Laxik

Když pomineme to, že si sem mnoho přispěvatelů chodí jenom vylévat svoje frustrace ze současné politické situace a doufají u toho, že jim jejich světoborný názor (který nejspíš převzali z novinek.cz) potvrdí i odborník na slovo vzatý, který je ale bohužel odborníkem na úplně jiný obor (viz např. dotazy ohledně Bárty mířené na chudáka matematika z UK), jde o hodně dobrý pořad s profesionálním a přitom moderním přístupem. A protože tyhle pitomé otázky neprocházejí skrze nutné síto, díky čemuž je můžeme vidět jen proplouvat na horní liště, divák si může udělat obraz o situaci v daném oboru.

Jedna z těch klasických proměn chlapa na ženskou. Dustin Hoffman je jako Dorothy neodolatelný.

Abrhám jako Čapek přesně takový, jakého jsem si ho vždy představoval - optimista, který ale vidí do dálky a mnichovský úskok od Britů a Francouzů bere jako zradu Československa i zradu ideálů, za něž se západní mocnosti po světové válce tak hrdě stavěly. Člověk proti zkáze je opravdu civilním příběhem jednoho člověka, ale zato člověka, který symbolizuje celý náš národ.

Bruce Lee v asijské sedmdesátkové (před)verzi Smrtonosné pasti s trochu jiným Brucem. Vážně nechápu, jak mně mohla po skončení snímku Drak přichází naskočit v hlavě tahle asociace. S Pastí to sice dějem moc společného nemá, ale snad jde o podvědomé propojení významu pro žánr. Opusťme ale mou nepovedenou paralelu u cesty a přejděme k filmu právě komentovanému. Oproti takové Cestě draka tady chybí humor. A protože ten mě nebral, uvítal jsem změnu. Z Enter the Dragon čiší posvátná nedotknutelnost (což se opět o Cestě draka, u níž jsem se řezal smíchy kde to šlo, říct nedá) a i když vysoký černoch, muž s bodci místo rukou ani Číňan s rameny širokými jako dospělý vůl, asi strach opravdovému mistru bojových umění nenaženou, ve filmu jde o platné charaktery a chytře vymyšlené zpestření. Když k tomu připočítáte sice předvídatelnou, ale zato dechberoucí, finální bitku v zrcadlové síni, jde o mistrovský kus. Váhal jsem nad pěti, ale protože se mi to nejlepší za těch pár hodin od záverečných titulků tak nějak vysublimovalo z hlavy, zůstávám na solidních čtyřech hvězdičkách. NOW I HAVE NUNCHAKU, YEA YEA YEA.

Že jsou mariňáci nehorázný gumy mě asi nikdy nepřestane udivovat. Člověk si pak říká, že si za ty svý válečný mindráky vlastně můžou sami. Film Sama Mendese v člověku možná nejprve navodí podobný pocit, ale zároveň se v něm setkáváme se skutečnými lidmi a jejich skutečnými problémy. Hlavní hrdina balancuje na laně nataženém mezi třicátými patry mrakodrapů Hovado a Oběť, přičemž jeho provazochodectví nezahrnuje obyčejný přechod z první budovy do druhé, nýbrž jde o plnohodnotné akrobatické číslo, ve kterém skvělý Jake Gyllenhaal skáče, baletí, houpe se a ručkuje ze strany na stranu, přičemž ani na konci filmu z lana nesleze, aby si vybral, jakým že to je člověkem. A tenhle šílený mix vychází, protože tady vidíme skutečný, nepřeslazený (a jsem schopný věřit tomu, že i za mariňákovy vlasy nepřitažený) příběh jednoho ostřelovače, co celou válku seděl proti své vůli na prdeli v táboře. Kromě toho musím ocenit i prvotřídní vizuální stránku snímku.

Tak tohle bylo něco. Ed Harris je jako neurotický malíř zcela přesvědčivý a podmanivý, přičemž mu ale hraní malíře jde mnohem lépe než party, kdy se mění v excentrického alkoholika s psychologickými problémy. I díky skvělé kameře a hudbě jsem se oddával perfektnímu vizuálnímu stimulu, kdy Jackson Pollock tvořil svá díla. A to se mi často nestává. Na druhou stranu filmu k dokonalosti leccos chybí - pár hluchých míst a nedotažený závěr.

Zkuste si to představit, děsivá minulost pověšená na záda, strach z vlastní povahy jako koule u nohy, nemožnost mluvit o svém mrtvém já jako úzká klikatá neprostupná ulička a vize budoucnosti štvané zvěře se na člověka valí jako lavina. Anebo ne, nemusíte si to představovat, radši se podívejte na tenhle hodnotný snímek.

Nicolas Cage v roli největšího sráče pod sluncem. No řekněte tomuhle filmu ne. Jak vidno, Nicky nejlépe hraje lidi, co jsou pod vlivem (ať už chlastu nebo něčeho silnějšího), protože tady se vážně předvedl. Člověk neví, jestli Terence litovat, nenávidět, obdivovat nebo mu fandit. Tahle kriminálka je dost jiná, i když ne vždy nutně v tom dobrém slova smyslu. Já si ji každopádně užil.

Kuky se mi líbí hned ze dvou důvodů. Jednak jde o mile český film, což je oproti většině tuzemských filmů, které jsou otravně české, uboze české, ... malý zázrak. No a pak jde o pohádku s filozofickým, poetickým a samozřejmě i nostalgickým přesahem. A takové já mám rád.

Slušná infiltrační kryso-krtkovská kriminálka, kde funguje všechno (herci, kamera, příběh, charaktery postav, ...), ale zároveň trochu pokulhává atmosféra. Protože i když jsem měl své oblíbence a Jacka Nicholsona jsem neměl rád, jak jen to u takového padoucha jde, další osudy většiny hrdinů mi byly docela ukradený. Takže jsem se povětšinou bavil přítomností a u budoucnosti jen chladně odhadoval, co tak může přijít. I když musím uznat, že konec odkazující na instruktáž ze začátku filmu o tom, co s vámi udělá náboj s dutou špičkou, se hodně povedl. Navíc jde o film, kde i Wahlberg ukázal, že něco umí. A dokonce mu to šlo dobře, takže konečně nebyl jako rána lopatou do ksichtu.