neneka

Nemám co dodat... stačí si přečíst komentáře larelay a AngelAngie...Film na příjemné nedělní odpoledne to rozhodně není. Lars von Trier a v tu dobu pro něho asi jedna z mála možných cest vedoucích ven z pekla... kéž byla pro něho tak drtivá katarze očistnou.

Zase jednou film, který mě opravdu dostal... střípky jednotlivých příběhů a osudů dokonale zapadají do sebe a herecké výkony, klobouk dolů! Eddie Redmayne je skvělý, Jessica Biel taky a Patricka Swayzeho jsem vůbec nepoznala. A jak tak koukám, nebyla jsem sama. Takže neváhejte a směle do toho!

Záběry úžasné a jen kvůli nim dávám ty 4 hvězdičky. Komentář se mi moc nelíbil, za něj bych víc než 3 nedala. Ale v konečném důsledku: je jen dobře, že se podobné věci točí a bylo by ještě lépe, aby je vidělo co nejvíc lidí... a nejlépe těch v nadnárodních společnostech. Jo, to by bylo fajn. Ale agitovat tu fakt nechci :-)

...a tolik jsem se na ten film těšila... tak snad příště :-)

Po dlouhé době mě něco tak silně zasáhlo... ten smutek, hloubka, volání o (ne)pomoc, zdánlivý zmar, který jindy je skutečně jen zmarem, protože nelze jinak... a Ashley Judd - skvělá jako vždycky! Snad i "díky" vlastním zkušenostem. Klobouk dolů před ní. Říkám si, jak náročné to pro ni asi bylo? Mám ve svém okolí nemocné duše... a tak vás jen objímám a držím s vědomím, že ne vždy jde pomoci tak, jak bychom si přáli.

Ach jo.. a je to tu zase! Moje vnitřní srovnávání filmu s knižní předlohou. Tak jako od dětství miluju filmy, stejně to mám i s knížkami. Jako je někdo workoholik, já jsem zcela jednoznačně knihoholik. A z naprosté většiny dávám přednost knižní předloze před následným filmovým zpracováním téhož.. což jsem už tady, tuším, někde psala. Nevím, jak by to dopadlo, když bych nejdřív viděla filmy a pak až si přečetla knížku.Nicméně Milénium jsem nejdříve začala číst a pak až, snad pro zajímavost, jak bude s tématem "zatočeno", si přehrála filmy. A musím bohužel přiznat, že docela nemalé zklamání. Ale to nic, já to tak mám s tímto příměrem skoro vždycky. Až na několik čestných výjimek :-)

Nevím vlastně, co pořádně napsat, ale pro mě určitě silné téma. A dobře zpracované. Taky jsem nahlédla do některých komentářů zde a je zvláštní - ale přitom vůbec ne -, jak je optika každého z nás jiná. A tak to má být. Někdy se sejdeme, jindy vůbec... Za sebe musím ovšem říct, že ačkoliv je zde, co se týče Ashtona Kutchera, snad většina komentářů kritických, tak já jsem jím byla překvapená mile. A věřila jsem mu to.

Nějak nevím, co si mám s tímhle filmem počít... a to jsem se přitom hodně těšila, protože mám k Austrálii jako takové z důvodů čistě soukromých bytostně blízký vztah. A tak ty hvězdičky dávám kontinentu. Kterému bych jich dala klidně pět, kdyby nešlo v první řadě o film.

Téma autismu pojato realisticky a přitom hodně citlivě... emocemi to jiskří z plátna ven a hned zas pěkně šupem nazpátek. Skvělý!

Brečím a hlava mě bolí, příběh, který není fikcí, ale vychází z reality, jejíž tvrdost je tak neskutečná a nespravedlivá, pochopit to nejde... takže slzy, vztek, lítost a nezměrný smutek... a nedokáži se odosobnit a nedokáži vyjádřit tak jako anderson uznání nad excelentními výkony pedofilů, nějak se mi do toho nepřestává míchat moje vlastní role matky... a ta nezměrná bolest.