honajz

Člověk se slzou v oku zavzpomínal na staré časy komunismu, kdy podobně všetelevizně probíhaly přenosy ze spartakiád, sjezdů, festivalů politické písně, prvomájových průvodů. Už se ta doba opět vrací. Ostatně bývalý komunistický prokurátor prosadil cenzuru, takže nakročeno k zářným, budovatelským zítřkům máme skvěle.

Takže - náhodou Strouhalova neteř jde zrovna po té silnici, aby viděla auto, náhodou přijede ten chlápek druhým autem, náhodou chlap se jde umýt na záchodky, když zrovna náhodou venku na chodbě do telefonu jiný chlápek říká pro děj podstatnou věc, a takhle bych mohl pokračovat. Navíc představitelka té advokátní sekretářky a la Monika Lewinská tak zoufale neumí hrát a zahrát uvěřitelně emoce, až jsem u toho plakal a musel si dojít aspoň pro fotku Dany Medřické. Jinak dějově jsem čekal, že Anežku porazí auto, bude v komatu s mámou v nemocnici, což by byla taky dobrá náhoda, ale na to neměli tvůrci koule. Takže nic, nezájem, stálo to za prd, ačkoliv ano, ty tři pokusy o humor jsem zaregistroval.

Popravdě mi přišlo, že ukňouranější písničky ani vybrat nemohli, a podobně i ten ženský ansámbl, to byla jedna umělohmotná "krasavice" za druhou. Docela se mi líbil klip k písni Je slavná, to by mohlo fungovat i jako nějaký středometrážní film a Karel tady působí zajímavě tajuplně (nesměl by však se pokoušet hrát a mluvit). Ale jinak tedy takové ucourané umcaca o ničem hudebně i obrazově, kde si dokonce vypomáhali kdovíproč vestřihy z jiných ČsT pořadů!

Ani sebelepší režisér, který ví, jak chce postavit kameru, zarámovat záběr a obecně vytvořit atmosféru, nic nezmůže, když si napíše mizerný scénář a vybere mizerné herce. Celé se to rozpadá na spoustu samostatných scének, které spolu souvisejí jen okrajově, přičemž nakonec zůstane víc otazníků než vysvětlení, nic se nevyřeší, nikam to nedojde. Trochu se to veze na vlně Sametových vrahů a nedávných Devadesátek, jakože ti mafiáni jsou tady pořád, ohánějí se šlechetnými úmysly, ale ve skutečnosti provozují nelegální činnost, navíc mají pod palcem policajty, advokáty, novináře, televizi... Netvrdím, že to tak není, ale tenhle film všechno tohle jen nakousne a nedořekne, navíc ty mafiány nakonec i trochu adoruje, protože čestný polda skončí totálně v háji a odepsaný. Natočené jsou ony jednotlivé scénky všelijak - třeba rekonstrukce zločinu má tempo a spád, ale profilerka je jak okopírovaná z Myšlenek zločince se všemi klišé a chybami. Dva díly a vlastně nic nevím pořádně ani o postavách, ani jejich motivech, a nakonec ani o těch vraždách včetně té v závěru, která mi přišla zcela nesmyslná. (Jo, a manželka policajta skutečně byla neskutečně blbá, až snad moc.)

Atmosféra velmi hutná, kamera velmi solidní, lokace dokonalé, strašidelné zvuky fungují, napětí pomaličku houstne jednotlivými detaily a dlouhou dobu jsem tomu chtěl dát 4*, ale nakonec to nejde. Divák, který nečetla Danteho Peklo a netuší toho nijak moc o řece Styx, přijde film bez pointy a divný, jenže i divák, který ví, oč jde, tak bude zklamaný, protože za a) je to nakonec hodně jednoduché a laciné, za b) by tam v tom případě měl být i jeho otec, že? Všechny scény se psem pak z tohoto zpětného pohledu nedávají smysl. A maják teda šel vytěžit taky daleko víc. Takže vizuálně orgie, postupné houstnutí napětí super, a pak ledová sprcha, že pan autor použil nejlacinější trik, jaký mohl, který ani nedokázal dotáhnout do detailů a do konce. Blbec jeden.

Přijde mi to o hodně slabší, než pozdější verze s Marvanem nebo nepřiznaný Haasův remake v podobě Mravnosti nade vše. Problém je v tom, že tady Haasovi toho panovačného muže nevěřím, zvlášť když co chvíli vtipkuje svým stylem - jsou to sice slušné frky, které by jinde fungovaly, ale tady ne, nehodí se sem. Taky mi přišlo, že nápad s figurínou je o hodně slabší než s bratrem, a vůbec je to tady takové celé uhlazené od začátku do konce. V Posledním mohykánovi je skvělá ta úvodní scéna na dražbě, která vzbuzuje divákovu zvědavost, ale zde máme legrační skeč s ježkem, navíc podle mne ne moc povedený skeč.

Popravdě jsem to chtěl vidět především kvůli Dagmar Frýbortové, která se mi moc líbila ve Čtrnáctém u stolu - mám rád usměvavé holky s takovým tím romantickým diblíkovstvím ve tváři. Každopádně mě film zaujal jak slušně rozehraným tématem (kde mi trochu vadilo, že se mohlo trošičku víc přitlačit na pilu a situaci víc v některých ohledech dohrát), tak skvělými a inteligentními dialogy, které dnes málokterý tvůrce dovede napsat, a samozřejmě i herectvím. Pánové Marvan a Hanus si své role vyloženě užívají a jejich rozmluva v pracovně, kde ing. Bečvář poprvé začne mluvit o chystané knize, je dokonalou ukázkou profesionálního herectví. Zajímavé je, že děj nelze předpokládat zcela dopředu (i když konec je zřejmý, protože o tragédii nejde), ale třeba scéna v cirkusu mne hodně dostala. Jen mne krapet mrzí, že tvůrci nepřiznaně vykradli Stephena Leacocka, resp. povídku Strýček Podger věší obraz, ale zase je to natočené daleko líp než pozdější přiznaná televizní verze s Františkem Filipovským. Jinak mi tahle verze přijde daleko líp poskládaná a sestavená, než ta s Hugo Haasem, Marvan se sem hodí daleko líp. A docela mě baví, že si film bere už tehdy ta různá nesmyslná hnutí za práva zvířat a naznačuje, kam členové podobných spolků patří.

Být to tak o 25 minut kratší a netlačit tolik na pilu... A možná i trošku víc domyslet tu mystiku za tím - nemusela by být řečena natvrdo, ale tady mám pocit, že sám autor to zahrál tak nějak do autu, protože se mu sice líbil koncept a nápad, vyřádil se na provedení, ale do detailů už se mu to promýšlet nechtělo. Ne, že by ty osudy jednotlivých postav nebyly správně propletené - až mi to připomnělo Lásku nebeskou -, ale neplyne z toho nic navíc. Že je život občas mrcha? Že záleží na našem svědomí a že záleží na nás samotných, jak se cítíme? Ano, pro spoustu lidí to jistě bude objev století. Ale i pro ty, kdo tuhle myšlenku prohlédli (cca po půl hodině filmu už se ten koncept prolákne, začne se opakovat a začne hlavně nudit), sem tvůrce mohl přidat pár drobností navíc, přihodit pár sofistikovanějších minimyšlenek, ať to není už jen jasná jízda start-cíl bez překážek. Navíc se mi ty rýpance do víry v Boha taky moc nelíbily (jak celý příběh s těhotnou jeptiškou, tak ty hlášky: Věříte v Boha? - Věřím v detail.). Hodně postav nemá dořečený příběh (soused, nožem říznutý ochránce/únosce, slepec). Vlastně i ten konec se dá od jisté chvíle předvídat, jenom jsem ho čekal líp propracovanější - třeba že jeho úkol není pouze v rámci délky lidského života, ale řekněme takový ahasverovský. Být to tam, jdu rád výše s hodnocením. Ale takhle mi to přijde jako nedomyšlený nedodělek co se hlavní myšlenky filmu týče. A je mi to líto, nápad se mi líbil a stačilo přidat jen trochu "koření".

Trochu mě mrzí ten polopatický konec, navíc - s tehdy pochopitelným - apelem na obranu vlasti (a v kontrastu k dnešním globalistickým snahám i na udržení kultury, národních zvyků a krajových zvláštností té které země). Protože jinak to šlape poměrně dobře - seznámíme se s postavami a jejich životy a problémy, přičemž všechny se nakonec setkají v hostinci Na půl cesty. Už od první chvíle se projevují zvláštní věci, ale tvůrci je podávají spíše zábavnou, než strašidelnou formou, protože přece jen půjde nakonec o něco jiného. Všechno to mysteriozní kolem příběhu se mi líbilo hodně, navíc v úchvatné krajině, jednotlivé příběhy se nakonec ukážou být určitými archetypy, kde vlastně největší psychologickou hloubku mají jen ta otravná holka, bývalý námořník, hudební dirigent a námořníkova žena, jejíž vnitřní rozpor mi připomněl jakousi předzvěst budoucích Bergmanových filmů. A škoda, že postava majitele (a jeho dcery) nedostala trochu větší prostor, jeho sarkastické poznámky mne rovněž bavily.

Dám hvězdičku za pokus (pokus) o parodii na Jardu Duška, ale to je tak vše. Scenáristé už na to vyloženě pečou. Třeba nějaký kluk je na útěku (a vlastně nemá důvod!), ale policajtům ukáže dopis, který mu otec den předtím poslal? A kde si ten dopis jako asi vyzvedl, když je na útěku? A pak zase ty náhody, bez kterých by ten případ nikdo nevyřešil - zrovna jde polda na záchod, zrovna jde sestřička dovnitř a zrovna přijde ten kluk, tak určitě. A když chci někoho zabít, že mu něco píchnu, tak určitě do kapačky, ať to trvá co nejdéle, a ještě budu píst stříkačky jen tak oňamrávat, abych to nepíchl rovnou a naráz... Atd., atd.