Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (1 373)

plakát

Kdo přežije - Vanuatu (2004) (série) 

Ale no tak, podle mého je tohle jedna z těch lepších sérií (z těch ani ne deseti, co jsem zatím viděl). Rozjíždí se sice pomalu, ale jakmile proniknete mezi tu bandu a trochu jim porozumíte, zábava stoupá. Svoje favority jsem střídal jako ponožky (stejně tak názory na ně) a hltal jsem tu hutnou atmosféru intrik a nesplněných slibů. Jediný Serge byl mým No. 1 od začátku až do konce. Vítěz nejdřív vypadal jako ňouma, co pořád sní o tom, jak se všemi bude manipulovat. No a čím víc mu to šlo, tím víc jsem mu fandil. Po vyřazení Seržanta byl mým druhým favoritem, takže spokojenost i s vítězem. I když na radě se mohl méně vykecávat a víc si stát za svou hrou. Twylu jsem měl taky rád, ale až do chvíle, kdy začala mít až zbytečně blbý kecy. Mám rád lidi, co ti vpálí pravdu do ksichtu, ale remcat ohledně všeho, to ne... Škoda jen těch emotivních keců... holt Amerikáni.

plakát

Harry Potter a Tajemná komnata (2002) 

Tajemná komnata je v podstatě děsná. Hloupé vtípky, infantilita. A ty loutky! Pořád nadávám na počítačové CGI triky, ale jak vidno, když se s modely zachází jako tady, jsou někdy serverovny nad latex. Na druhou stranu si Columbus udržel bradavickou atmosféru prvního dílu, dokázal úspěšně i tak trochu odstartovat přitemňovací tendence celé ságy, no a hlavně - je to prostě Harry Potter. Ty příběhy miluju, britská herecká elita se nedá ignorovat jen tak mávnutím ruky a vůbec... prostě HP. :-)

plakát

Harry Potter a Kámen mudrců (2001) 

První díl je kouzelný. Dokonalá moderní pohádka, která obsahuje objevování neznáměho světa, boj nadaných, ale společensky outsiderských děcek proti tajemnému nepříteli, relativně překvapivé zvraty a navrch vypravěčsky výborně zvládnuté a různě nápadné náznaky, které doceníte při druhém, třetím i dalším zkouknutí. Navíc je podle mého mnohem lepší, než kniha, protože ta sice nabízí větší šíři informací, ale Rowlingová přeci jen ještě psát tak úplně neuměla. Columbus naopak už za sebou nějaký ten film má. /// Největším problémem prvního dílu tak zůstávají stupidní (často dost neuměle moralizující) dialogy a dětská dřeva, která je přednášejí (i když to mohlo být mnohem horší).

plakát

Úžasňákovi (2004) 

Jedna z mých nejoblíbenějších Pixarovek. Pobaví děti i teenagery a ti starší tam najdou odkazy na vše možné. Navíc v jaké jiné "pohádce" hlavního hrdinu podezřívá manželka z nevěry? Rozhodně si ale tenhle film pusťe v originále, protože český dabing je sice klasicky výborný (dokonce i černoch Freezone je napálený perfektně), ale ten překlad je opravdu hrozný. Kolikrát ty repliky ani nedávají smysl!

plakát

Magická hlubina (1988) 

Pohádka? Drama? Komedie? Mýtus o Člověku? Báseň o sportovním duchu? Pokud dokážete akceptovat, že je Le Grand Bleu tím vším, nepochybně si film užijete. Magická hlubina je totiž naprosto dokonalá v absolutně všech představitelných i netušených ohledech. Snad kromě asi tří momentů, kde je vyloženě hloupá. Ale ten dojem, který ve vás zanechá!

plakát

Americká noc (1973) 

Jacqueline Bisset je nádherná i talentovaná. Truffaut jako režisér zase vtipný, citlivý a opravdový. Americká noc je výborná, ale ne dokonalá. Má ale naději, že se spolu opět setkáme.

plakát

Pátek třináctého (1980) 

Další hororová klasika, kterou jsem si odškrtnul ze seznamu. Film je to plný protikladů, ale nedá se mu upřít skvělá atmosféra a kamera. Bohužel je film děsivý jen v klasických hororových blbinkách, takže v tajemnu. Jakmile se začnou řezat krky, sekat hlavy a střílet šípy, musíte si říkat, že směšnější horor jste dlouho neviděli, pokud vůbec kdy. Zvláštní je zde i hudba, ta je výborná a dělá atmosféru, ale tak nějak nesedí do obrazu. Jako by byla posunutá o půl minuty dopředu nebo dozadu. Že všichni zařvou hned na začátku tomu taky nepomáhá, ale je to tím aspoň ozvláštněné... ono si říkám, že ten film je děravý jak struhadlo v přestřelce, ale tak nějak mě to bavilo i děsilo.

plakát

Na hraně zítřka (2014) 

Prý vypni mozek a budeš se bavit. Nevím, jestli právě tohle mě donutilo ten mozek nevypínat, ale zůstal, mizera jeden, nažhavený a jel na plné obrátky. A nutno uznat, že dost často jen spokojeně a se značnou mírou blahosklonnosti přikyvoval. Jindy ale prskal a posměšně kroutil svým uložištěm ze strany na stranu. No co, sci-fi časovky nemůžou být nikdy tip ťop. Prý vypni vkus a budeš se bavit... - ne, počkat, tohle mi nikdo neřekl! Škoda, stát se to, zůstanu doma. Jeden si totiž musí povzdechnout nad těmi letními hitovkami. Jak to není blbé, což Na hraně zítřka není, je to nefunkční jinými způsoby. K postavám jsem si nenašel vztah. Dokonce ani k postavě Rity, kterou nezachránila ani skvostná fasáda Emily Bluntové. Její neherectví (ať už je momentální, nebo vrozené - nevím, tuhle babu vidím teprve ve druhém filmu) můj vztah k postavám sráží asi ze všeho nejvíc. Absolutně nejhorší ze všeho je ale SPOILER samozřejmě ten konec. Nejenže jde o nechutně vysluníčkovaný happyend, ale ani to nedává smysl a jde to proti pravidlům lokálního timetravelingu. Jedna z hlavních postav prostě měla umřít. A i kdyby ne, tohle je fakt hnus a za ten poslední úsměv by si Cruise zasloužil jednu mezi oči. Za konec srážím poslední hvězdu a rovnou říkám, že kdyby se Cage v Paříži utopil hned po pádu-výsadku z vrtulníku a celou fušku za něj dokončila Rita a ti tři přeživší, nebál bych se napálit pět hvězd, protože to by byl konec hodný uznání. A vůbec by pak ani nevadilo, kdyby nakonec došlo i k onomu poslednímu, natřikrát proklínanému, skoku v čase, protože paměť by zůstala Ritě a...

plakát

Večírek (1968) 

Nervózní nuda střídaná výbuchy smíchu. I přes všechny ty karamboly - které jsou ale zvládnuté na jedničku - vskutku chytrá komedie, která ale ve výplňových pasážích docela drhne. Pinkpanterovský Sellers, Claudine Longet - klasická šedesátková kráska typu "jedna role a šlus" - a samozřejmě nalitý číšník. A slon!

plakát

Skřivánci na niti (1969) 

Film zaslouženě putoval přímou linkou do trezoru, protože rozcupovat na kousíčky budovatelská prohlášení z úvodních titulků mu trvalo sotva pár vteřin. Navíc se mu to povedlo s nebývalou lehkostí. Skřivánci na niti jsou poetickou ukázkou doby, která měla k básni daleko. Oplývají vkusným, někdy laskavým, jindy hutně sarkastickým humorem, a mají v sobě tolik smutku a vnitřní krásy, že to člověka musí dojmout. Na filmu je vidět, že mu všichni zúčastnění věřili. Pro ně to bylo něco speciálního, a pro nás, generaci, co už si socialismus nepamatuje jinak, než z hodin dějepisu, by mělo taky.