E-lišáček

"Proboha, ty se díváš na pohádky?!" Zeptala se mi máma, když jsem po dlouhém přemlouvání sebe sama usedla k televizi a pustila si Zámek v oblacích. Po 115 minutách něčeho naprosto dokonalého, fantastického, geniálního, grandiózního, okouzlujícího, dechberoucího a vlastně slovy nepopsatelného, klidně hrdě prohlásím: "Ano, já se ještě teď dívám na pohádky!" Sophie, Calcifer, Howl (krásnější než jakýkoliv nadpozemsky krásný upír z masa a kostí), zámek, ten úžasný terčík, který vás během chvíle přenese na tu nejnádhernější louku ve světě fantazie, Tuřín a všechno/všichni ostatní mi stojí za to, že nikdy nevyrostu a budu tenhle pohádkový příběh moct prožívat znovu a znovu.

Všechny Star Wars jsou skvělé, i když si neudrželi jednotnou úroveň. Ale tenhle díl mi vtáhnul do naprosto dokonale propracovaného světa. Luke, princezna Leia, Han, Chewbacca a i všichni ostatní jsou skvělý a tenhle film se hned zařadil mezi ty nejlepší, co jsem, kdy viděla. Naprosto nechápu, jak jsem bez nich předtím, těch bez mála 18 let, mohla žít. A i když trvá ukrutné dvě hodiny, které rozdýchám u velmi mála filmů, u tohohle to uteklo jako jedno mrknutí oka. A od té doby je mým největším životním snem vlastnit světelný meč a ten úžasný plášť řádu Jediů.

Muzikály jsou moje malá (možná velká) úchylka a tohle je zaručeně ten nejlepší z nejlepších. Hippies, válka ve Vietnamu, drogy, láska, bezmoc, dokonalá absurdita završená úžasnou hudbou a ještě úžasnější režií Miloše Formana dělají tenhle film tím, čím je. V dnešním světě sice nedoceněným, ale třeba (snad) se éra hippies někdy vrátí a Vlasy se dočkají zaslouženého úspěchu.

Málokdy se stane, že bych nezvládla popsat své pocity slovy. Ale tomuhle filmu se to povedlo. Napadá mi spousta superlativů, které by se k němu hodili, ale ty použít nechci a to nejenom proto, že by určitě nestačili... Je to vlastně můj splněný sen, který sním už od doby, kdy jsem zjistila, že tenhle svět pro mě není... Určitě nejsem sama, ale kdo z nás, se už někdy zvednul a opravdu někam šel. Někam daleko, daleko od civilizace a blíž přírodě. Moc se nás nenajde... Prostě je to splněný filmový sen spousty a spousty lidí. A úplná třešnička na dortu je krásná hudba v podání Eddieho Veddera.

Něco geniálního. Film u kterého jedno shlédnutí na pochopení nestačí, při každém dalším najdu něco úplně nového, co dělá tenhle film ještě dokonalejší a neuchopitelnější. Prostě naprosto absurdní.

Ten nejlepší Asterix ze všech kreslených, hraných i komiksů. Ta nejulítlejší pohádka na kterou se i teď zvládnu dívat s připitomělým úsměvem a smát se od začátku do konce. Vlastně i dospělé to musí pobavit a okouzlit, protože narážka o Brutovi a dům, kde se zatmívá mysl je tam především pro ně. A ten, kdo tohle nedokáže ocenit, ať mi prosím sežene propustku A38.