Recenze (264)
Interstate 60 (2002)
a my jsme si mysleli, že když máme D1, máme něco výjimečného...
Dokoláč (2000) (seriál)
nevím, jestli je to jen můj problém, ale nedaří se mi (i díky značně chabé a výběrové paměti) zpětně rozlišit, kam všechny ty scénky o pár měsíců a let po shlédnutí zařadit. pamatuji geniální scénku, kdy se zraněnému podnikateli (naboural ve svém mercedesu) dostalo nadstandardní péče v podobě hromadné divácké televizní seance za účelem dodání uzdravující energie (médium Dušek). namísto uzdravení z nepříliš vážných zranění pán nakonec zemřel :)
Cirkus v cirkuse (1975)
artikulující slon a madam, která po prohrané sázce musí sníst svůj klobouk... omlouvám se za růžové brýle svého dětství
Deníky červených střevíčků (1992) (seriál)
spíš než sexuální to bylo takové duchovní ... a nejlíp hrála ta čuba, nepamatujete si jméno ?
Armageddon (1998)
A kdo je Jethro Tull?
Až bude padat hvězda (1976) (TV film)
proč se taková témata dnes netočí, a namísto toho nastoupily bezkonfliktní či pseudokonfliktní Růžovky? když pominu místy prkenné vedení herců a hodně studiové pojetí (celé to působí jako předskokan Nemocnice na kraji města), tak ten příběh má co říct. základem bude ale přece jen Valja Stýblová = Paní Spisovatelka
Modrá laguna (1980)
tuhle filmovou premiéru jsem prožila v letním kině v městečku Stari Grad v roce 1983. vlezli jsme tam s partou teenagerů přes kamennou zeď bez placení a sledovali jsme anglicky mluvený film se srbochorvatskými titulky. to by ovšem zasloužilo 5*
Bouřlivák (2008)
já vím, že Marie Poledňáková by to natočila líp... Stalina by nezmiňovala, protože by přišla o sponzory... místo Kavkazana by zvolila bišonka v růžovém přelivu... největším záporákem by pak mohl být Jean Sibelius
Do Říma s láskou (2012)
Woody Allen nám sdělil, že Nessun dorma zvládá (jako většina z nás) mistrovsky jen ve sprše, a že má z toho (jako většina z nás) značné komplexy. taky nám dokázal, že pochopil podstatu vzniku italských celebrit (které jsou skutečně ještě mnohem plytší než kterékoliv jiné, a Italové to moc dobře vědí). zabrousil s námi do doby, kdy Řím osídlovali poutníci z Mayflower, a na příkladu postaršího architekta nám názorně ukázal, že sázka na jistotu nemusí být přízemní (protože risk je ještě přízemnější)
Hvězdná brána (1994)
při hodnocení si vypomůžu parafrází Járy Cimrmana: prvek velkého očekávání je vystřídán prvkem velkého zklamání. a s dalšími shlédnutími SG se prvek zklamání ještě zvětšuje