honajz

Hodně mi vadily ty moderní prvky - dítě musí být imrvére autista, nemůže to být nějaký pařmen her, a ve třídě se pěkně inkluduje a má i svou asistentku. Jak moc zdržuje výuku, to nezjistíme, protože se dostane ke "slovu" jen jednou. Taky je to utahané a zdlouhavé - pořád se něco naznačuje, ale k nějaké akci vlastně ani nedojde. Jediné, co za něco stojí, jsou ty hrátky s elektřinou a dechem na skle, ty se vyvedly, ale je toho docela málo. Zajímavé je to díky myšlence, že pro televize, mobily a tablety nemáme čas na sebe v reálu, nepovídáme si, a tak z nás samotných vznikají "monstra", osamělá a z jiného světa. Jen za tuhle myšlenku a Spongeboba (čekal jsem ale, že bude mít nějakou nosnější roli) tu jednu hvězdu přihodím.

Fakt to nenapsala a nenatočila ženská? Když pominu ty mysteriozní hrátky s prohozenými dušemi v tělech, které to měly ozvláštňovat, ale nikam nevedou a nijak nejsou blíž vysvětleny, tak je to moderní stereotypní pohled na chlapa jako blba, co čumí na fotbal, vyřvává, o manželku se nezajímá a jen chlastá pivo. Ne, že by takoví neexistovali, ale ve filmech poslední doby je snad jen tahle sorta. A cílevědomá žena si zase musí pomoct sama. Vlastně ani nevím, jak ten film skončil a co se stalo s tělem a co s duší Carlose, ale o to autorovi nijak nešlo, šlo mu o tu ženskou podstatu. Jinak se to snaží být občas i vtipné a skutečně jeden dva fórky tady fungují, ale jinak je to často přehnané a trapné vtipkování. A s tou opicí jsem to nějak nepobral - jestli šlo o vnitřního démona Alberta, proč ji viděl Carlos, že? Přijde mi to prostě nedotažené.

Moc se mi to nelíbilo. Má to veškeré neduhy TV produkce, scénář jednoho dílu seriálu je roztahaný na celovečerní stopáž, aby z toho byl televizní film, do toho tu máme dnes tak módní lesbické téma, sama Agatha po celou dobu na panském sídle chodí v chlapském obleku a s ulízanými vlasy. do toho zde máme setkání Agathy s Conanem Doylem, ó, jak originální, a ze života Agathy Christie jen povrchní kydy jak z Blesku včetně vztahu s manželem. Jinak Mary Westmacotte je Agathin pseudonym, který začala používat až čtyři roky po svém zmizení a minimálně ve dvou knihách docela přesně naznačuje, kde těch 11 dní byla a co dělala - a ne, nešlo o milostnou aféru, a dokonce ani neřešila vraždy. Jinak k samotnému filmu - případ zavražděné lesbické ošetřovatelky a nějakých sedmi lidí sezvaných na panské sídlo mne nijak moc nezaujal, chyběla mu atmosféra, a to sezvání všech na jedno místo je sice agathovské, ale sama autorka si už časem uvědomovala, jaké klišé píše stále dokola. Navíc mi tady vadily drobnosti, že Agatha píše dopisy jako že v zastoupení právnické firmy, alee píše je rukou, ačkoliv doma má psací stroj a právnická firma v té době určitě už také měla psací stroj.

Je to hodně slabé pro věřící i nevěřící. Ona podobná zkušenost je nesdělitelná. Vím to. Zažili jsme v rodině něco podobného a natočit film o tom by prostě nešlo, celé to bylo o pocitech, o pocitech z minuty na minutu a hodiny na hodinu, o nekonečných, dlouhých dnech čekání. Každá ta chvíle vibrovala takovými pocity, jaké ani sebelepší film nebo ani svědectví nedokážou předat. V tom tkví první velký problém tohoto filmu. Druhý je v nevěrohodnosti celé realizace snímku. Nikoliv technické, kamera, triky, střih, to je na profesionální úrovni. Ale v tom, jak je vše... sladké. Nenapadá mě jiné slovo. Manželka je věčně jak ze žurnálu, upravené vlasy, dobře nalíčená. Všichni kolem jsou jen a jednoznačně nápomocní. Všichni se modlí. Nikdo nepochybuje. A co zvláštního, nikdo tam snad ani nebrečí. Manžel řekne manželce silný zážitek, že byl v nebi - a s ní to ani nehne, ani slzička jí z koutku očí nevyklouzne. A ostatně manžel to také sděluje, jako by jí povídal o výletě do Benátek a co tam viděl a kolik stálo kafe. Mně v tom chyběly opravdové emoce, pak uvěřitelné chování postav (tohle je opačný extrém všech nihilistických filmů, když zase všichni jsou moc sladcí a hodní a nápomocní), a nakonec to na mne celé působilo, že vlastně šlo o ty miliony prodaných knih.

Docela vtipný komentář doplněný záběry Prahy s auty konce 50. let. Jen díky tomu komentáři a přednesu pana Brodského z toho není nudná agitka na svépomocné stavění garáží. Jinak se zdá, že problém kam auto zaparkovat, je letitý, jen dnes nám Národní výbor nepřidělí jen tak parcely, abychom si sami mohli postavit garáže, dnes se i ty parcely musí draho platit, a garáže tam staví někdo jiný, kdo za pronájem pěkně rýžuje.

Mně se líbí ta kamera a výprava a slušná hudba - tady vybrali tvůrci úzké uličky na pozadí skal, náměstí s kostelíkem, má to prostě atmosféru. (Tady by si tvůrci Zločinů Velké Prahy mohli vzít příklad, jak se to dělá, a ne to jejich umělohmotné prostředí jak z Mekáče). Pořád čekám, jestli se něco víc vyklube z linie psychicky labilního bratra, ale zatím je to takové o ničem. To rozuzlení mi přijde, že pokulhává, jak tu píše Eleanor05, to by půlka rodičů už musela být v republice mrtvá. Ale jinak pořád hodně solidní herecké výkony, dokonce i pár těch humorných hlášek se našlo a dobře načasovaných, takže za mne stále spokojenost.

Totálně halucinogenní film včetně přebarvičkovaného obrazu, hippie mouder o vesmíru, blasfemie, animovaných vsuvek, brutálních zabití, sem tam komiksového hávu, s podivnými "mimozemšťany" a dvěma Měsíci na obloze a vůbec takovými podivnými věcmi, které má člověk v hlavě, když má halušky. Můj šálek čaje to není, protože dějově je to ten zdlouhavý revenge, kdy se něco stane až po půl hodině keců. Navíc nechápu, proč měli všichni černé oči - možná nakonec jde o haluškové revenge z jiné planety. Ale u vidin z drog jeden neví, že jo? Nelíbilo, vzbuzuje to v člověku jen hnus. Na to nemusím koukat na tenhle film, můžu si pustit jednání české poslanecké sněmovny.

Prostě to nefunguje. Ztraceno v překladu mělo atmosféru a nějaký vnitřní feeling i napětí, tyhlety rozhovory otce s dcerou jsou marné a o ničem, je vidět, že autorka nemá o svých postavách jasno. Navíc mne tyhlety problémy rozmazlené paničky z high-society nijak moc nebavily, svět znuděných pracháčů s velkými vilami nebo luxusními byty je mi vzdálený. Možná tenhle film ocením, až se stanu poslancem a koupím si v Říčanech vilu nebo kde si teď pražští pracháči kupují za Prahou vily, aby byli cool, ale do té doby sorry - je to pro mne nevěrohodné, unylé, povrchní a vylhané dílko. Jo, a taky nechápu ten trend moderních filmů - v poslední době je to tuším už třetí film, kde bílá žena pojme sobě za manžela černocha. Asi si máme zvykat na novodobý trend. Divné, že filmy o chlapech běloších, co si vezmou černošku, snad žádné nejsou. A ještě se mám asi jako divák rozplývat nad krásnými a roztomiloučkými malými černošskými dětičkami.

A to jako bylo všechno? Naprosto plochý a zcela klišovitý scénář, kde jeden zloun někoho unese, sem tam někoho z unesených zabije, ale podle ikony Ray zjistí, kde se to místo v celém tom širém Rusku nachází, přistane a naprosto nenápaditě s pomocí jednoho kung-fu ťamana skoro všechny osvobodí. Skoro. Takže jedeme v jedné jediné ploché linii, tupé i na akční direct-to-dvd céčko, a když pak dojde na souboj se záporákem, tak bum prásk říz a je konec. A to jako bylo všechno? Navíc jsem se furt nemohl dopočítat postav - buď tam chvílemi někdo přebýval, pak zas chyběl, jednou byli záporáci všude, a pak zas v chodbách ani jeden. Navíc to celé vlastně o úniku ze sofistikovaného vězení ani není, spíš to chvílemi připomíná nové Ramby nebo Expendables.

Sice první půlhodina (až na to intro s mimozemšťanem) je peklo, ale jak do akce nastoupí klaun, stane se z toho slušná heist buddy detektivka, kde ale tentokrát ani tak moc nejde o filmové triky, ale spíše nápaditá využití věcí denní potřeby k sebeobraně ve stylu MacGyvera - a docela to funguje. Dokonce to má jistý nadhled. Ačkoliv tedy postavy jednají hodně často nelogicky (a to padouši i hrdinové, někdy by je člověk nejradši kopl, aby se probrali) a ten nesmrtelný (třeba autem vlítne pod náklaďák, urve mu to střechu, ale je bez škrábnutí) nájemný vrah pak v průběhu děje najednou někam zmizí a je odbyt jen jednou krátkou větou. Nejlepší scény jsou nájemný vrah vs. klaun, v obchoďáku (kam kdoví proč vůbec nedojedou za celou dobu poldové, i když se tam střílí, ale to jsou ty výše zmíněné nedokonalosti), Čínská čtvrť (i přes to smutné zakončení scény) a ve vrtulníku.