Do Říma s láskou

Podle mě se to povedlo. Bylo to by to takové obyčejné, kdyby zde nebyla i mezi herci jazyková bariéra. Navíc, tento snímek drží na nohou výběr skvělých a sympatických herců a hereček. Atmosféra je skvělá, už jenom tím, že Řím je město památek a všichni si užívají své životy jako na dovolené. Děj rozhodně není nudný ani neutíká pomalu, jak by se zdálo. Jediné, co mi vadilo, že to nebylo příliš vtipné, ale spíše romantické a vážné, i když lehce to vyrovnával muž zpívající ve sprše - to je opravdu originální a také kecy samotného Woodyho. (10.11.2012)

Mě se to líbilo, možná ne tolik jako jiné Allenovi filmy, ale líbilo, až mě to překvapilo, protože když se nad tím tak zamyslím, tak mě tam víc jak půlka postav neskutečně rozčilovala. Ale byl to Allenovský styl, všechny situace byli vykreslené do detailů a já se teda královsky bavila. U některých scén jsem se teda nasmála až až. Nejlepší z celého filmu byla snad postava ztvárněná samotným Woodym, co scéna to hláška a perla. 4* (21.07.2012)

Woody Allen rozohral príbeh zopár ludí tento krát v Ríme a áno, bolo to celkom fajn. Úvod je trochu nezáživný a nie moc zaujímavý, ale pokiaľ to nevypnete, tak tie najväčšie herecké esá vás dokážu zaujať aj zabaviť. Občas ma film nudnejšie pasáže a nie každá dvojica vás dokáže zaujať, ale inak moc som sa nenudil a dialógy a humor sú celkom fajn, tak ako aj krása Ríma, či Penélope Cruz. Inak mám v tom jasno čo mi chcel Woody Allen povedať týmto filmom: najlepšie je byť bohatý a zašukať si s každým, kto vás bere. 65% - 3* (08.09.2013)

,,ŽIVOT JE NĚKDY KRUTÝ. A ŽIVOT JE TAKÉ NESPRAVEDLIVÝ. I KDYŽ JSTE SLAVNÝ A BOHATÝ... ANEBO CHUDÝ A NIKDO VÁS NEZNÁ. TAKŽE KDYBYCH SI MOHL VYBRAT... BÝT BOHATÝ A ZNÁMÝ JE ROZHODNĚ LEPŠÍ.“..... /// Američanka jede do Říma a potká okouzlujícího Itala u fontány … no jako v těch červenejch knihách. Pak zamilovanej páreček, pak další páreček, pak …. prostě obyčejní lidé potkávaj ty slavný, odhalujou se památky, slavný árie, někdo prožívá trapas, jinej se zas připravuje vstoupit do víru vášně a ten zas prožívá ten nejabsurdnější sen (nebo skutečnost?). Řím a Allen mají svoje erotický a absurdní kouzlo a plní tajný a vysněný fantasie chlapů od 18ti do 100 (???) let. Smyslnej Řím plnej neřesti a pochybnejch (ne úchylnejch!) lidskejch vlastností. Černo-vtipná, lehce přehánějící milá píčovina s dobrým castingem a plná příběhů, vyprávěná (řek bych) s láskou. Mě tyhle Allenovky plný spontánně chybujících lidí, stárnoucích mužů (a mladejch žen) vcelku bavěj. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pochopím, proč má soused v obejváku sprchovej kout. 2.) Chcu vidět oblíkat Penélope Cruz kalhotky (takový ty provázky, jak v nich je určitě zima). 3.) Chystám se s mladou (nebo se starou) do Říma. 4.) Thx za titule ,,ovation“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.11.2012)

Po skončení filmu jsem si sednul v nejnemovaný žižkovský útulně na pivčo a musel přemýšlet proč mě ze srdce nekouká věčný město, tak jako v roce 2008 Barcelonský léto nebo v roce 2011Pařížský uličky, pak přišli ke stolu slávisti a začali mé myšlenky barvit na červenobílo a místo vnitřní pitvy mých pocitů jsem vnímal dialogy typu "tak co sešívaný, sokolící Vám pěkně rozdupali trávník, co ?" "velký hovno, vy se radší naučte kopat penalty rudokožci." Uznejte, že v takové atmosféře se o allenovských letních tripech opravdu těžce rozjímá. Naštěstí je tu ještě sladký domov, kde nejsou ani rudokožci, ani sešivanci, kde je jen jeden velkej zelenobílej klokánek a kde se v klidu dá odhalit výše zmíněná příčina. Vidím dvě. Podlě mě měl Woody hrozně málo času, aby se v něm Řím zabydlel a rozehrál až příliš mnoho partií. Film nepostrádá vtipné momenty asi největší byl v momentě když si Woody třese rukou s majitelem pohřebního ústavu, ani scény slintačky, kdy se na pokoji otevřou dveře, dovnitř vtrhne Penelopička zatřese těma svejma dudlíčkama a řekne "jsem tady a udělám vše co si budeš přát." Hmmm, to bych si taky nechal líbit a jen přání co bych měl k Penelopičce bych předříkal asi dva dny, ale bohužel poslední kdo v mých dveřích něčím třás byl starej tlustej pošťák se složenkou za plyn. I když ty Allenovský příběhy nepostrádali smysl a vnímal jsem je jako "obrazně řečeno" nezapůsobilo to na mně ani jako celek ani jako jednotlivé příběhy tak, abych z kina odcházel jak zhulený sluníčko, bohužel. (25.07.2012)