honajz

Nevím, to jako bylo všechno? A ti bráchové jsou pak teda co, když matka...? Mimochodem, na youtube existují dvě verze, které se liší v použité hudbě, každá dává tomuhle filmečku zcela jiný pocit - jak by nám vysvětlil David Lynch. Přišlo mi to prostě takové - o ničem.

Přijde mi to jako trošičku drsnější vánoční českotelevizní pohádka mixnutá jednu chvíli James Bondem v horách u Bratislavy ;-) nebo i tím Krakonošem a lyžníky. S podivnostmi jako dítě, které asi nekaká a nečurá, vydrží v klidu den nejíst a tak. Hlavní padouch sice nejde pro ránu mečem daleko, jak jde o trůn, ale bráchu nechá žít, holku, která ho zradila, si chce vzít, nějak nechápu. A příběh samotný je prostinký tak na poloviční stopáž. Jinak to rýpe správně moderně do církve a křesťanství, ale aby proti tomu postavili tvůrci nějaké severské obřady, bohy, tradice, to ne. Jo a při soubojích těžko poznat, kdo je kdo a komu fandit, všichni jsou zrzaví, dlouhovlasí s fousama.

Kdybych o celém tom podrazu nečetl předtím, snad, možná, bych byl napnutý víc. Ale i tak mi přijde film až moc popisný, skoro dokumentárně až ilustračně laděný, kde vlastně jedinou životnou postavou je Lucy, která skutečně žije a prožívá svůj život (škoda, že se o ní film také na konci aspoň trochu nezmiňuje), ostatní se chovají jako paňáci, ano, pane, rozkaz, pane, osobní život nebo povahy nejsou důležité. A snad jsem čekal poté, co německý agent totožnost potvrdí, i něco víc, než jen rychlou animaci. Ale ve své době, kdy téma rezonovalo, asi byl tento snímek vnímán jinak.

Do studia přicházejí muzikanti ze skupiny Karla Vágnera a věší obrazy, a mezi těmito obrazy Hana Zagorová odezpívá většinu svých písniček tohoto pořadu, což není moc zrovna pestré pro oko i výpravu. Místo tradičních rozhovorů zde Hanka recituje svou básničku, její další pak recituje Pepíček Abrhám. Až teprve nakonec je vidět studio a diváci. Jinak u písničky Vlaštovčí hnízdo nevěřím, že hudbu složil Hádl, to je irský tradicionál jak vyšitý.

Jako beru, že se animace snaží vycházet ze středověkých čínských kreseb, ale dějově je to překombinované - na tak jak jednoduchou myšlenku - a celé je to navíc podivně až halucinogenně přebarvičkované. A to téma, že je lepší, když si lidé vládnou sami, protože bohové na ně sesílají jen války, je taky pěkná pitomost, protože největšími dobyvateli a diktátory byli vždy jen lidé, takže tady něco neštymuje. A potitulkovou sekvenci s tím klukem se špinavou pusou jsem už vůbec nepobral, asi nějaký lokální fórek pro znalé.

V podstatě taková ta televizní pohádka, jaké o dvacet, pětadvacet let později bude točit ČsT Brno, i ty kulisy jsou často papundeklové. Stopáž klidně mohla být poloviční, neb i na těch 80 minut je tu dost vaty. Ale Hudson i Laurie hraj s chutí, a co na tom, že jde o takový mix Obušku, z pytle ven, Pyšné princezny a Princezny se zlatou hvězdou šmrncnutý legendou o Excaliburu? Na jedno podívání pohodová věc, nic víc, nic míň.

Popravdě, ačkoliv se to snažilo jako že o radost ze života, stejně mi to přišlo celé až moc nihilistické. Jsou tam různé odkazy protikřesťanské (příjezd k babičce, zahrádka u kostela na hřbitově), které mi přišly zbytečné, pak je tam sice kritika moderního kultu mládí, ale podaná až moc zjednodušeně přes ty fotky v časopisech, a vlastně ani nevím, jestli pan nebyla lesba, jak je to tam tak divně podané. Četl jsem knížku od Mary Westmacotte (alias Agathy Christie) s názvem Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, jež je také o ženě, která ztvrdne na jednom místě a musí se nad sebou zamýšlet. Jenže tam to skutečně jde do nějaké hloubky, tady jsme se jen dozvěděli, jak je fajn zapomenout na manžela a své děti (!). Což mi přišlo už za hranou a hodně sobecké. A pokud mne tvůrce jako diváka zásobuje takto povrchně, nevěřím mu ani ty hezké kulisy přímořského letoviska v zimě (v reálu je to depka a okna jsou přebitá prkny, aby tam nikdo nelezl) a nevěřím mu ani tu výpověď, protože mi toho o Louise nic neřekl. Btw, co jedla, než odešla bydlet na pláž, ty tři dny bouře? A kde brala vodu?

Nesnáším filmy, kde si po pěti minutách řeknu, bude to pokračovat takhle a takhle a nakonec se dají ti dva dohromady, a on tohle a tamhleto, a do toho trochu přírody a sluníčka, jakože pohoda léta a tak. Je to předvídatelné jako cokoliv od Rosamundy Pilcherové, v podstatě červená knihovna, nic navíc, žádný přesah, jen pár slušných dialogů a chvílemi fajn cynický Freeman, ale to je vskutku vše.

Popravdě chápu důvod vzniku tohohle filmu ve své době, kdy jsme se všichni báli jaderné energie a jaderné války a tak, ale v dnešní době působí film poněkud zastarale - s vědomím Černobylu, ale přece jenom tohle není sovětský film. Fakta jsou tu hodně přitažená za vlasy, což pozitivnějšímu přijetí filmu také nepřidává. Navíc ty dvě hodiny se vlečou neskutečně a postavy mi zase tak zajímavé nepřijdou, abych s nimi šel.

Hodně mě to zklamalo. Nepřiznaný pokus o moderní parodii na Sherlocka Holmese a jeho Watsona, včetně mnoha atributů, jenže neúměrně dlouhý (80 minut by stačilo až až), občas zmatený, žánrově neukotvený (komedie, krimi, nebo milostný příběh?), a žel bez zapamatování hodných scén nebo dokonce hlášek. Nemám potřebu to vidět znovu.