Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (7 480)

plakát

Čáry a kouzla (1945) 

Takový ukázkový příklad, když intoši z města točí o vesnici a jejích zaostalých buranských obyvatelích, a to bez špetky empatie a řežou to chladně jako Forman svoje filmy prostých Čecháčcích, bez jakéhokoliv pochopení nebo vcítění se. Nedávno jsem viděl podobnou, ruskou baladu, Stíny zapomenutých předků, a tam tou souznění režiséra s lidem a jeho zvyky je tedy uvěřitelnější a sevřenější. Navíc tady je opět porušeno zlaté Vonnegutovo pravidlo, protože zde chybí kladný hrdina. I ti tři jsou jsou hajzlové - Zajíc taky chce prachy, Pierre prachy a zdrhnout do města, a ta rádoby naivní dívčina (která aspoň nemusela mít jako nemocná v posteli nalakované nehty) je ochotná obětovat panenství. Navíc nechápu, proč sem tvůrci tahali symboliku, když s ní vůbec, ale vůbec nehrají (černý kůň, ruka k nebi, obolus mrtvému, kohouti, otočené kříže) - kurňa, to je podraz, jako bych se koukal na film, kde přistanou v úvodu mimozemšťani, a místo toho se pak celou dobu řešilo, jestli má Anička ráda Vaška, nebo jestli Vašek nechce radši Žofinku. Nelíbilo se mi to, a to jsem fakt chtěl, aby jo, protože Christian-Jacque jinak umí. Takže jediným plusem filmu je zasněžená venkovská krajina a asi minutová scéna kácení stromu v lese.

plakát

Její komorník (1936) 

Myslel jsem, že poté, co se dostane do té bláznivé rodiny, to vypnu, tak nesympatické postavy a až bláznivé se hned tak nevidí, a bylo to až nepříjemné. Ale vydržel jsem, a dostalo se mi určité satisfakce. Akorát by se mi teda víc líbilo, kdyby si ho pak vzala Cornelia, ne Irene, protože mi i přes svou namyšlenost přišla oduševnělejší - konec ve stylu ponaučené pyšné princezny by mě teda chytil víc. Irene se celou dobu jenom tvář, něco hraje, předstírá, a vlastně je otázkou, jestli ta její láska není pořád jen kapric namyšlené holky. Ostatně ani Godfrey nevypadá, že by z ní byl dvakrát nadšený a víc to jiskří právě mezi ním a Cornelií. Protože screwball comedies nejsou zrovna mým vyhledávaným žánrem, asi pro tu halasnou až absurdní přehnanost (což ale chápu, že je schválně, aby se poukázalo na určité nešvary ve společnosti a samotnou jejich absurditu), tak vlastně až teď jsem pochopil, co je předchůdcem těch chytrých romkom krimi konverzaček z 50. - 70. let (ono jich moc není, ale některé jsou povedené, třeba Šaráda). Ostatně, opravdu vtipné a břitké repliky, různé kousavé a ironické poznámky, inteligentní suchý humor apod. jsou kořením tohoto filmu a ve druhé půli, když jsem si na ten styl zvykl, mě hodně bavily. A líbily se mi i charaktery postav, kde mé největší sympatie měl otec rodiny, který přesně věděl, co se děje, ale neměl sílu a snad ani moc s tím něco dělat. Teda kromě Carla, s tím nakonec zametl. :-)

plakát

Maigret - Maigret a noc na křižovatce (2017) (epizoda) 

Tenhle díl mne tolik nechytil, protože mi přišel až moc přeslazený. Možná je to dané i tím, že to režírovala ženská, a tak sledujeme spíše ženské problémy ženských postav včetně dvou manželek kriminalistů, je tomu věnována neměrná stopáž a zcela to rozmělňuje samotný případ, který mi pak přijde podaný zkratkovitě - třeba o té loupeži a osudu Goldbergů bych se rád dozvěděl víc, než o Carlovi a jeho "sestře". I takové to - hleďme, Maigreta kdejaká neuloví, je to vzorný manžel, byť policista - se mi nepozdávalo.

plakát

Krotitelé duchů: Odkaz (2021) 

Celá hodina je o ničem - matka je asi nefachčenko, bo nemá na nájem (a těžko říct, za co kupuje jídlo), holka je malá nerdka, cucák syn větším charismatem netrpí, v novém maloměstě se ti dva snaží zapadnout, zatímco matce se líbí jediný učitel, který asi na škole učí. Vůbec to maloměsto je divné - mají tam bistro div ne ve stylu Hooters, nóbl restauraci, velké vězení, ale v ulicích nikdo nechodí, nikde nikdo nežije, jen občas se sem tam někde objeví jakýsi kompars, aby se neřeklo. Kam třeba zmizeli ti kluci, co s tou děvčicou z bistra jeli poprvé k dolu, proč nejeli i potom? Duchové nastoupí až nějak po té hodině, ale že by nějak strašili... Původní 80. filmy se braly s nadhledem a měly jistý vtip, přesto ta strašidla působila i děsivě - ale tady nejenom že humor zcela chybí (pokud nebereme nerdské vtipy), ale ani duchové nepůsob vlastně nějak strašidelně, spíše nechtěně směšně. Navíc, proč zase Gozer? Proč ne nějaké jiné strašidelné božstvo? A vůbec, koukat, jak svět zachraňují patnáctileté děti (plus posléze tři důchodci), to mě nějak nebralo, přemoudřelé děti obecně nemám ve filmech moc rád. Ostatně, ten konec jde zcela v duchu finálního souboje Harryho Pottera s Tím, jehož jméno se nesmí vyslovit, ani ty brejličky nechybějí. Jo, a odkdy jde ducha obejmout? Btw, ta krize originálních nápadů musí být děsná, když se pořád dokola restartují staré osvědčené filmy.

plakát

Korona królów. Jagiellonowie - Czas na zmiany (2022) (epizoda) 

Pořád je to takové naleštěné, třeba když se vracejí litevští zajatci domů, jsou jako ze žurnálu, a ne že strávili nějakou dobu ve vězení. Díl začíná příjezdem krále Vladislava II. Jagello do skoro rodného Wilna (Vilniusu). Německý řád si chce krále usmířit, propustí litevské zajatce, ale nikdo netuší, že je mezi nimi zrádce, překvapivě neteř zavražděného litevského urozeného pána. Máme zde skoro detektivní příběh o tom, jestli hlava potrestaného komtura je skutečně komtura (není, a chudák vojín Tomász). Jagello musí řešit i ambice svého nevlastního bratra, který by chtěl také někde vládnout, ale Jagello mu docela rozumně říká, že pak by se musel vzdát svého svobodného života s běháním s lukem po lesích, a dvorské mravy by mu neseděly. Díl končí v Cylii (Cejle), kde se seznámíme s novou postavou (budoucí královnu Annou Celjskou).

plakát

Naslepo (1965) 

Rád bych dal lepší hodnocení, než 3 hvězdy, protože je to příjemná oddechovka, mezi Rockem Hudsonem a Claudií Cardinale to jiskří, vážně jim ten vztah věřím (ačkoliv Claudia poněkud, občas více) přehrává, je zde pár dobrých špílců (hlavně ze strany sekretářky) a vůbec to má takový pohodový feeling. Jenže na druhou stranu je to moc dlouhé na tak jednoduchý příběh, ve kterém navíc dojde jen k jednomu jedinému zvratu (což je fakt málo) a kde ta hra agentů je tak super tajná, že nakonec ani vlastní nevědí, kde svého šéfa hledat (takže chybí jakákoliv záloha nebo možnost případné pomoci, a musí to řešit právě doktor). Jinak ta část v močálech je myslím hodně slabá a nedůvěryhodná (a také zbytečně natahovaná).

plakát

Na špatné straně hlavně (2016) 

Jednoduchá historka roztahaná na 75 minut bez titulků o bývalém agentovi (jak jinak), který se chová čestně natolik, až ukradne dva miliony kvůli jedné šlapce a tu pak jede do nějaké garáže zachránit z rukou zločinců. Osobně si myslím, že tvůrci chystali i druhý díl odehrávající se v USA, protože hlavní boss žije právě tam a na něho nedošlo. Jinak mám pocit, že až na úvodní a závěrečnou projížďku Paříží je to celé točené v Rumunsku, Seagal vypadá jak Depardieu a svou nadváhu se snaží skrýt za velmi, ale velmi volné sáčko, a pokud jde o souboje muž proti muži, jsou tu jen dva, jinak se pouze sem tam střílí. Souboje jsou navíc i po sestříhání tak nějak pomalé a nesktuečné (ve smyslu, být takhle pomalý jako Seagal, už mě chlápek dávno rozřezal na kusy). Asi nejděsivějším momentem filmu je závěrečná Seagalova mravní přednáška o přátelích, kteří jsou za tebe ochotni obětovat život, hodí se to sem jak farář žehnající novému komunistickému bagru. Ale jinak ten příběh má aspoň hlavu a patu, odněkud někam jde, padouši se nechovají jako úplní pitomci, kamera je taky slušná.

plakát

Záhada v Saint-Tropez (2021) 

Naprosto nevtipné (vážně se mám smát tomu, že mu hoří fajfka v kapse a oni mu kapsu zalijí vodou? nebo že vizáží má jako parodovat Maigreta? ha ha), ukecané (ano, třeba s tou výslovností slova Tropéz je tam toho zbytečně moc) a vlastně ani děj to tady nezachrání. A mám se smát tomu, že v té vile jsou samí teplouši a jeden, co vypadá jak teplouš, majiteli vily přebral manželku? A Depardieu ve svém krátkém mihnutí se vypadá na jateční váhu, tak aby ho brzy neskolilo.

plakát

Korona królów. Jagiellonowie - Na rozstaju dróg (2022) (epizoda) 

Docela nudná epizoda, kde král Jagello jezdí od ničeho k ničemu a na Wavelu v Krakově jeho bratr Witold agituje za Němce. Začalo to sice docela zajímavě, pohanským jezerem bohů, ale pak je z toho taková nudná konverzačka, kde někdo zrovna náhodou stojí v chodbě a Witold mu hned vyžvaní, oč mu jde, a do dotyční podle toho nějak zareagují, jedni vstřícně, jiní odmítavě. Jinak je poznat, že je to točené fakt pro děcka. Sice i tady se párkrát šermuje jako v předchozím dílu, ale jen cvičně, žádná krev, žádní mrtví, a dokonce ani jedna nahatá Polka, což je u historického polského filmu / seriálu nezvyklé. Zase na druhou stranu je zde zcela moderně žena členkou ozbrojené královské družiny. Obsah: Král Vladislav II. Jagello je na výpravě po Litvě, čehož zneužije jeho bratr Witold, který se rozhodne na hradě v Krakově agitovat za řád německých rytířů a za spojenectví s Lucemburky a Zikmundem. Poté, co ho dostihne krakovské poselstvo, se král rozhodne k návratu do Krakova.

plakát

Korona królów. Jagiellonowie - Kto tu rządzi? (2022) (epizoda) 

Spíš taková dějepisná příručka pro výuku na školách šmrncnutá telenovelou. Nevyhne se to klasickým chybám historických filmů (ženy s depilovanýma nohama, vyholené podpaží, chlapi jak by právě přišli z barbershopu, všichni oblečení čisté jak zrovna z prádelny). Příběh začíná v Krakově, kde král Vladislav II. Jagello truchlí už druhým rokem nad ztrátou manželky a má spor s univerzitami, a střídá se s příběhem německých rytířů v Marlborku, kteří podniknou nájezd do Litvy a vypálí tam vesnici a seberou zajatce. Král Jagello proto bude muset zasáhnout. Mimochodem, ani zobrazení krále nen historicky přesné - podle dobových obrazů neměl plnovous, zde jej má.