TheDarKnig

Nejlepší český film roku

One of them fellas'll kill everybody in here... Tarantinův návrat ke kořenům, po všech těch experimentech a stylových líbivých přepálených masakrech za tónů moderní hudby, odkazujících na popkulturu a různé žánrovky je jeho 8. film poctivou, komorní konverzačkou, pomalu rozvíjející všechny ty podivné titulní individua (a trošku i pár dalších lidiček) skrze tunu zábavných, ale promyšlených dialogů. A to je vše. A přesto to funguje parádně. Vedle toho, že tyto jednotlivé rozhovory fungují jako hlavní hnací motor samotného děje, navíc ještě čas od času stíhají komentovat rasismus, důsledky Občanské války na různé vrstvy amerického obyvatelstva, otázku spravedlnosti a jejího uplatnění apod. Prostě mistr v nejlepším, i když chápu, že lidem, odkojeným hlavně Kill Bill to sednout nemusí. Ale i když to má docela obří délku, pomalé tempo a jednu jedinou hospodu, nenudilo mě to ani na chvíli První část filmu totiž představuje postavy, v přehlídce téměř vždy úžasně napjatých slovních duelů, sem tam okořeněných nějakým situačním drsnějším (Daisy) či zábavně jednoduchým vtipem (dveře). A jelikož to napětí pomalu, ale jistě graduje od prakticky první scény, člověk je celou dobu stejně napjatý jako postavy a čeká, která první scéna skončí krveprolitím. No a ono se to rozjede, možná dřív, možná později, nebudu prozrazovat. Ale je to přehlídka toho nejdrsnějšího, nejhnusnějšího, nejsyrovějšího, co Quentin divákům předhodil za velmi dlouhou dobu. Možná už od Gaunerů. Násilí je stále v jistých ohledech přehnané, ale přesto působí špinavější a realističtější než obvykle. Možná právě tím, že tento film i přes to že má všude rozesety rysy Tarantinovy režie a psaní, se opravdu nesnaží o další stylový cool masakr jako např. i předchozí Django. Jednoduše, drží se to celé při zemi. Proto mě pak ale na druhou stranu některé pozůstatky jako použití slow-motion min.v jedné scéně trochu vyrušilo. I ten jeden zajímavý pokus o narušení klasické narace mi byl sice bezesporu originální, ale konec konců si myslím, že zbytečný až rušivý. Ale nakonec, Tarantino bude Tarantinem a nemohl se držet na uzdě věčně (čti 80 minut). Morricone zde má několik klasických (a tedy výborných) motivů, ale celkově je hodně nenápadný, doplňujíce atmosféru klidnými, westernovými tóny. Práce s kamerou, zvukem, střihem - vše je samozřejmě stoprocentní, včetně záběrů na nohy (ale asi jsem minul chodidla, jestli byla). Nechybí ani umně použitá retrospektiva, která v pravou chvíli dovysvětluje dění. Chvilkami jsem měl pocit, že si Tarantino natočil vlastně svou osobitou detektivku, jen zasazenou do westernu, okořeněnou vidláky a podivíny divokého západu, a vyřešenou brutálním, nekonvenčním způsobem, z kterého by chudákovi Poirotovi upadl knír. Ale tak proč ne? Výborně napsané, zahrané, dialogově hutné i vtipné, prostředím komorní, mrazivé, a dokonale funkční. 9/10. PS: Asi jsem zapomněl říct něco o postavách, Kurt Russel se tento rok u mě neuvěřitelně zvedl, tyhle role sympatických, ale tvrdých šerifů a lovců lidí mu jdou přímo dokonale. Tarantino toho využil tak umně, že člověku se chvílemi hnusí, ale stále si krade obraz pro sebe. Spolu se znovu úžasným Sam L. Jacksonem, jenž je co se týče herecké škály zneužit ještě tvrději, ale baví stejně dobře. Za zmínku ještě určitě stojí mně zcela neznámý Walton Goggins, který předvádí výkon, kterým se skoro může rovnat Russelovi a Jacksonovi, mínus jejich charisma. Ostatní pak hrají své části tak jak jim bylo předurčeno, některé působí jako znovuzrozené staré postavy (kovboj je Budd, Rothova postava zase působí v momentech jako dr. Schultz), jen s extrémním bonusem odporných, jazyk lámajících přízvuků. Což se ukáže nakonec aspoň v případě postavy Jennifer jako mínus. Nebo mi možná prostě nesedl její nakřáplý, uřvaný projev.

Za ten Konec nemůžu nedat pět. Něco končí, ale Doktor nikdy nepřestává běžet a nikdy, nikdy se nevzdává! Every once in a very long while, every day in a million days, when the wind stands fair and the Doctor comes to call, Everybody LIVES!

Zcela funkční, extrémně zábavná záležitost pro ty, kdo pochopí, o co tu jde a přistoupí na pravidla nadmíru uhozené, brakové, cheesy, popkulturní, trash parodie na 80s horory. Absolutně každý tu dělá vše pro to, aby působil jako úplný dement a přes to člověka neznechutí a nepřestane bavit téměř nikdo. Ryan Murphy se zase předvádí, holomek. Do posledního dílu jsem si myslel, že vlastně na ději a na odhalení vraha mi ani trochu nezáleží, protože tu jde hlavně o ty jednotlivé nadsazené, over-the-top nebo často až retardované momenty, a bál jsem se, že to bude tak unylé a průměrné jako závěr nedávného televizního Scream, ale Ryan to udělal tak svěže a zábavně, že jsem si to užil přímo nadměrně. Chci 2. sezonu!

Nothing will make sense to your American ears, and you will doubt everything that we do, but in the end you will understand. Villeneuve jede! Objevil se přede mnou jako blesk z čistého nebe, který sebou přinesl návrat drsné, kanadsky studené detektivky, pak málem vypálil zrak i mozek mnohovrstevnatým a metaforickým Nepřítelem a teď přichází se svým příspěvkem k Drogové válce v Mexiku ve formě thrilleru. A že je to řádně těžkotonážní a podmanivý příspěvek, to už není žádné překvapení. Postava znovu dechberoucí (výkonem i vzhledem) Emily Blunt funguje jako návnada vhozená do říše nemilosrdných dravců a divák se s ní tak může pevně ztotožnit, protože se díky brutálně temné atmosféře a jen pomalému odkrývání stínů cítí podobně. Výborné metoda vyprávění příběhu, kdy může člověk spolu s hlavní postavou objevovat vše v stejný čas a postupně tak stejně jako jí, začne dávat smysl dění na obrazovce i jemu. A začne si uvědomovat, že tahle válka není ani trochu černobílá, ale nejtmavší šedá jaká jen může být. Hlavní zvrat filmu a celé jeho řešení není sice příliš nečekaný (hlavně pokud člověk viděl trailery), ale stále působí velmi uspokojivě. A závěrečné zúčtování opravdu zvýrazňuje morální ambivalenci i jakousi nedostatečnost všeho, o co je usilováno. Mimo výborné Emily si film jasně krade pro sebe hlavně Benicio del Toro, který dokáže přepínat od sympatického mentora k děsivému, vždy klidnému démonovi jako málokdo. A CIA archetyp arogantního agenta nad věcí zvládl Josh Brolin skoro stejně výborně. Oba ostřílení válečníci fungují pro nás i pro Alenku jako nejednoznační, ale (snad) spolehlivý průvodci šelmou drogového podsvětí. Kdo dokázal ale z této šelmy udělat opravdu nezapomenutelný, tísnivý, nekompromisní, atmosférický a depresivní 2hodinový výlet je kameraman Roger Deakins ve spojení s skladatelem Jóhannem Jóhannssonem. To co oba v bezchybném duetu audiovizálu předvádějí, podpořeni střídmým a funkčním střihem a prací se zvukem, je něco naprosto vyčerpávajícího a nádherného. Průlety kamery nad vyprahlou, nekonečnou pouští, jen čekající na to, aby pohltila kohokoliv, kdo se do ní odváží, průlety nad Juarezem, nejděsivějším městem na zemi (jakkoliv to už nemusí být v současnosti úplně aktuální), výborně zakomponované do celkové scény průjezdu ozbrojeného konvoje, která je z mého pohledu ta nejvypjatější, nejvygradovanější a nejatmosféričtější scéna min. za rok 2015, statické použití kamery při noření se vojenské jednotky do symbolického i doslovného moře temnoty, a mnoho jiných dokonalých záběrů (včetně nejlepšího využití infrared a nočního vidění za velmi dlouhou dobu - scéna v tunelech je skoro stejně perfektní jako scéna v Juarezu !!!) - to vše Deakinse přímo vystřeluje směrem k Oscaru, nebýt toho že si ho zase nejspíš ukradne Lubezki. A stejně tak Jóhanssona k jeho vlastní sošce, protože každou takovouto nádhernou, ponurou scénu ještě znepříjemňuje svým přímo žraločím využitím temných smyčců a ambientních zvuků a dunění, vytvářejících pocit, že se člověk dívá na vysušené, nemilosrdné a neodpouštějící peklo. A to peklo se dívá zpět na něho. Film roku. 10/10 PS: Ten soundtrack je opravdu hrozivě černočerný, ale přesto ho nejde přestat poslouchat!

Tady člověk musí dát šanci, musí mít naději a vydržet alespoň do 3. epizody a pak ho Pozůstalí zaručeně začnou rozmělňovat, přežvykovat a ždímat tím nejstrašnějším a tím nejkrásnějším způsobem. Takové syrové emoce, jaké dokáže toto dílo probouzet, jsem snad ještě v žádném seriálu nikdy neprožil. Charakterová studie, všudypřítomné tajemství a obrovské množství symbolů, alegorií a životních otázek. Mistrovské dílo, i přes to, že Lindelof znovu před diváka klade otázky a prozatím nepředkládá téměř žádné odpovědi. Jenže tady otázky netvoří základ děje, pouze krásně mysteriózní podhoubí, které umocňuje hledání smyslu života po rozbití starého světa. Každý pozůstalý má hluboké šrámy na duši, každý se s nimi ale vyrovnává jinak. A člověk se klidně může v té depresi utopit. Ale pokud bude plavat vpřed, bude to stát za to. Velký počet scén se člověku vryje do největších hlubin paměti, možná dokonce navždy. Musím sice přiznat, že na tom má jistě velkou zásluhu přímo geniálně vybraný Max Richter jako skladatel, ale nezaostává ani celková kompozice a práce obrazu/kamery. A nikdy to nepůsobí samoúčelně ani násilně. Tak se pozná síla scénáře, stejně jako i síla herecká. Justin Theroux, Carrie Coon, Christopher Eccleston jsou pro mě asi největší zdejší herecké esa, při jejichž dramatech se mlží oči, ale nezaostávají ani ostatní, včetně mladých nováčků. Ať už to v budoucích sériích dopadne jakkoliv, min. první série je absolutní mistrovské dílo, kde kromě několika mírných špatností v dialozích funguje vše. Pokud teda k tomuto seriálu nepřistupujete zcela špatně. 2. série Chvilku si člověk zvyká na změnu prostředí, atmosféry i tempa, stejně tak jako na větší důraz na samotná jednotlivá tajemství, podivínství a absurditu světa po 14. říjnu, ale jak se to začne vše skládat do znovu nádherně emoční mozaiky a dojde vám, že i ta nová znělka perfektně sedí do průběhu příběhu, je to znovu plný počet. Je to méně komorní, méně bílé a smutně chladné, je to prostě jiné. Ale je to stále tíživé, otázky kladoucí, osobité a mistrovsky zahrané - Justin Theroux hraje jednu z nejlepších postav v historii televize a hraje ji mistrovsky, s tak uvěřitelnými emocemi, jaké jsem viděl jen málokdy. Stejně jako Ch. Eccleston, Carrie Coon nebo nově příchozí Kevin Carroll. 10/10

Nejlepší seriál všech dob. Nic dalšího už nebudu psát, sedněte si, pusťte si první díl a odejděte až u finále 5. sezony.

Možná se Pixar nevrátil úplně, ale tento film konečně působí jako něco, co by do období jeho největší slávy mohlo v klidu zapadnout. Originální, svěží nápad se prostě počítá, škoda jen, že co se příběhové stránky týče, zůstává studio stále zaseknuté na stokrát ohraných rodinných hodnotách a nedokáže kolem toho dokonce tentokrát ani vytvořit zajímavější příběh. Stále ale pochybuji, že by se tento rok objevil animovaný film, který by mě více potěšil, znovu na chvíli vrátil do dětských let a přesto měl obrovskou emocionální sílu a osobnost. Chytře a zábavně napsané dialogy, roztomilé, sympatické postavičky a hromadu výborných nápadů, jak tvořit humor, drama nebo i čistě akci. Taková sekvence snů, scéna při večeři nebo zapomnění (měl jsem u toho pocit skoro stejný jako u jedné scény TDKR! S jistým nadsazením, samozřejmě) jsou jasným důkazem, že možná ještě od milé žárovky dostaneme mnoho krásných chvil. Jen pro příště třeba ještě trochu zapracovat nejen na nápaditosti a emocích (doslova :), ale i na tom ději, který to jaksi celé slepuje. 8,5/10

Vždycky jsem si říkal, že Vikingové by si zasloužili konečně nějaký výborně zpracovaný film a že bych za to dal dokonce všechno možné, no a History přišla s celým seriálem a dokonce lepším, než bych si dokázal představit ve svých nejdivočejších vikingských snech. Travis Fimmel je dokonalý, jeden z těch herců, kteří téměř okamžitě přesvědčí o svých hereckých kvalitách a člověk okamžitě ví, že bez něho by seriál ztratil velmi velkou část sympatického obsazení. A pak je tu Katheryn Winnick - ta štítonoška z těch divokých vikingských snů. 1. série - 9/10 - Mystika, duchovno, kultura, střet kultur, nájezdy, plenění, boj o moc, neočekávané přátelství, manželská krize - vše tak dokonalé, jak jen může být, snad jen ty bitvy trpí nedostatkem rozpočtu. 2. série - 8,5/10 - Mnohé z minula se zintenzivňuje, přidává se výborný anglický král, méně zajímavý vikingský král, zrady, rozkol a orel. Jen finále je nějaké slabší než minule a děje se tu až moc nedovařené politiky. 3. série - 8/10 - Rozpačitá první polovina série s nudnějším dějem a několika hloupými místy je naštěstí plně vynahrazena válkou proti Francii. Epizody s Paříží jsou to nejlepší, co lze najít v televizi.

Vlastně až na nějaké menší detaily lepší než samotná předloha. Ovšem pokud chcete něco víc originálního - zajímavě deníkově podaného dobrodružného feel-good Robinsona Crusoa, který staví celou dobu na jediné základní emoci - bavit ten hlavní hrdina je McGyver pro 21. století, ale navíc se silnou potřebou přesně popsat každý řemeslný a technologický detail své činnosti, což vyplývá ze zvolené formy vyprávění, ale také zřejmě z projeveného perfekcionismu (či fetiše :-) autora v této oblasti, tak bude film určitě působit hůře, protože je pojatý mnohem víc tradičněji. Naštěstí, Ridley podle mě našel krásnou rovnováhu mezi zachováním některých důležitých záležitostí knihy a filmovou (hollywoodskou) dramatizací děje a já mám velmi rád, když někdo k adaptaci přistoupí věrně, ale s vědomím, že ne vše by mohlo působit ve filmu tak jak v knize. Tohle je prakticky úplně eliminováno téměř všude kromě pár řádků dialogu - protože kde byl Andy Weir perfektní v popisu toho, jak spalovat vodík z raketového paliva nebo v detailním popisu toho, proč se něco podělalo, řekněme že co se týče psaní dialogů, bylo to spíše průměrné než jakékoliv jiné. I to se ale správně dodanými emocemi a provedením podařilo ve filmu změnit, ovšem až na pár výjimek. Dále se tu správně kombinuje napětí (prvních asi 20 minut filmu nedává vůbec nic znát, že bude tenhle film taková zábava a tváří se jako řádný survival, pak ovšem nastoupí Watney a jeho zahradnická moc!) s humornými momenty, přímý deníkový formát s voice-overem a dojde i na učinění za dost legendárnímu období hudebního vývoje. Smutně jsem si uvědomil, že jsem si vkus Lewisové užíval mnohem více než Mark, hmm. Bál jsem se taky logicky jako u každé adaptace přílišné uspěchanosti a vynechávání důležitých pasáží, a když tedy filmu odpustím výrazné zjednodušení Watneyho hraní si s vesmírným legem a nějaké malé dějové zkratky, došlo k vypouštění až v poslední třetině. Nezlobil bych se, kdyby film měl o 20 minut delší stopáž, a závěr tak působil ještě o něco vypjatěji, ale nevadilo to až tak, jak jsem se bál. Scott totiž opravdu řemeslo dovedl znovu k téměř stoprocentní dokonalosti a kolečka jsou parádně promazané na celém soukolí. Kromě jediné hrozivé věci (a teď by se tu hodil nějaký Watney-style vtípek, ale naneštěstí ta chyba tam opravdu byla) - zpracování pohybu v zero G - když lidičky adaptujete takto skoro prorocký pohled směrem k budoucím misím na Mars, jaký předvedl Weir, propagujete to parádním realisticky laděným virálem dokonce za přítomnosti Neila deGrasse Tysona (který mimochodem zábavně ve svém virálním videu přešel ještě ten druhý problém - vesmírné záření - jednou rychle řečenou větou o nové technologii zaštítění lodi), to, že je to celé pojato dost uvolněně a feel-good, náhle neznamená, že můžete hodit za hlavu zpracování něčeho tak pro celkový pocit řemeslného mistrovství důležitého jako je pohyb v nulové gravitaci. Co to do prdele mělo být? Měl jsem náhle pocit, že se dívám na nějaký wuxia film. Vůbec mi nepřišlo, že by se film snažil zavděčit Číňanům o nic víc než jak to bylo v knize, ale třeba se všichni dívali špatným směrem a tohle byl ten způsob! No i ve wuxia filmech je ten pohyb realističtější než byl tady, sakra. Skoro mi to zničilo požitek z celého finále a to ani nejsem žádný astrofyzikální geek, vlastně právě naopak. No kromě téhle věci byl ale film od hereckých výkonů (Matt dodal postavě z knihy rozhodně o dost větší emoce, zkazilo to jeden či dva zábavné momenty, které tam kvůli dramatizaci nemohli být, ale no co. Důležité je, že zbytek zábavných reakcí z něho stále dělá nejsympatičtějšího vesmírného pir.. totiž botanika vůbec. - Jediný herec, který mě řekněme trochu vyvedl z koncentrace soustředění se na film, byl pochopitelně jistý klučina z jistého sitcomu - další variace na humorní podstatu předlohy, ale nedokázal jsem si ho představovat nijak jinak než jako toho klučiny z jistého sitcomu), přes scenérie a celkové vizuální zpracování a triky (při těch leteckých záběrech Marsu jsem málem nedýchal, taková nádhera a nejlepší je, že tam ta atmosféra osamocení a prázdnoty opravdu byla, aspoň občas) až k soundtracku (wow, ten druhý Williams se překonával, hlavní motiv Marsu jak něco z Vetřelce v mixu s Blade Runnerem té zmíněné atmosféře neskutečně pomáhal, chci to slyšet v Prometheovi 2!). Takže téměř úplná spokojenost, a i když jsem chvíli vzhledem ke knize uvažoval spíše o čtyřech (tak mi ta kniha přišla, jako parádní čtyřka), asi nakonec půjdu ještě o kousek výš, už jen kvůli trápení Ridleyho v posledních letech. Ale hlavně kvůli Mattu Damonovi, jehož nabušenost hlásá "Jason Bourne je zpět!!!" 8,6/10 In your face, Neil Armstrong!