nirvanafan

Učebnicový příklad bezkonfliktního filmu, ve kterém se veškeré nepříjemnosti hladce vyřeší a není důvod bát se o hlavní postavy. Polepšený ganster-ochránce a psychicky narušená křehká květinka jsou šablonovití stejně jako celý koncept. Trochu netradiční romantika ještě neznamená, že nebude naivní a hloupá. Bohužel.

Jednička byla absolutní vrchol, kterému se pokračování jen stěží mohlo rovnat, ale pořád je to slušný nářez. Člověku, který stříhal trailer bych nejraději po vzoru Hit Girl usekla ne jednu, ale rovnou obě pracky. Vraťme se ale zpátky k filmu. Nechybí tu prakticky nic, na co jsme se mohli těšit, jen poněkud ubylo zapamatováníhodných scén. Příznivcem blicího a fekálního humoru rovněž nejsem, ale bohudík se těmito nechutnostmi neplýtvalo. Absolutním kick-assem pro mě byla Mother Russia. Scéna, ve které likviduje policisty rovnou i s auty a do toho hraje hudba z Tetrisu, mi asi bude dlouho kolovat hlavou. Obří kulturistka ostatně dokazuje, proč tupé postavy s ohromnou silou v komiksech tak dobře fungují. Závěrečnému cosplay battlu však paradoxně nejlepší záporná postava podráží nohy. Koho sakra zajímá souboj Kick-Asse s Motherfuckerem, když si to souběžně rozdávají Matka Rus a Hit Girl? Kick-Ass ale zůstává sympaťákem i nadále. Kde jinde hlavní hrdina neřeší rozchod se svojí holkou a okamžitě si začne užívat s okostýmovanou náhradou?

Henry IV. zdařile kombinuje vtip i dojemnost. Je to vpodstatě klasický příběh floutka, který se dokáže vzchopit, jakmile dojde na lámání oceli. Snímek má dvě přidané hodnoty. Jednou z nich je Tom Hiddleston, který si další ze svých rolí nevýslovně užívá. Nejlepší část pro mě byla scéna, ve které Hal hraje svého otce. Vzhledem k tomu, že jsem s Jeremy Ironsem strávila mnoho hodin u Borgias, znám jeho dikci, pohyby, gesta, byl pro mě jeden z nejvtipnějších momentů sledovat, jak ho Tom dokonale vystihl. V téhle a dalších scénách je navíc pěkně ukázáno, jak stačí jediný výraz a vhodný výběr hudby k naprosté změně nálady. Na čistých a plnokrevných pět to vytáhla závěrečná bitva, která je řádně středověce špinavá a krvavá. Díky dobrému střihu vůbec nevadí, že komparz nebyl kdovíjak obří a stejně jsem se ve výsledku nejvíc soustředila na souboj Hala a Percyho.

Hitchcock je můj oblíbenec, ale tahle užvaněnost s dost chabou zápletkou i "překvapivým" (!) rozuzlením mi skutečně stačila jen jednou. Nehledě na to, že všechny šmíráky by měli pozavírat do kriminálu bez oken a to neprodleně.

Zkusila jsem, nedokoukala jsem. Running joke s tím, jak musí mít Batman všechno "Bat", se po chvíli omrzí a jinak je to jenom nebetyčná trapárna.

Ne, že bych byla vyznavačem tohoto typu hudby, ale zase nebudu předstírat, že jsem nebyla tímto songem a klipem náležitě pobavena. Je to chytlavé a ujeté v té správné míře, která není moc nízká na to, aby se o tom začalo takhle ve velkém mluvit a zároveň moc přehnaná, aby měl divák problém s tím klip dokoukat. Musím taky uznat, že ačkoliv není PSY žádný vychrtlý tanečník, hýbat se teda rozhodně umí.

Atmosférický komiks s jednoduchou zápletkou, který není žádnou přeplácanou debilitou a nejspíš proto tady někoho nudí. Jinak si nedokážu vysvětlit, co by ti, jenž hodnotí špatně, od Wolverina ještě chtěli. Pochopitelně existují filmy, které se tématem nesmrtelnosti zabývají poněkud sofistikovanějším způsobem, ale tohle je komiks prokrista! Romantická sekvence mi nevadila. Problém jsem spíš měla s frekvencí objevování se Jean Greyové, která se na diváka vyprsí pokaždé, jakmile jde Logan spát nebo mu není zrovna dobře. Tohle už není cameo, ale regulerní vedlejší role. S komiksem to kromě výskytu Mariko a medvědem mnoho společného nemá, ale jinak by to nezapadalo do fungujícího filmového universa. A potitulková scéna je dokonalou třešničkou na dortu.

Taková instantní akční polívčička, která se sice dá jíst, ale s vědomím, že existuje i daleko lepší žrádlo. Neeson už má na tyhle role patent. Akorát jeho chlapáctví trochu kazí fakt, že ho dvakrát za film musí zachránit křehká Diane. Uběhne to vcelku rychle, ale stejně se nejde zbavit pocitu, že už jsem asi stopadesátkrát viděla hodně podobný film.

Filozifický scifi film, který se kromě toho, že se lidstvo zkontaktuje s mimozemskou civilizací, náramně povedeně věnuje vztahu náboženství a vědy a nenásilně ukazuje, že věda je vpodstatě novodobým náboženstvím. Nakonec každého z nás spojuje touha po poznání, získání odpovědi na základní otázky po smyslu naší existence. Zda si k chápání světa zvolíme církev, vědu nebo filozofii, je naší svobodnou volbou. Moc se mi líbilo rovněž vyobrazení společenských reakcí na kontakt s mimozemšťany a musím uznat, že co se týče věrohodnosti a realističnosti v tomto směru, nedovedu si představit, jak to ukázat lépe. Závěrečný kontakt možná může někomu připadat poněkud kýčovitý, ale na samotném vizuálu příliš nezáleží. Důležité je, co tento okamžik znamená pro naši hrdinku, a jak se ho divák samotný rozhodne interpretovat.

Vkusně natočené a až na ten závěr i poměrně bez klišoidní demence v dialozích. Kouká se na to dobře, ale narozdíl od jiných jsem prostě Leně a Piper fandit nemohla. Hlavní hrdinka má doma chlapa s tváří Matthewa Gooda, který je milý, pozorný a dokonce vaří. Jednou za celý film si teda dovolí opít se poté, co se jeho stará chová jako osina v zadku. Prostě jeho jedinou chybou je, že se s ní nerozešel už dávno. Uvědomuju si, že je to film a romantika, ale tyhle lásky na první pohled, pobláznění, kvůli kterému někdo opustí člověka po dlouhých společně strávených letech, mi připadají hrozně podvratné. Asi jsem fakt konzerva, ale příště raději Jane Austen a její rodinné hodnoty.