Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (466)

plakát

Zrození šampióna (2009) 

Sandra Bullock je bohatá sexy kost a pořídí si psa, pardon černocha, který absolutně postrádá osobnost. Vycvičí ho k obrazu svému, panička je spokojená, nalezenec je spokojený a pohádky je konec. Pozn. přirovnání ke psovi je nejenom trefné, ale zároveň mnohem méně xenofobní než zmíněný snímek. Skrytá xenofobie je totiž pořád xenofobií, ať si macáte oscárka po hlavičce, jak chcete.

plakát

Plán útěku (2013) 

K hodnocení bych chtěla dodat, že je to taková plus mínus jedna hvězda podle toho, zda sledujete chronologicky, pozpátku či dle nejvíc coolových scén. Ale hlavně, že si Arnie zasprechtil Hochdeutsch, ja.

plakát

Oběti - Přepadení (1999) (epizoda) 

Vzhledem k tomu, že je to již můj několikátý zhlédnutý díl, musím uznat, že cyklus Oběti je velmi kvalitním počinem. Bohužel se však jisté znaky začnou v jednotlivých dílech opakovat. Tak za prvé oběti jsou zde skutečně obdařeny tzv. "starkovským štěstím" (fanoušci GoT zajisté pochopí. Pokud nesledujete, tak kde to proboha žijete?). Spiknou se proti nim okolnosti, natrefí na toho největšího úchyla a zpravidla ani v nejbližším okolí nenacházejí potřebnou oporu. Stojí sami proti světu a příkořím, která musejí snášet. Funguje to však pokaždé skvěle. Zde je tahounem excelentní Janžurová, záporák Dlouhý i Kodet, který si ve stejném roce zahrál v Pelíšcích a minimálně při scéně u štědrovečerní večeře vám je sakra připomene. O co jsou lepší výkony skutečných herců, o to více bijí do očí protagonisté v epizodních rolích, kteří jsou i v těch pár dialozích vyloženě na pěst. A ten náš démonický jižák je skutečně perfektním jevištěm pro tohle malé vypjaté drama. Jenom škoda, že nám šneka přebarvili narůžovo. Teď už od nějakého přepadávání odradí jen svým teplým lookem.

plakát

Pacific Rim - Útok na Zemi (2013) 

Vidím to tak, že je úplně jedno, jestli si s gigantickými roboty hraje Bay nebo del Toro. Del Toro je možná méně infantilní a o to více klišoidní, jinak je to namlich to samý. Je sice pěkný, že pákrát do roka někdo dostane prachy a divák si užije skutečně eye-candy momenty, ale nechápu, proč tyhle přeepičtělé filmy potřebují i stejně nabubřelou délku přes dvě hodiny. Dialogy jsou totiž k zeblití a dají se vydržet hlavně díky tomu, že Charlie Hunnam je fakt pěknej chlap. Takže pánové, vykašlete se na to, nejlepší člověk v roboobleku totiž byl, je a navždy bude Tony Stark.

plakát

Hobit: Šmakova dračí poušť (2013) 

Těžko si představit zábavnější film, i když jednička se mi nakonec líbila o něco více. Především mě mrzí, že se zcela rezignovalo na vývoj postav. Z Bilba se stal prstenofil, z Thorina zase arcikamfil a Gandalf si opět přehnaně věřil. Začátek od Medděda přes Temný hvozd má slušnou atmosféru a při scéně se sudy jeden neví, na co se dívat dřív. Elfo-trpasličí romance byla ok, ale nemuselo se na ni přestřihávat při scénách se Šmakem. Přeci jen, když už se na plátně objeví drak, jakákoli jiná linka je těžce nezajímavá. Jenom mě trochu zklamalo, jak byli trpaslíci v tomto směru blbí. Nicméně finální věta a závěrečné vyznění je nečekaně depresivní, tak doufejme, že se v příštím díle ještě přitvrdí.

plakát

Super (2010) 

Potenciál tu byl veliký, ale zpracování bohužel příliš neoslní. Některé scény jsou výborné - více prostoru pro Holy Avengera! - a explicitní násilí potěší. S Kick Assem by to ale bylo snad skoro nefér srovnávat, protože ten je prostě o třídu někde jinde. Na celém filmu je nejotravnější ten malý hubený chlapec (Ellen Page), který musí celou dobu buďto hystericky ječet nebo si osahávat místa, kde má většina žen ňadra. To jsem vážně jediná, komu Page nepřišla sexy, ale nechutná? Naštěstí se tu najde taky dost vtipných míst, které táhnou hodnocení nahoru. Bez toho navážení se do křesťanství by to ale asi šlo do kytek úplně. S odřenýma ušima za tři s vědomím, že už si to nikdy nepustím.

plakát

Purpurová růže z Káhiry (1985) 

Stále mám sice značné mezery, ale skoro se mi zdá, že platí pravidlo "starý Allen, dobrý Allen". Tento snímek skutečně je okouzlující. V jiných rukou by snadno mohl sklouznout a zapadnout mezi ty trapné naivně-romantické příběhy, ale Allen si tohle děťátko náležitě vypiplal a platoničtí milovníci filmových stars si naopak po shlédnutí mohou připadat poněkud hloupě. Tedy alespoň ti, kteří si filmové parametry přenášejí do reálného života.

plakát

Lilja (2002) 

Ještě jsem neviděla, že by někde bylo řečeno a psáno: "Nechť se režisér rozhodne, zda točit realisticky nebo vizuálně působivě, ale nesmí tyto dva styly kombinovat dohromady." Naopak krutou realitu se podařilo zachytit velmi věrohodně a na zrakové vjemy působící scény jsou zase skvělým prostředkem k vyjádření rozličných emocí. Předvídatelnost příběhu je nemalá a hlavní hrdinka také moc rozumu nepobrala. Na druhou stranu opuštěná šestnáctiletá holka kdesi v zapadákově se zcela logicky chytá každé naděje, která se jí může naskytnout. Obvzláště doporučuji mnoha vysokoškolským studentům a dalším, kteří jsou utopeni v moři možností a netuší, co se svým životem. Naopak pociťujete-li u sebe počínající feminismus, raději se nedívejte, neboť s takovýmto naturelem byste si z filmu rovněž mohli odnést, že není nic odpudivějšího než pohled na souložícího muže.

plakát

Thor: Temný svět (2013) 

Druhý Thor je efektnější, vtipnější a scénáristicky vykombinovanější než jednička. Jasná výhoda spočívá v tom, že při návratu na bájný Asgard ani dole na zemi již není potřeba nikoho představovat. Všechny postavy jsou známé, každá zná svou úlohu a nic nebrání tomu, aby snímek nabral tempo již na samotném začátku. Nejprve se nám představí záporák, jehož úloha ve filmu spočívá v tom, abychom měli koho praštit kladivem po hlavě. Malekith je prototypem zla, které ve filmu prostě existuje, ale nejedná se o žádnou životnou postavu, která by vypouštěla z úst cokoliv jiného než patetické hlášky. O co víc je ošizen hlavní záporák, o to více péče je věnováno ostatním postavám. Kromě Thora tak dostává spoustu prostoru opět Loki, který potvrzuje status pravděpodobně nejlepší a nejzábavnější marvelovské postavy. Hiddleston hraje jako o život a je film od filmu lepší. Jeho postava funguje v dramatické i komediální rovině a působí přitom zcela bezprostředně. Navíc je úlisný bůh tentokrát mnohem mazanější než ve všech předchozích filmech. Nezapomíná se ani na zbytek královské rodiny, přičemž Frigga sehraje velmi důležitou úlohu a Odin ukáže i odvrácenější stranu své osobnosti. Jane Foster se rovněž zbaví nálepky pouhé Thorovy přítelkyně a stává se v rámci příběhu jednou z klíčových postav. Darcy a Erik pak zbývají k tomu, aby pobavili a zvládají to takřka se stejným přehledem jako Loki. Příběh samotný není nikterak objevný, ale věřte mi, že vás během sledování filmu ani nenapadne se za to na tvůrce zlobit. Zvraty navíc dokážou příjemně překvapit a nesmíte uvěřit všemu, co vidíte na plátně.