cartwheel

Jak psát o filmu, který znáte prakticky zpaměti? V bodech, které nebudou dávat smysl. 1. Christopher Walken a jeho deštivý příběh. 2. Woodyho nejfilosofičtější dávka neurózy, pod kterou se podepisuju. 3. Humři & "You speak shellfish". 4. New York. 5. Metoda stavění příběhu lepší než v jiných Woodyho filmech - zdvojení, komentáře, vše tak, že to neotravuje, což se taky občas stává u jiných děl WA. 6. Reference na Sylvii Plath, samozřejmě. 7. The universe is expanding. 8. Pravděpodobně nejlepší postkoitální věta: Sex with you is really a Kafka-esque experience. Annie Hall je už dlouho dobu jednoduše to nejlepší, co jsem kdy viděla. Pokaždé mě rozesměje, pokaždé si najdu něco, nad čím se zamyslím. Nevím, jestli je to tím, že jsem chodící kopie jak Annie, tak Alvyho, nebo prostě přímočarostí, se kterou Allen staví příběh a vrší vtipy kombinované s hlubokou myšlenkou. "Well, that's essentially how I feel about life - full of loneliness, and misery, and suffering, and unhappiness, and it's all over much too quickly. The... the other important joke, for me, is one that's usually attributed to Groucho Marx; but, I think it appears originally in Freud's "Wit and Its Relation to the Unconscious," and it goes like this - I'm paraphrasing - um, "I would never want to belong to any club that would have someone like me for a member." That's the key joke of my adult life."

Jednak je zločin sledovat tohle s dabingem, protože se ochudíte o jednu celou rovinu. Druhak jsem nikdy nebrečela štěstím tak moc, jako když se Billy z hornické rodiny baleťákem stal. A odmítám se konkrétně u tohodle filmu stydět, že brečím. Tak.

Na počátku bylo přesvědčení, že Dustin Hoffman hraje v každém filmu blbečka. Jenže the Graduate mě přesvědčil o tom, že je to sice pravda, ale moc dobře se na to kouká. Absolutním vrcholem je pro mě poslední scéna v autobuse. Odhadem jsem ji viděla padesátkrát (dobře, možná více). Protože ke konci už jsem začínala být trochu otrávená tím, jak sluníčkově to končí, děcka spolu utečou, everyone is happy, láska a pravda zvítězila nad lží a nenávistí. A pak přijde okamžik, kdy Dustin s Katherine hrají jen obličeji minutový příběh o vystřízlivění, naději, strachu, chybách, životě. Do nadšení se ozve "Hello darkness, my old friend, I've come to talk with you again.", přeběhne mráz po zádech a celé vyznění se okamžitě změní, a snad nikdo s mozkem to nemůže brát jako happyend. Plus bonus, vždycky když si oblékám punčochy, cítím se proklatě dobře.