Laxik

A tohle je jako co za šílenost? Chvíli je to sen, chvíli jde o myšlenky hlavního hrdiny, chvíli jde o skutečnost, ale někdy vážně netušíte, jak moc reálné jsou obrázky před vámi. Je vidět, že Věčný svit je jen jeden, protože i když jsou v Nauce o snech některé nápady ba až geniální a první půlka skvěle odsýpá, je tu takových scén, ze kterých jsem nebyl zrovna moudrý v tom špatném slova smyslu, že to film celý docela zabíjí. Herci jsou sympatičtí, snové relace šíleně úžasné, roztomile praštěné i symboly přecpané, ale skutečný svět tady dostal pořádně na frak. A děj taky, skok sem, skok tam, najednou jsme o půl roku v budoucnosti aniž bychom věděli proč nebo jak. Jako splácanec fajn, jako film nic moc.

Vypij to pivo, než ti vystydne! Super Asterix a nedokážu si ani představit, jaká zvěrstva s ním napáchá čtvrtý hraný film.

Tak to je nářez. Polák v Británii natočí film, který formou připomíná všechny ty soudružské Mrazíky (méně barevné) a další kousky s červenonosými zarostlými vesničany. No a vytře tím zrak mimo jiné i jednomu Čechovi. Prostě mezinárodnostní spolupráce jak prase. Takhle zparodovat upířinu, navíc v šedesátých letech, no to smekám, pane Polanski. Tady narážím hlavně na toho homoupírskýho synka. A to jsem si myslel, že spojení upír-zšenštilý gay se objevilo nejdřív v devadesátých letech. Jak vidno, Polanski je prostě vizionář. několikrát jsem se nehorázně rozřehtal, několikrát se rozplýval nad krásnou, předčasně skonalou, Sharon Tate, stále jsem se příjemně bavil. Nápadité, neotřelé, zábavné. Co víc si od parodie přát, že?

Simpatyčna příběhovina. Nejdřív, po prvních patnácti minutkách, jsem se bál, že to bude další film o dvou outsiderech, co se budou postupně vypořádávat s problémy reálného světa skrze svou divnost/jedinečnost (vyberte si sami). Že půjde o další sladkobolnou ukázku toho, jak je ta individualita vlastně fajn věc. No a bohudík jsem se dočkal přesně toho, čeho jsem se bál, že se mi dostane. Protože ať už je to jakkoliv přeidealizované, jedná se o dechberoucí a vskutku úžasný snímek. Při první známce fantazírování mladé spisovatelské dcerky (já sám jsem fantazírujícím spisovatelem, tak vím, co takoví lidé svému okolí provádějí) jsem s úšklebkem na rtech volal na toho kluka, aby vzal nohy na ramena. Neposlechl. Naštěstí pro něj i pro mě. A protože nemám tyhle emoční výdojky rád, zpočátku jsem svoje blažený culení skrýval za posměšný, nevěřícný kroutění hlavou. Pak mi ale došlo, že si celý to svoje pokrytectví můžu strčit za klobouk a rozhodl jsem se sbalit si kufry a s přiblble blaženým úsměvem ve tváři následovat tu úžasnou okatou Lesslie až to Teratramtárie. Dobře jsem udělal a naprosto nepedofilně tady přiznávám, že jsem se zamiloval jak do Lesslie, tak do její herecké představitelky AnnySophie Robbové. Jo a taky do té druhé okatice - do Zoey - ale tady mě z pedofilie už nikdo obviňovat nemůže. Protože nechci spoilerovat, ale k dalšímu ději se musím vyjádřit, rozdělím tedy film na tři dějové části. Kdo to viděl ví, jaké to jsou. Ta druhá, nazvěme ji pracovně Návrat z velkého světa, mě nejdřív posadila na zadek a chtěl jsem zuřívě protestovat, co že si to autoři vymysleli, ale jak minuty plynuly, celé to do sebe tak zapadlo, že všem odpouštím a beru to jako nutný posun vpřed. Co se ale týká té třetí části, nazvěme ji Smíření, tady už mi bylo ze všeho toho usmiřování a nových začátků akorát blbě od žaludku. Po hodině a čtvrt úchvatnosti jsem si já ani žádný jiný divák tuhle nálož lacinosti nezasloužili. Navíc ta prťavá Bailee Madisonová prostě není AnničkaSofie. Kdybych to měl shrnout, celý film je nabitý emocemi a energií, které na Vás dokáže přenést. Takže nashledanou v Terabithii.

Tak předně, Christopher Lambert hraje toho nejdebilnějšího boha v historii filmu. Naštěstí to ví on i Anderson, takže si tu pitomou roli užívá natolik, že mi vlastně ani trochu nevadil. No a pak tu máme super hutnou atmosféru levnýho béčka, mizerný počítačový splácance v čele s princem Gorem, stehnatou Sonju Bladeovou, činskýho mimozemskýho černokněžníka a další hromadu kravin. Dal bych klidně i tři, ale to by nesměly být bojové scény, alfa omega Mortal Kombatu, jen prachbídným vývarem všech možných kultovních rubaček (samozřejmě kromě skvělýho začátku souboje Gora s Johnnym). Podobnost s filmem Drak přichází asi nebude čistě náhodná.

Jó, má to myšlenku, je to originální a předkládá nám to sociální otázku novým a živým způsobem. Je to točené s citem a s ohledem k rozpočtu, takže kreveťáci nevypadají jako by vypadli z pc animace 90. let, s níž by se asi dala použitá technologie srovnat. Trochu mi vadilo umístění, protože ta neonová blikající šipka s nápisem apartheid docela kazila dojem komornosti a univerzálnosti. Ale i přesto, jde přeci o film. Ne o dokument, ne o reportáž (reportážní forma jako taková nevadila, tady myslím celkový dojem), ale o film. A od filmu očekávám jakous takous uměleckou hodnotu. Ta se nedostavila. Jo a abych nezapomněl, závěr byl přes všechnu tu intelektuální předehru jen průměrnou sci-fi řežbou s trochu sprostším slovníkem postav.

Je to krávovina, ale když ono mě to fakt baví. A to je hlavní, no ne? Nezapomenutelných scén tu je možná i víc než v jedničce. "Tobě to fakt chutná?" Dunďa je frajer.

Úžasný, ba přímo úchvatný film. Lahůdka, kterou by měl každý vidět. Hloupý Medvěd John zahraný Kevinem Costnerem má prostě předurčeno žít život pravého člověka a vy si tu tříhodinovou pouť vychutnáte jedním dechem. Ba co víc, chcete přídavek v podobě jedné ze dvou rozšířených edic. Já žádnou neviděl, ale láká mě to. Bohužel na druhou stranu jde o film, který vidím jedn zřídka, protože když už mám náladu na tříhodinovou filmovou štaci, pustím si radši čtyřhodinového Pána prstenů. Možná dělám chybu, ale... ne, určitě dělám chybu... Pokusím se dělat ji co nejméně.

Jedna z těch nudnějších, i když drsnějších, řad. Ale Yaua a Earla jsem měl rád a byl zázrak, kam až to dotáhli. Jo a Dreamz byl neskutečně blbej. Rocky aspoň bavil.

Ozzy. Ten tuhle sérii vystihuje dokonale. No a pak tu máme kmotra Yula a zmetka Jonathana. Tři mí oblíbenci, první dva jsem si vyhlídnul hned ze začátku a oba se dostali do finále. A tak dobrý odhad se mi nepovede pokaždý. No, spíš nikdy.