Pavlínka9

Poltergeist patří rozhodně mezi perličky hororového žánru :) :) Film je na svou dobu velmi propracovaný co se týče oblasti vizuální techniky, za což také oprávněně získal nominaci na Oscara. Téma, které si Hollywood od té doby již několikrát vypůjčil považuji v tomto případě za opravdový originál. Detaily, které se zde objevují, jako například znázornění vlastního strachu scénáristy Stevena Spielberga v podobě otravného klauna v životní velikosti sedícího "někdy" na židli před dětskou postelí, nebo také oblíbenosti filmu Star Wars, jež syn Robbie má rozhodně v oblibě :) A také miniroličky i samotného mistra hororu Stephena Kinga :) Ještě poznámka - scéna, kdy Robbie s výkřiky : "Nenávidím tě!!! Nenávidím tě!!!" škube výplň z již zmiňovaného klauna, je prostě nejlepší :)

Příběh, jenž je prostě filmovou klasikou a má v sobě všechny tajemné žánry :) :)

Film, jenž vypráví o nenávisti, závisti a také touze po zničení, je výbornou ukázkou "zlomení" životní cesty člověka, jenž by mohl mít svou kariéru někde jinde. Z dvou excelentních hereček, které ztvárňují hlavní role, více obdivuji předvedení výborného výkonu od Joan Crawford. Její herecký výkon je ukázkou ztráty naděje v uzavřeném světě, který je ovládán její sestrou, která žije v minulosti a není odhodlána vstoupit do přítomnosti. Film si pohrává s jemnými prvky hororu, tajemna, ale hlavně psychického ničení. Závěr snímku mi silně připomíná závěr jiného filmu - Sunset Blvd., který na konci ukazuje, jak může sláva a touha být středem pozornosti, být zničující.

Film, který je podle mého názoru jedinečný. Snímek vypráví o prostředí baletních umělců, rozpolcenosti osob a touhou splnit si svůj sen. Ale je to podané takovým způsobem, že každý záběr diváka donutí se pozorně dívat, jelikož tuší, že tam něco nesedí a není něco v pořádku. I když jsem už zpočátku tušila, jaké bude vyvrcholení, přesto jsem se na ten konec těšila, jelikož jsem věděla, že to bude jedinečné. A také bylo. Darren už mě několikrát okouzlil, tudíž jsem věděla, že jeho dílo bude bezchybné. Příběh, který vypráví o boji se sebou samým a touhou splnit si něco, po čem člověk touží už od svého dětství, mít tu možnost to opravdu uskutečnit, být také tou osobou, kterou nemohla být vaše matka, tudíž je zde vytvářen tlak i z rodinného prostředí. Prostě samé prvky, které Nině dávají další a další plus k tomu, aby se držela svého vytouženého cíle. Ze záběrů, které člověka unesou do hlubin tajemství baletu se nedá ani mluvit, jelikož buď jste z nich tak unešeni že se k nemůžete vyjádřit a nebo se vám z nich motá hlava. Přeludy, které se zde objevují jsou pouze důsledkem rozpolcenosti mysli mladé dívky, na kterou je vytvářen určitý nátlak a ona neví, nebo spíše od určité chvíle s ním nechce, bojovat.

Klasický počin Davida Lynche ;) K tomu není prostě co dodat, jen potlesk :)

Nemůžu si pomoct,ale tenhle film mě prostě nedostal. Jsem jedna z mála, která z něj není totálně odvařená a maximálně mimo. Chápu, že se Nolan předřel, než to vůbec natočil a herci tam odvedli výkony hodné každého normálního filmu, ale nějaké to kouzlo, jako na ostatní, na mě prostě nepadlo. A to jsem se opravdu snažila. Námět filmu byl úžasný, to ano, ale znám tedy rozhodně zajímavější zápletky a myšlenky filmu, které se dali vytvořit s takovým úžasným obsazením a filmovým štábem. Ale prostě výsledek u mě byl průměrný. Možná je také problém ten, že již na začátku filmu vím důležitou část snímku, ke které se samozřejmě ke konci filmu dospěje. Je mi líto, ale u mě se velký boom nedostavil. Ale všem, kteří z toho byli "paf" (a je jich opravdu hodně) jim tento zážitek přeju.

Povídka od Kinga, na jejíž motiv byl vytvořen tento snímek je brilantní jako samotný autor, ale pohled na film: Příběh, který vypráví o mladé dívce, která nezapadá do "normálního" prostředí amerických teenergerů tehdejší doby je námět asi tak na milion filmů, ale to by nebylo ono, kdyby zrovna Carrie nebyla něčím výjimečná. Film je úžasnou ukázkou snímku z prostředí střední školy, prostředím rodiny, která není zcela ukázkovou na titulní stránku "Domácí pohody" a také hororových prvků, které se k tématu telekineze perfektně hodí. Sissy ztvárnila terorizovanou dívku Carrie, která žije s nábožensky fanatickou matkou, která vše považuje za hřích, jednoho dne zjistí, že schopnosti, které ovládá pro ni nemusí být jen hrozbou, ale mohou jí i pomoci, což na konci, při závěrečné scéně na plese sami zjistíme. Carrie je bohužel jednou z mnoha šikanovaných dívek na střední škole, které se sami nedokáží bránit a i když se nakonec najde někdo, kdo jí chce pomoci, těch zlých se zcela nezbaví. Ukázkou toho že si člověk nemá zahrávat se slabou a nevyrovnanou dívkou je právě scéna na plesu, při které jen málokdo přežije. De Palma si ve filmu pohrál hodně s obrazovými efekty, ať už se jedná o scénu ve sprše nebo doma u zrcadla či právě na plese. Film chvilkami diváka překvapí svými vyděšenými okamžiky, ale scéna na plese je prostě excelentní a každou chvilku divák čeká, kdy se objeví již dříve ukázaná zvířecí krev. Snímek nepatří přímo mezi hororové filmy, ale určité prvky se zde nacházejí. Ale rozhodně z nich plynne určité ponaučení - " Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá"

Preciznost, s níž je natočen tento snímek je v jeho době natočení zcela jedinečná. Gloria Swanson zde svým výkonem potvrdila svou výbornou hereckou schopnost a její mimické herecké výkony jsou excelentní. Snímek, jenž v určitých částí vypráví o realitě v Hollywoodu a o duševním zdravím mnoha hereček, jejichž hvězda slávy již zanikla, je ukázkou života v éře filmu. Gloria Swanson a její výrazy ve tváři mě budou ještě hodně dlouho pronásledovat ve snech, jelikož její výkon je neopakovatelný a tato žena si za tento výkon zasloužila obdiv, kterého se jí patřičně dostalo.

Příběh o ženě, která sice mohla oslnit celý Hollywood, ale v domácím prostředí své adoptované děti rozhodně neoslňovala. Výkon Faye Dunaway je excelentní a její podobnost a zapálenost do role Joan je prostě dokonalá. Film na mě působil jako dost silný thriller, který se každou chvíli mohl změnit i v noční můru - i když pro dceru Christinu se vlastně změnil. Ztvárnění prostředí Hollywoodu je dokonalé, obsazení precizní a téma? Záleží pouze na divákovi, zdali mladé dívce, která v terorizovaném prostředí musela žít, zdali jejím názorům uvěří či nikoliv. Příběh o psychicky nevyrovnané ženě, která svou "nemoc" nedokázala skrýt ani s ní nějakým způsobem bojovat, pouze rozhýřila při adopci dětí, od kterých pouze chtěla, aby jí milovaly.

Jestli Vás při sledování filmu ani nezajímá, zdali to hlavní představitelé přežijí či ne, tak je opravdu něco špatně. Tento pocit jsem měla již od začátku filmu a ani u konečných titulek se to nijak nezměnilo. Jediné pozitivum na celém filmu? No samozřejmě že pohled na Ashtona :) :)