dokktor

další z filmů o válce viděné dětskýma očima. tentokrát očima dívenky hluboce ponořené do světa knížek, malebných příběhů a pohádek. je dobré, že kontrast brutality a úniku do fantazie zůstává stále kontrastem a ani není třeba ni jednu z rovin vyzdvihovat. obě se naoko křečovitě avšak důsledně neesteticky prolínají, což dokresluje zmatenost z dospělého světa u holčiny vyrůstající v říši snů. *SPOILER* co mě osobně mile překvapilo je, že vpodstatě všechny hlavní charaktery nechává autor umřít a až ve finále odhaluje pravou perspektivu příběhu a opravdové hrdiny za jejich přiznané pyrrhovo výtězství patřičně oceňuje.

dokonalé. o tom prostě neni co psát.

asi nejlepší film o pubertě, který sem viděl. to jako bez prdele. film přirozený jako si uprdnout.

pohled na vrchol stalinské hrůzovlády dětskýma očima se snad ani nedá natočit jinak. film, který při rovném náhledu nedává téměř smysl, mezi řádky vypráví strhující příběh dětství chlapce, jehož otec, lékařská kapacita, byl v rámci antisemitských čistek odvlečen na sibiř. obsah by se dal zhustit do poloviční stopáže, to už by se pak ale nebylo na co dívat. i přes prvotní nesrozumitelnost musím dát plný počet - opravdu silný zážitek.

po všech stránkách dokonalý film. není co dodat. jsem unešen.

vrcholně zajímavý mix postapokaliptického cyberpunku s nejprofláklejšími úryvky evropské filosofie ubalený do japonsky nevypočitatelného scénaře okořeněný naprosto dokonalým vizuálním podáním. od dob ghost in the shell sem nic lepšího neviděl.

animace v jejím pravém slova smyslu, nádhera

někdo by mohl říct, že to bylo trapné, zbytečně vykonstruované, amatérsky zahrané a bůhví jaké námitky by se proti tomuto filmu dali ještě vznést. mě to ale naprosto odrovnalo. už od začátku celá ta neherecká banda vesnických balíků, v čele s úžasnou wei minzhi, svým projevem působí tak amatérsky roztomile, až mi z toho srdce čirou radostí zaplesalo. něco tak dokonale nedokonalého, kde neskutečně dojímavý humor pryští z ryzí autentičnosti projevu lidí, kteří před kamerou očividně v životě nestáli, sem viděl naposled u formana. ona to asi původně není prvoplánově komedie, ale já sem se upřímně chechtal od začátku až ... no až zas do konce uplně ne. konec vyústil v celkem solidní doják, který sem ale po předchozí výtečné podívané byl víc než ochotný akceptovat. asi proto, že sem si ho při každém dalším absurdním počinu hlavní hrdinky čím dál tím víc přál. buďto pomalu senilním, nebo to čang umí opravdu vygradovat. o to větší radost z tohoto kouzelného snímku mám, že sem až do závěrečných titulků měl za to, že to natočil někdo jiný, takže můj pohled nebyl zakalen aurou velkého jména.

moje nejoblíbenější komedie ze série patálií rodiny grizwoldovcou. je to fakt pecka, která si ani na sekundu neoddychne

tak toto je podle mě cirkus jak má být. žádné trapné výstupy drasticky vycvičených zvířat, jenom člověk a úžas nad tím, co všechno lze s lidským tělem dokázat v kombinaci s úchvatnou choreografií. samozřejmě jsou přítomni i klauni, ale žádní takový ti oldschool, co těží svou komiku z trapně bílého líčení obličeje a neustálého nakopávání se do zadku; tady jsou to dokonale vypointované gagy opravdových komiků. když k tomu ještě přidáme rámcové zasazení celého představení do celistvého příběhu (včetně úžasných kostýmů) a ani na sekundu nepokulhnuvší režii tv záznamu, tak nám vyjde něco, kudy by se měl cirkus v budoucnu ubírat, aniž by ztratil cokoliv na své dnes už tak chabé atraktivitě.