StrixCZ

Škoda, že tomu chybí pointa. Jinak povedené ;)

Námět tohoto snímku byl pro mě rozhodně zajímavý (už proto, že mám se "sny ve snu" osobní zkušenosti, hlavně z dětství). Snad právě proto mi ale po jeho shlédnutí zbylo především zklamání, že tenhle silný potenciál nebyl ani zdaleka využit tak, jak mohl být. Přiznávám, asi je to i otázka mých osobních žánrových preferencí. Ta neustálá holywoodsky stupidní střelba - aneb kolem hlavních hrdinů v jednom kuse létají stovky kulek z automatických zbraní, ti se hrdinně brání pokud možno obyčejnou pistolí, přesto je za celý film postřelen jen jeden z nich, do toho každou chvíli (asi aby divák neusnul) někde něco vybouchne nebo se hroutí... Nemůžu si pomoct, chvílemi už to na mě působilo strašně hloupě a samoúčelně... Osobně jsem doufal v mnohem silnější přítomnost meditativně/filozofické roviny, místo které jsem ale dostal jen miliony střepů, všemožného harampadí a vody letící vzduchem ve zpočátku okouzlujících, ale s přibývajícím časem stále více "prázdných" záběrech... Škoda. Pár nápadů se mi tam opravdu líbilo, ale zbyla mi z nich v hlavě hlavně spousta hluku (někdo tomu říká "akce" ;o) )... 65%

Trapná, dementní propaganda pod rouškou rádoby-humoru. No fuj!

Tento typ filmů už delší dobu nevyhledávám - glorifikace násilí jako řešení problémů, nekonečné samoúčelné bitevní scény - nemám to rád (hlavně od shlédnutí Alexandera velikého - nepochybně jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl). Na Robina Hooda jsem se tudíž do kina zatoulal spíš náhodou. A s minimálním očekáváním. Snad proto nejsem nijak zvlášť zklamán. Mohlo to dopadnout hůř. Mnohem hůř. Stopáž bych klidně o hodinu zkrátil, ale jinak je to natočené obstojně. Na jedno shlédnutí neurazilo.

Jana Krause bych asi za kamaráda nechtěl :o) Nicméně jako moderátor/bavič odvádí (většinou) velmi dobrou práci a nemůžu mu upřít pohotovost a svérázný smysl pro humor. Bohužel ale i on má své slabší chvilky a u některých hostů jsem jen kroutil hlavou, proč proboha se 5 minut zasekl na stupidních slovních hříčkách či banálním tématu, z kterého se mu zrovna dobře dělala legrace, přestože měl ve studia člověka, který by měl hodně co říct - ale takhle k tomu bohužel nedostal prostor. Navíc obzvlášť v novějších dílech (že už by mu docházel dech?) pozuruji zvyšující se tendenci vnucovat a podsouvat svým hostům (většinou ženám) slova do úst, respektive překrucovat jejich význam nebo je doříkávat za ně a s neodbytoností malého dítěte (či gramofonové desky) pak i na několik minut změnit dialog v cosi na způsob "No ale říkala jste to." "Tohle jsem neříkala" "Ale říkala." Neříkala." "Ale tak přiznejte, že jste to tak myslela." "Počkejte, já vám to vysvětlím." "Nic nevysvětlujte, já vím jak jste to myslela - to já znám..." - tento stupidní přístup "já mám pravdu a vy my to koukejte odkývnout, protože jinak vám nedám pokoj a téma prostě nezměním (ani vás ho nenechám změnit)" - a to i v sitaucích kdy jsem nechápal, jak pan Kraus k dané (zcestné) konstrukci došel, mi začíná docela hodně vadit a za tohle hvězdičku dolů. Stejně tak Krausova jedinečná schopnost udělat z kohokoli na počkání blbce či ho s úsměvem a bez použití vulgárních výrazů "poslat do prdele", je sympatická, dokud u něj na pohovce opravdu sedí blbec, ale ve chvíli, kdy se jen tak ze zvyku začne navážet do kohokoli, kdo mu zrovna názorově nesedí, to občas přerůstá v ukázku samoúčelné arogance či šovinismu. Přesto bych řekl, že většina dílů jeho pořadu má stále ještě jako celek nadprůměrnou úroveň (obzvláště v zatuchlých vodách českého showbusinessu).

Popravdě vlastně ani nevím, co jsem od tohohle filmu čekal, ale výsledek mě každopádně naprosto minul. Postava Marka Zuckerberga je nudná a nevýrazná - a zklámaním pro mě byl i fakt, že se celý děj točil hlavně okolo sporu, kdo vlastně Facebook vymyslel, respektive kdo ho vlastní - což pro mě bylo naprosto nezajímavé téma. V tomto filmu mi zoufale chyběla alespoň jedna scéna, která by ve mně vyvolala nějaké silnější emoce. Jeho největší slabinou je tak pro mě paradoxně fakt, že se tváří, jakože má (dokonce snad i napínavý) děj - který mě ale absolutně nedokázal vtáhnout nebo jen zaujmout. Jak dopadne přetahování jednotlivých hrdinů (mezi kterými jsem nenašel ani jednu sympatickou postavu) o peníze a podíly, mi zkrátka bylo naprosto jedno. Neměl jsem komu fandit, neměl jsem se o koho bát, neměl jsem se čím nechat dojmout ani rozesmát. Tohle téma by mě snad už víc bavilo jako suchý životopisný dokument, který si na nic nehraje (a kterému by stačila poloviční - ne-li třetinová - stopáž). 25% za slušnou řemeslnou stránku. A víc ani ň...

Stupidní a minimálně 2x více nastříháno, než bylo třeba. O to víc mě překvapuje, že mě to většinu času z jakéhosi podivného důvodu docela bavilo :o) Snad díky docela obstojné choreografii bojových scén. Ale to je vše, přátelé, co tento snímek dokáže nabídnout (pomineme-li vnady některých představitelek) - za měsíc už si nevzpomenete, že jste tento film viděli. P.S.: Hru jsem prakticky nehrál, takže z tohoto pohledu jsem nezaujatý. 45%

Tomuto snímku jsem měl bohužel často problém věřit. Především, když na samém začátku filmu dojde k rozpadu 23 let trvajícího manželství hlavní hrdinky (a její manžel se prakticky ze dne na den stěhuje), zarazilo mě, že její dceru to nechává očividně naprosto klidnou. Nad reakcemi a dialogy hlavních hrdinů (a hrdinek) jsem vůbec kroutil hlavou vícekrát (např. celá postava Vilmy v podání paní Balzerové mě ze začátku - než jsem si zvyknul - opravdu iritovala svým přehráváním), byť už se naštěstí nejednalo o nic tak markantního jako výše zmíněný příklad. Přesto mě tento film docela bavil. Není to komedie, u které se válíte smíchem po zemi, není nabitá hláškami, které by měly ambice zkultovnět, ale většinu času si drží celkem příjemný spád, který navíc v poslední půlhodině až nečekaným způsobem graduje (v komické i emoční rovině). To bohužel následně opět trochu shazuje samotný závěr, který mi připadal, že už to chtěl scénarista "nějak" uzavřít a zvolil cestu nejmenšího odporu. Škoda. Nebýt tohoto neduhu, pravděpodobně bych šel s hodnocením ještě výš. Takhle je to u mě "jen" slušný nadprůměr. 65%

Tak jsem si dnes "doplnil vzdělání" a shlédnul tento "trhák", a to v kině a ve 3D. Zklámání? Určitě ne, ale to je dáno především tím, že jsem od něj nic moc nečekal. Začnu tím dobrým - vizuální stránce opravdu není co vytknout a zejména některé scénérie jsou opravdu nádherné. Nicméně některé (zejména noční) scény už na můj vkus překročily hranici kýče - všeho moc škodí - i podmanivé růžovofialové záře a světlušek. Celkově to však rozhodně byl velice zajímavý zážitek pro zrakové receptory. Bohužel (nebo naštěstí) časy, kdy mi tato skutečnost stačila k tomu, abych si daný snímek zařadil mezi oblíbené a doporučoval ho všem kamarádům, mám (ve svých 24 letech) úspěšně za sebou a dnes už od kvalitního filmu čekám trochu víc. Takže co tu máme dál? Má tento film ambice otevřít někomu oči, donutit ho k reálnému zamyšlení nad každodenním životem, vzbudí v někom potřebu změnit okolní svět k lepšímu? Neřekl bych. Průměrný konzument si z něj nejspíš odnese ponaučení asi v tom smyslu, že házet bomby na deštné pralesy a domorodce je špatné. Na což by přišel i průměrně inteligentní šimpanz, a to aniž by k tomu potřeboval shlédnout nějaký film. Přemýšlivý divák a člověk, který hloubá nad smyslem a důsledkem svého konání, se naopak nedozví VŮBEC NIC nového. Jako morální poučení tedy nic moc. Tak zkusíme něco jiného - naplní snad tento film někoho radostí nebo nadějí? Ani tomu bych moc nevěřil a pokud ano, musím to nazvat čistou naivitou. Násilí plodí násilí, to víme všichni (byť si to mnozí z nás zarytě odmítají připustit) a ukončit film "štastně vyhranou" megalomanskou bitvou je nejen jedno z nejstarších filmových klišé, ale hlavně nedomyšleným nesmyslem. Film prakticky končí ve chvíli, kdy Na'vi ve své naivitě propouštějí potupené zbytky lidské armády, aby tyto mohly zbytku lidstva podat zprávu o utrpěné zdrcující porážce a lidé se mohli vrátit (jak už to tak dělávají) minimálně s atomovou bombou. Happy end? Asi sotva... Avatar určitě není vyloženě špatný film. Pokud jste (stejně jako já) ještě nikdy neviděli 3D film, je tento snímek nepochybně atraktivním způsobem, jak se s touto technologií seznámit. Nicméně za sebe se odvažuji říct, že tím výčet jeho kvalit končí a nastupuje schématičnost, klišé, megalomanie a americký způsob řešení problémů ve své nejryzejší podobě. Avatar je zkrátka ve své podstatě velké, modré nablýskané prázdno. Na jedno podívání docela zajímavé, ale nevidím žádný důvod, proč se k němu vracet. Takže lepší průměr - čili za 3.

Pokračování Trpaslíka je dějově trochu překombinované a pomáhá si nejednou scénáristickou berličkou. Navíc první díl (a zároveň první třetina) této nové série znamená oproti "původnímu" trpaslíkovi poměrně velký kvalitativní propad. Přesto má člověk tak nějak radost, že vidí své oblíbené hrdiny prožívat pokračování příběhu (byť návaznost na konec osmé série je přinejmenším nejasná), navíc od druhého dílu se zabávnost (naštěstí) opět zvyšuje. Parafráze na Blade Runnera taky pobavila a udělala radost (přestože nemusela být několikrát doslovně zdůrazněna - kdo tento kultovní snímek viděl, ten to musel pochopit okamžitě a ostatním je naopak jakékoli vysvětlování k ničemu). S přihlédnutím k nostalgii, kterou mám s Trpaslíkem spojenou, jsem nakonec s výsledkem spokojený. Obzvlášť konec třetího dílu dostává perfektní spád! Akorát Kochanskou už bych nepoznal... :) 75%...