TheDarKnig

Teprve třicetiletý mangaka Fujimoto je šílený génius. A když říkám "šílený" myslím to ve všech významech toho slova. Autor, který dostal pochvalu za svůj kreslířský talent už i od jedné z legend manga průmyslu, autora kultovního Monstra Naokiho Urasawy. Teď jeho extrémně populární a oceňovanou předlohu vzalo do rukou jedno z momentálně nejprestižnějších japonských anime studií MAPPA a tohle žánrově těžko uchopitelné dílo převedlo do pohyblivých  a ozvučených obrázků. A jak to tedy dopadlo? Naštěstí naprosto úžasně. Už z kinematograficky excelentního OP a EDs, originálních a pod taktovkou zcela odlišných interpretů i animátorů pro každou jednu epizodu v sezoně, bylo vidět, že k tomuhle všichni zúčastnění tvůrci přistoupili s nasazením - půjčím si heslo z jiné současné slavné série - PLUS ULTRA a nebyl to jen studený kalkul. Ale byla tu snaha zavděčit se co nejvíce fanouškům předlohy, byla tu snaha dát adaptaci... srdce. A šlo to poznat z každého rozhodnutí, z každého momentu adaptace. Mohl bych se tu teď rozepisovat na mnoho dalších řádků o genialitě Fujimotova psaní a kvalitě převedení jeho příběhu a postav do nového formátu, ale napíšu pouze: Jděte do toho. Něco tak svěžího, podvratného, proti žánrovým konvencím jdoucího, bláznivě absurdního a černohumorného... a přesto zcela uvěřitelně, silně a hluboce emočního, psychologického a dramatického s chutným bonusem v podobě brutální... chcete-li démonické řezničiny se příliš často neobjevuje ani na poli japonských manga komiksů. A co navíc: Fujimoto je opravdu velkej filmovej nerd, což jde znát jak z jeho přístupu k vyprávění, tempu, či úchvatné kompozice a úhlů, tak samozřejmě z vícera zřejmých odkazů na filmové klasiky! No prostě full package. Tenhle zážitek stojí opravdu za to. Anime roku. 9,5/10

SPOILER Předtitulková scéna nejen že dobarvuje, zesiluje a vlastně mění i vyznění závěru předchozí epizody způsobem, jaký se příliš často ve fikci nevidí.. ale mám pocit, že vznikla částečně už jen proto, aby MAPPA mohla znovu pořádně zaflexit. Nicméně ve zbytku epizody se mi poprvé naopak u několika scén zdálo, že animace pokulhává. Pokud to tedy nebyl tvůrčí záměr vzhledem k celkovému obsahu a vše mělo mít stejně jako děj této epizody ten kontrast syrové/thrillerové autenticity a šokující nemilosrdnosti reality a života x emocí, lásky a jakési tragické poetiky. Od scény ve vlaku přes ticho před bouří nad Tokiem až k závěrečnému brutálnímu střetu s nádherně emočním podkresem. Prostě práce s postavami, očekáváními, atmosférou a budováním napětí až k šokující explozi jak u klasických dramat/thrillerů (s fantasy/horor béčkovou polevou). To je Fujimoto. Jo a další banger ED, který doplňuje podle mě vystihuje druhou typickou lidskou reakci na krutost žití, na ztrátu. Hněv, vzpoura a carpe diem (a přitom funguje taky jako ponurá rozlučka). Od zpěváka, co nazpíval kultovní "Unravel" OP Tokyo Ghoula (jen kdyby i tahle mistrovská temná manga dostala podobně skvělou adaptaci jako CSM, věčná škoda).

I've played all my cards - And that's what you've done too - Nothing more to say - No more ace to play. The winner takes it all - The loser's standing small - Beside the victory - That's her destiny.

ED roku.

SPOILER Vůbec nejlepší epizoda doposud, nejenom kvůli přímo neuvěřitelným produkčním hodnotám (tak to má zatím celá série, ale tady jsem měl pocit, že to MAPPA při absenci akce schválně ještě vyhnala do overdrive), ale je tady hlavně naprosto výborně využitý koncept "uvízl jsem někde, kde nechci být např. ala Breaking Bad epizody v labáku nebo na poušti (myslím, že tomuhle typu epizody se říká bottle episode)" pro skvělé, hlubší prokreslení jednotlivých postav (ne úplně všech, ale většiny) a jejich rozmanitých a zajímavě/vyspěle/seinen-stylem napsaných charakteristik a následně se na tom budují vzájemné vztahy/konflikty, čemuž pomáhá všudypřítomná úzkost/bezvýchodnost (doslova :), nemožnost nic dělat/užírající nuda pomáhající vzrůstající paranoii/zoufalství kvůli uvěznění v smyčce (divák měl spolu s postavami cítit tu "intenzivní, nepříjemnou nudu", co z toho plynula, a to se jim povedlo myslím taky náramně :). No a to vše je posilněné výše zmíněnou úžasnou produkcí - detaily obličejů, kamerové úhly, použití jiných kamerových čoček, brilantního střihu, kompozic obrazu atd. Režie a storyboarding vskutku odveden na jedničku s hvězdičkou. Skoro bych to opravdu přirovnal k mistrovské práci Vince Gilligana.

Ado je opravdový talent. Její hlas má úžasnou hloubku, rozsah, emoce, autenticitu a syrovost. Není divu, že má v Japonsku tak obrovský úspěch.

Esence Chainsaw Mana poprvé v plné kráse pod taktovkou všemocných ďáblů z MAPPA studia (ta ANIMACE nejen při souboji v první polovině epizody, ale třeba i během anime originální ranní rutiny Akiho!) a s andělskou Power jako neodolatelě smrdutou třešničkou na záchodovém prkýnku. Minimálně cliffhanger roku :-)

Nejlepší epizoda, které konečně nelze prakticky nic vytknout. To zdejší hodnocení je úplně, ale úplně mimo.

Anakin!

Ačkoliv se Red Dog pyšní titulkem podle skutečného příběhu, je z dost velké části vlastně nepravdivý, resp. vše je podřízeno výrazné dramatizaci. Titulní pes byl nicméně bezesporu výjimečným zvířetem a film tedy lze vnímat jednoduše jako jakýsi mytizující pomník tohoto rezavého zástupce nejlepších přátel člověka spíše než jako přesný záznam jeho životní poutě. Proto zde zřejmě téměř nevidíme, že pejsek nebyl zdaleka jenom oblíbený, ale kvůli své vychytralosti a nebojácnosti z něj měli někteří lidé těžkou hlavu. Tento aspekt je podán ve filmu pouze okrajově skrze postavu správce přívěsového parku, který je ale vyobrazen jak jinak než jako zcela nesympatický bručoun. Ale abych se dostal k samotnému hodnocení. Red Dog je australský film skrz naskrz. Má ten příjemně divný šarm a ztřeštěnost jakou lze nezřídka vidět právě u počinů od protinožců. Postavy se pohybují od divných až k značně šíleným a scénář téměř všem dává prostor aspoň na chvíli zazářit. Nebo lépe řečeno dává prostor zazářit Red dogovi v kontextu jejich životních trablů. Stavbou je film tedy vlastně skoro povídkový a docela skáče v čase, což někdy vytrhává ze zážitku, ale jinak to asi pojmout nešlo. Hodně fajn je použitý vizuál, vše je stylizováno do sytějších barev, aby člověk nebyl většinu času ubíjen "šedí" australské pustiny. Přitom zvolený styl podtrhuje i zábavně pojaté vyprávění, které se nebojí využít i různých grafických prvků a odlehčených prostřihů. Samozřejmě film potřebuje při vyprávění jednolitého příběhu nějakou ucelenost, tady nastupuje ta dramatizace a zhuštění děje, který by musel být jinak zcela roztříštěný. Kostru příběhu tvoří člověk, kterého si Red Dog oblíbil ze všech nejvíce. Není to nikterak originální, ale dojde na romanci i dojetí, takže proč ne. Hercům nemám co vytýkat, Rachael Taylor byla jako obvykle opravdu půvabná a Josh Lucas má ten obličej zasněného chlapáka, takže si jistě našel i v tomto ohledu každý svoje. Ale nakonec nejlepší herecký výkon určitě podal Koko v roli čtyřnohé, logicky nadřazené roli dvounohé. Ať je Red Dogovi i Kokovi země lehká a plná kostí. Když teď v závěru mé "recenze" (LOL) přemýšlím nad celkovým dojmem z filmu, možná by bylo přesnější popsat tento australský počin ne jako pomník, ale jako láskyplnou, nostalgickou historku o jednom slavném zvířecím společníkovi, vyprávěnou zdatným vypravěčem u krbu, kterému šlo více o barevnost příběhu než o stoprocentní věrnost realitě. 8/10