honajz

Rozhodl jsem se zkouknout všechny dostupné „krakonošské“ pohádky (ono jich zas tak moc není), a tak po Kamenné tetce jsem dal tuhle pohádku. Trejtnarová (později Hudečková) je tady hodně nesympatická, a docela by mě zajímalo, co s takovou nánou Havel (ne prezident, hrnčíř a Havel bylo křestní jméno) chtěl dělat, když holka vlastně nic neuměla. Fakt by mě zajímalo, jak to vypadalo třeba měsíc po svatbě. Jinak Růžek sice není špatný Krakonoš, jen mi přijde, že ho nechávají deklamovat naprosté zhovadilosti, a on sám neví, jestli se u nich tvářit vážně, nebo se jim smát. Vůbec hraje toho Krakonoše dost rozporuplně - chvíli je trochu škodolibý, pak přejícný, nato kmotřence sprdne, jak je hloupý... A mohlo to být kratší. Přece jen tam žádná zápletka moc není (panská dcerka si chce vzít chasníka, jak přesvědčit tatínka?), nějaké scénky, vtipy navíc taky nějak chybějí, takže se to spíš vleče. Nejlepší je nakonec ten závěrečný tanec, kde do sebe všichni vrážejí. Podle mne si cucli té Krakonošovy meducíny a - jak sám Havel hrnčíř řekne („To je síla!“) - já podezírám Krakonoše, že všem podšoupl slivovici. Ostatně - sám řekne: „Vaříš povidla, a švestky ještě visí na stromě.“ Jasně, že ze švestek nakonec stočil slivovici.

Mně se to teda moc nelíblo. „Skřítkové, tesaři, vylezte z mechu, chopte se náčiní, postavte střechu...“ O ničem víc to není, o Krakonošovi vlastně taky, jen se ve vyprávění dozvíme, že ta skála Kamenná tetka je zakletá tetka, která vlezla do Krakonošovy zahrádky bez dovolení, a on ji za to nechal zkamenět (a asi i několikanásobně zvětšit), takže se o tom jen mluví. V obraze vidíme jen bylinkářku, kterou postihne bouřka, ale skřítkové zedníci dají přes noc vše do kupy. A největší wtf pro mne bylo, že se ta skála hýbala, ale ne, o golemovi to fakt není.

Tady těžko co komentovat. Sestřih nějakého koncertu tehdejších pěveckých es (konec 50. až polovina 60. let, tedy jedna končící a jedna začínající generace) na kousky po čtyřech písničkách, vidíme publikum, jak tleská, v pozadí orchestr Kala Vlacha a je to - překvapivě, že? - černobílé. :-) Teprve koncem 6. let už to začíná vypadat jako videoklipy. Ale výběr písní je neotřelý, některé jsem neznal, a jsem rád, že jsem je slyšel. Jeden díl ze 68. je speciál Karla Gotta.

Tenhle film je víc náboženský, než by si mnohý mohl myslet. Bere za svou tezi temné noci a rozehrává ji v konkrétním, lidském, ba člověčenském hávu současné doby. Těžko se o tom filmu píše, pokud následní čtenáři netuší, co může skutečně věřící (říkám věřící, ne náboženský) člověk cítit ve svém nitru a jak probíhá dialog s Bohem. Hodně mi to připomnělo Moc a slávu - tam taky kněz je formován okolnostmi tak, jak sám nechce, ale nakonec zjistí, že vlastně tohle utrpení bylo potřeba. Už jen na postavě učitelky je vidět, že Boha nezajímají nějaké povšechné modlitby, ale ty pronesené z hloubi srdce - a někdy dokonce i nadávání Bohu může být modlitbou, protože je od srdce. Navzdory tématu mě potěšilo, že se je Bergman snaží odlehčit takovými ne zrovna hned viditelnými vtípky, ale jsou tam, samozřejmě varhaník je naprosto skvělý, zvláště, jak naštvaně nakonec začne hrát... A v tom je další síla tohoto filmu: ani sebemenší postava tu není zbytečně, je domyšlená tak, že divák by dokázal z těch pár náznaků z fleku říct, jaká je asi její historie, nejen povaha. Nejde jen o varhaníka a posléze kostelníka, který nakonec hraje tu největší roli - jak mě při jeho projevu mrazilo! -, ale také postavu manželky a jejího manžela... Já Maxe von Sydow málem nepoznal, fakt jsem v něm viděl toho severského, zarputilého sedláka. Jinak tenhle film není o vině a trestu, je o nalezení sebe sama, nutnosti být k sobě upřímný. A v takové chvíli teprve jsme otevřeni těm drobnostem života, kterých jsme si předtím nevšímali a které jsou - pro ty, kdo chtějí vidět - důkazem Boha. Hodně jsem se bál nihilistické depky, ale i přes vážné téma a prezentaci tragédií jde opět o Bergmanův optimistický pohled na život, Boha a víru, až mne to samotného překvapuje.

Kdo psal text - zde uvedený jako obsah - na Letní filmové škole, tak ten film asi moc neviděl. O duchovní zážitek tady skutečně nejde, dokonce jsem ani v jedné místnosti neviděl „krasnyj ugol“, zase na druhou stranu jsou zde mystické podtóny, které jsou velmi důležité. Mně nejdřív hodně vadilo to skákání v časech tam a zase zpátky a jinam, ale on je v tom úmysl - jak ostatně vidíme v zrcadle, kdy se mladá matka vidí jako stařena, nebo ve scéně, kdy stařena vede malé děti, prostě čas a prostor se prolínají. Do toho sny - skvělé scény, bez legrace! Vlastně je zde zapracován i sen matky o tom, že přehlédla při korekturách překlep. Což ke skutečně noční můra každého korektora i dnes, natož tehdy ve stalinistickém režimu. Dokonce jsem s překvapením zjistil, že měl Tarkovský lucidní sny. I když mě to asi nakonec tak nepřekvapuje. Chápu, že film jako vidíme režisérovýma očima, takže režiséra samotného nezahlédneme, ani v odraze zrcadla. Ale možná mohl víc nadhodit ostatní postavy, u nichž naprosto tápu, kdo to je - ti Španělé a všichni kolem nich, ta starší paní s šálkem kávy nebo čaje, ta žena, kterou navštíví matka v závěru a vezme si modré náušnice... Asi to mělo nějaký význam, ale netuším jaký. Možná ve filmu vodítka jsou, ale mně přišlo, že ne, případně jen slabá. Ono těžko obecně někomu vyprávět své dětství a dospívání, protože to, co mělo pro vás velký význam, druzí nepochopí bez znalosti kontextu a souvislostí, a možná ani s touto znalostí prostě vaše city nedokážou vzít za své. Navíc se Tarkovskému celkově sype celková forma. Začátek je skvělý a kdyby film zůstal jen v rovině vztahu syna a matky, asi bych byl nadšený. Ale ty dokumentární záběry z vojny - asi mají svou sílu, ale musel jsem si dohledat, oč šlo. Takhle mi ty záběry přišly mimo mísu, vůbec se sem nehodily, ani do zatím nastolené atmosféry. Chápu, asi to měl být vzpomínkový film, kdy a kde a komu Tarkovský ublížil svou sebestředností a sobectvím a nepochopením, ale takhle se to skutečně dělí na Zrcadlo a jakýsi mix Ivanova dětství či Jdi a dívej se. Tenhle film měl mít hodinu dvacet, vynechat vojnu, a pak by šlo myslím o majstrštyk. Protože jednotlivé scény - s výjimkou válečných - jsou snové, nadčasové, nabízejí nějaké sdělení (někdy i po lopatě, když dvakrát krátce po sobě zazní, že "všichni jen spěchají a nikdo nemá čas", líbila se mi věta "Ležím na zemi a vidím podivné věci, kořeny, keře." (trochu připomíná mou oblíbenou větu ze Sekerezády) a následující rozvinutí, jestli mají rostliny nějaké pocity... Ale málo platné, celkově to při sobě nedrží a je mi to líto.

Vzhledem k celému konci, nevysvětleným podrobnostem, vztahům, nelogickému jednání postav, děrám ve scénáři a fakt naprosto pitomému konci jsem těžce zklamán. Hrálo si to na mysteriozní krimi, ale vylezla z toho maximálně hra pro PS, takové GTA Paříž podzemí bez aut.

Konec mě zcela zklamal. Čekal jsem fakt nějaké větší propojení jednotlivých osudů postav, nějakou tu větší konspiraci za tím (Kdo byli ti dva, že měli na tak drahé vybavení, jaké dole v katakombách měli? Nedozvíme se. Jak se domluvili s poldama a jak to, že poldové netušili, co čeho to vlastně vlezli?), ale celé to nakonec bylo táák strašně hloupé a naivní a na mysteriózno si to jen hrálo. Navíc to skončilo, jak jsem si říkal, bo francouzská temná krimoška, ne?, což mě vlastně naštvalo taky, a ten poslední záběr s tím mladým, zrzavým poldou, byl taky o přesdržku. Vůbec mě mělo varovat, že v průběhu děje, když by měli scenáristé jít do hloubky a trochu víc věci vysvětlit, tak se na to vykašlali a nechali jen někoho zabít / zastřelit, hlavně aby to vypadalo nečekaně. Nakonec pro mne velké zklamání. Jo, a jinak to mohl být normální hodinu a půl film, a taky by se nic nestalo. Jen by bylo víc vidět, jak je ten scénář děravý a hloupý.

Vida, tohle nám na škole, když nás nutili v těláku skákat flopem, neřekli. Klip samotný je velmi dobře natočený (i když jsem se zpočátku trochu bál, aby nešlo o rodinné drama), a hudba se k tomu dost dobře hodí - jen se budu muset podívat, o čem přesně je text, aby to nebylo něco takového jako „když nemůžeš, tak přidej víc“.

Konečně se to z větší části odehrává v podzemí, je to napínavé, ale čím víc se to rozplétá tím víc vyplouvá na povrch naivnost celé zápletky, zvlášť co se těch zlých poldů týče, kteří neměli podzemí až tak ošéfované, jak asi měli, a taky jsou v tom vidět mnohé nelogičnosti, kdy jednání některých postav nedává moc smysl. Asi je jasné, kam to bude směřovat v posledním dílu a že po lhůtě 48 hodin nebude mít protikorupční co vyšetřovat, ale tak třeba to aspoň zase bude napínavé - ta klaustrofobní atmosféra je v tom chvílemi hodně silná.

Jako začátek- kromě záběrů ranní Paříže - zas stojí za prd, i když konečně ve flashbacku zjistíme, kdo za tím stojí. Za něco stojí posledních deset minut (a částečně v půlce ta baba, která jde sama do podzemí, takže nakonec zjistíme i to, proč je v podzemí tolik masových hrobů), které jsou akční a velmi solidně natočené. To s trháním nehtů teda moc příjemné nebylo.