podobným. Ačkoliv jsem v Karlových Varech a měla jsem dnes v plánu další filmový zážitek, nejsem schopná shlédnout další film. Bílá stuha si mě před pár lety dokonale získala, přestože jsem ji viděla v Espace Dorleans. Láska byla natolik věrná a bolestná, že se mi nedostává slov.

Helen Mirren byla skvostná! Ostatně jako vždy.

Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami. Chtěla jsem na ten film jít. Ale trochu jsem se bála. Zbytečně. Byl skvělý. Shakespeare oslovuje a nabízí paralely i uvězněným členům nejmocnější italské organizace.

Zajímavý exkurz do arabského světa v severní Africe. Mrzí mě, že jsem nemohla zůstat na besedu. Ráda bych vyslechla osobní komentář tvůrce. Film u mně vyvolal potřebu dozvědět se více.

Nenápadný film se situacemi jako vystřiženými z reálného života. Civilní a přesvědčivé. Nicméně mě film nepohltil jako Prezidentské volby, které jsem předtím shlédla v Espace Dorleans. Letos tento sál už riskovat nebudu. Prezidentské volby ale za totální přehřátí stály.

Vřele doporučuji. Možná po shlédnutí filmu budete mít víc než chuť pracovat na svém všeobecném přehledu, i když zrovna nechcete vstupovat do vysoké politiky.