Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (7 464)

plakát

Anatomie života - Peníze nebo život (2021) (epizoda) 

Mám pocit, že ten koncept je čím dál tím víc opajcnutý ze Sestřiček (které samy byly opajcnuty odjinud), dokonce je tu i "zlá Saša". Jen ty případy jsou vedeny ad absurdum, prostě jsou co nejextrémnější, a protože se to celé tváří strašně vážně a seriozně, vyznívá to přesně naopak nechtěně směšně a komicky.

plakát

Pražský chodec (1965) (TV film) 

Poetický sci-fi dokument. Moc se mi líbil! Nebyl by to Šefranka, aby tam neměl hezké holky, ale tentokrát se uměřeně krotil, tentokrát to sem pasovalo. Už jen úvodní poetické záběry Prahy vzbuzují skoro mrazení, ale to je teprve začátek. V tzv. first person pohledu se očima vypravěče příběhu najednou setkáme s Ahasverem, podle legendy věčným židem, který je odsouzen do druhého Ježíšova příchodu za své posměšné řeči o něm chodit světem. Provede vypravěče kolem starých domů, zajdeme do synagogy, objeví se židovské hodiny s hebrejskými nápisy, které jdou pozpátku (docela by mě zajímalo, jestli tam stále ještě jsou), na Pražském hradě objevíme díky Ahasverovi podivný jaspis zdobící jednu ze zdí a představující podivnou tvář s planoucíma očima, ale zajdeme i do ulic a mezi lidi, samozřejmě do hospůdky, jakých tehdy bylo, a dnes není. Film má dokonce pro mne nečekanou pointu. Otomar Korbelář, můj oblíbený herec, je zde dokonalý, očima vyjadřuje laskavost, ale i jistou milou uštěpačnost, občas i strach, díky masce připomíná Miroslava Macháčka. Velkou roli v dokumentu hraje hudba - opět dokonale vybraná, z níž až mrazí, hodí se ke každé scéně svou historií. Nechybí ani Šefrankovy vtipné prostřihy, které se zde hodně povedly (holky jako na orloji). A zaujala mě ta myšlenka, když se ho vypravěč ptá, zda cítí svůj osud jako prokletí, a Ahasver odpoví, že si v tom našel svoje kouzlo, totiž pozorovat místa, města a lidi, a moc se mu to líbí. Vážně povedený malý klenot, který mne hodně příjemně překvapil a potěšil. A který je potřeba spíše procítit.

plakát

Pražská neděle (1963) 

Ačkoliv vznikl o rok dřív, měl by tento dokument navazovat na ten pozdější - Ze soboty na neděli. Měl. Jenže obsahuje plno záběrů, které jsou v dokumentu Ze sobotu na neděli vydávané za „sobotní“ (plné vlaky na Slapy, plovárna, přeplněná Strakonická včetně pohledu přes řeku na staré Modřany a bouračky, stejné holky v plavkách u řeky, lidé u orloje), a tím to ztrácí celé půvab. Navíc jsou tu jen záběry mytí auta rodinou před barákem, prostřihy na tlustého pána s pivním pupkem a na hrocha (a vůbec přirovnávání lidí na plovárně ke zvířatům v zoo, šmírák na střeše (kouká na holky opalující se na střeše v plavkách), lidé na parníku, mladí na Slapech nebo Živohošti, holky v plavkách na kajaku, skoky padákem... Že se v neděli konají třeba taky mše, to je vyřešeno pár záběry kostelních věží a decentním zvoněním zvonů. Že se jezdilo do Chuchle na koníčky, to tu také není. A dokonce ani náznak, že se v neděli chodilo na fotbal! Celkově se dá říct, že dokument svým názvem hrozně mate - tohle není pražská neděle, ale především neděle Pražanů mimo Prahu.

plakát

Praha ze soboty na neděli (1964) (TV film) 

Důkaz toho, že kdysi v centru Prahy žili lidé. Dokonce obyčejní lidé. Kromě náhodných útržků vět dokument, který vypráví příběh beze slov, a to občas dokonce vtipně (pošťáci, holka čekající na svého kluka, aby mu rukama zakryla oči, bouračka apod.). Příběh o mnoha povoláních, kterými město žilo, plných tramvajích a narvaných vlacích směr Slapy, o tom, že se tehdy kouřilo i v jídelnách, ale hlavně o tom, jak se lidi po práci, která končila v sobotu v poledne, dovedli bavit. Děti jsou venku a hrají v ulicích fotbal, skáčou panáka, přes švihadlo, v parku jezdí na kolobrndách (které tehdy nebyly módní hipsterskou záležitostí). A dospělí, kteří na Slapy neodjeli, poslouchají v rádiu fotbal, zajdou k Flekům nebo ke Tří pštrosům, protože to tehdy nebyly primárně předražené luxusní lokály pro turisty, ale chodili sem obyčejní lidé ze sousedství, jdou si zatancovat, do kina, na kabaret, zatímco starší už sedí doma, hrají karty, pletou, perou, starají se o kytky a koťata... Dokonce i na ty turisty dojde, ale těch tenkrát nebylo až tak tolik, zdá se. Zkoušel jsem si představit ten dokument natočený dnes. Předně by nevznikl, protože by byl prohlášen za sexistický (ženských v plavkách ve Žlutých lázních nebo nedostatečně oděných v kabaretu je tu dost a dost), za druhé - pokud by se točil ještě tak před rokem a půl, by místo Pražanů zobrazoval především čínské, německé a ruské turisty v předražených obchodech, a kdyby se točil nyní, tak by ukazoval prázdné ulice a zavřené restaurants and pizzerias, protože v centru už obyčejní lidé většinou nebydlí. Potěšilo mne, že je tam vidět krom jiných lokalit Braník (a krámky před nádražím) a Strakonická na druhé straně za mostem inteligence. Škoda, že některá města, včetně Prahy, šla cestou vysídlení obyvatel z center, která primárně věnovala bohatým turistům, protože dnes už není nikdo, kdo by stejně jako tehdy ta místa a ulice oživil, a nočními ulicemi se potácejí maximálně party ožralých německých puberťáků. Praha prostě už o to kouzlo přišla.

plakát

Hlava Medúzy - Královny krásy (2021) (epizoda) 

Mně se to furt líbí. Policejní postupy se snaží co nejvíc odpovídat realitě (včetně skutečnosti, že skutečně nedostanete výsledky pitvy nebo analýzy koláče hned, jak je tomu třeba v nováckých Specialistech nebo jiných hloupých seriálech a filmech), nechybí tomu (občas cynický) humor - zvlášť když se štengrují bývalí milenci (Karin a David), svět modelek a miss je tady podán bez příkras („v dotaznících jsme všechny milosrdné sestry a chceme mír“), na holky se dobře koukalo, Igonda opět hraje zlou princeznu (teda jenom zlou), Cibulková taky skvělá, a opět to ctilo jednotu času, místa a děje - toho si málokdo všimne, ale pro mne je to prostě důkaz profesionality. Navíc kamera tady skutečně pracuje - třeba ten záběr při poradě shora z boku na celý pracovní stůl a všechny u něho, to muselo dát makačku vymyslet a natočit. Bez ironie. Ten pablb, co drží kameru ve Zločinech Velké Prahy, by s kamerou tak maximálně houpal pod stolem. Jestli to vyjde na DVD, tak napíšu Ježiškovi.

plakát

Zločiny Velké Prahy - Loutkohra (2021) (epizoda) 

Jako sorry. už úvodní unylá znělka s tím kytarovým (!) rifem nějak moc nenavozuje pocit první republiky a časem ta hudba začne připomínat spíš zvonění na mobil, než doprovodnou hudbu historizujícího seriálu. Do toho neustále kamera našišato (asi moderní umění), někdy vidíme zbytečně velký detail hlavy, ale jindy bychom detail vidět potřebovali, ale kamera zabírá scénu z dálky. Rád bych pochválil výpravu, ale když vezmete těch pět vesnických zákoutí po Praze, která zbyla, k tomu suchdolský mlýn a jednu bohnickou cestičku s domkem a kostelem, a recyklujete to ve všech dílech dokola, tak to vypadá, že se vše odehrává na pětníku, skoro na jednom místě. A cedule komisariátu, která vypadá jak vytištěná na papír z tiskárny chvilku před klapkou? Tak to pardon. Taky střih je divný - jednu chvíli Dulava s inspektorem nechce mluvit, pak ho hned provádí po domě; jindy Langmajer loví v Praze na Jánském vršku prostitutku, aby mu hlídala neteř, ale v dalším střihu je zas hned na místě činu za Prahou. Samotný příběh - zase o někom utopeném a zase se řeší politika (hodní Němci, zlí Češi) - opět upachtěný, bez špetky odlehčení, vyprávěný tempem zdatného hypnotizéra, navíc netuším, jak vlastně vyšetřování probíhalo, protože neprobíhalo. Místo aby inspektor na místě zatkl Dulavu, jak to, že ví, že chlapec byl zprzněn, přejde to mávnutím ruky, jen se důležitě tváří. Jako fakt? Navíc Dulava i se synem pak z příběhu vymizí, nevíme proč, stejně jako rodiče chlapce. Pak se poldové ženou sedm kilometrů na jinou chalupu, kde by mohl být nějaký prznič, ten jim uteče, jednu noc tam inspektor hlídá, a nakonec tahle linie vyšumí úplně do prázdna. Ale dozvíme se, že pěšky se dá 15 km zvládnout za dvě a půl hodiny! To by byla pěkná rychlochůze, když člověk průměrně ujde 4,5 - 5 km za hodinu. Vyšetřování probíhá zcela nahodile - a nakonec vlastně ani nevíme, jestli ho zatkli, nebo ne! A navíc nejsou některé dobové reálie moc dobře zvládnuté, jak u oslovování, tak že muž vedl podle etikety ženu po svém pravém boku, nikoliv naopak, jako je tomu v tomto dílu. Jo, a proč tu bylo to jako loutkohraní? Mělo nějaký hlubší smysl a význam? A ještě jedna poznámka - vypadá to, že Praha a její okolí jsou úplně vylidněné - to nebyly peníze aspoň na menší kompars? Lacinost z toho čouhá všemi směry.

plakát

Ceny české filmové kritiky 2020 (2021) (pořad) 

Mno, užili jsme si pořvávání na kotároch stylu "Paseš, Janko, paseš? - Čo hovoríš?!" a ačkoliv někoho v produkci ČT kupodivu a hodně překvapivě konečně napadlo, že jde o kulturní počin, takže doporučil nepronášet oceněným politické projevy, stejně se na politické projevy dostalo. Navíc ve stylu dost nehezkém, protože přát někomu takto vyloženě a veřejně smrt, i když je to můj nepřítel, to se myslím moc s etiketou neslučuje.

plakát

Soumrak mrtvých (2004) 

Docela by mě zajímalo, jestli ovečka Shaun o tři roky později dostala jméno na počest tohoto Shauna... A jestli ten Harry Potter tady má parodovat skutečného... Každopádně - ten, kdo dělal české titulky k DVD, by si měl dát pár facek a jít se někam kát. Celý ten film je totiž dokonale promyšlený nejen obrazově a scénami, z nichž některé se opakují dvakrát i třikrát, ale vždy v jiném provedení (a to nejen cesta Shauna do večerky, která v tom druhém, zombie provedení, je prostě kouzelná, ale také třeba několikeré setkání s Yvonne, kdy fráze Nějak přežíváme dostává postupně úplně jiný význam, nebo "Až se znovu uvidíme, budeš mrtvý" apod.) - takže zpět k myšlence: film nestojí jen na promyšlených scénách, ale také a často především replikách, dvojsmyslech, hře se slovy, doplňováním vět, obracením významu frází - a to zhusta české titulky nereflektují. Třeba hned úvodní dialog mezi Shaunem a Liz, kdy si Liz stěžuje a říká, že by chtěla častěji... a do toho Ed od herního automatu zařve "fuck", čímž její větu doplní nevědomky na "šukat". A takových míst je ve filmu víc. Jinak přeložit slovo "podtácek" jako "pivní dečka", to taky chtělo hodně ignorance. Mimochodem, když mluvím o tom opakování scén v jiném gardu - všimli jste si, že už přo první cestě Shauna do večerky, kdy ještě se nic neděje, stejně ti lidé v ulici jdou jako zombie? Jeden s mobilem, druhý se sluchátky na uších...? A navíc je zde pocta nejen hudebníkům, ale třeba Samu Raimimu, který první přišel se scénou, kdy kamera zabírá dění skrz prostřeleného / proděravělého člověka. Celkově musím říct, že ten film má víc nápadů, než spousta podobných zombie filmů - tvářících se vážně - dohromady, děj má logickou strukturu, nic tu není náhodou, některé fóry jsou připravené dopředu, takže by si odtud mohli brát leckteří rádoby hororoví autoři příklad. Včetně dořečeného konce! A vskutku originální parodií na to, jak využít zombie a jak budou následovat reality show pořady. Jo a btw - ten film má dokonce myšlenku a poselství. Že než se hnát za úspěchy a vyšším postavením, je někdy fajn být třeba průměrným člověkem, ale dělat a jíst a pít, co mám rád, a přebývat tam, kde se mi líbí, ať si o tom druzí myslí, co chtějí.

plakát

Poslouchej (2020) 

Na to, kolik to dostalo cen jsem čekal něco víc. Příběh portugalské rodiny žijící ve Velké Británii se třemi dětmi, z nichž holčička je neslyšící, která přežívá jen tak tak a nemá moc peněz. Ve škole zjistí, že holčička má na zádech jizvy, takže do domu vtrhne sociálka s policií a děti manželům sebere. Manželka se pak pustí do boje s justicí, aby děti dostala zpět. Manželku mimochodem hraje Lúcia Moniz, ta krásná Portugalka z Lásky nebeské, kterou byste zde nepoznali, protože má divně skvrnitou pleť a poněkud nám od pasu dolů nakynula. Jinak snímek by se hodil spíše do televize jako nějaký díl nějakého podobně zaměřeného seriálu, protože i na ploše 70 minut docela nudí a až zas tak moc se v něm neděje - nebo i děje, ale je to strašně bez emocí, jak podle nějakého manuálu. Nejvíc mne pobavilo, že v Británii za sociálku proti Portugalcům kope černoch a Indka - to o té multikulturnosti Londýna taky něco vypovídá. Jinak je to o Británii, takže zde naštěstí nejsou žádná barnevertí zvěrstva, prostě jen britská sociálka. Vše pak stojí na obhajobě, kterou si matka sama k soudu napíše a v níž zazní, oč filmu jde a co chtěl říct (ASI SPOILER že děti patří k matce a otci).

plakát

Zastavte temnotu (2018) 

Mně se líbí, jak tady tomu filmu někdo napálí pět hvězd a do komentáře napíše, že mu nerozuměl. Herdek, právě proto jsem si četl 5* komentáře, aby zjistil, o co šlo, protože si myslím, že takové hodnocení se dává něčemu, s čím stoprocentně souzním a chápu. Ale kromě obecných frází jsem se ničeho podstatného nedočetl. Za mě je to zdlouhavé a nudné vyjádření myšlenky člověk člověku vlkem, okořeněné válkou dejme tomu v Afghanistánu, neustálými průstřely krku, nesmyslnými vraždami, neustále šeptajícími lidmi, jako by si sdělovali, kde je zakopaný poklad, ale oni si říkají, že svět je těžké místo, dojde nakonec i na Masku, ale bez Jima Carreyho, indiánské legendy do toho nesmíme zapomenout šoupnout, to bude vypadat cool artově, přitom tvůrci určitě neznali polský horor Vlčice... Hele, jako jo, z toho sněhu by asi hráblo každému a kdoví, jak to v republice bude vypadat, jestli v době kovidové, kdy to píšu, brzy neotevřou hospody, ale tady se lidi zabíjeli bez ladu a skladu a úplně zbytečně. Navíc, jestli za to mohla maska, tak nechápu smrt těch prvních dvou poldů, to tu masku neměl. A ta slavná přestřelka s poldy je horší jak z céčkového filmu - díra na půdu jak vrata, všude kolem je to obstřílené kulkami, ale ostřelovače ani jedna nezasáhla? Dokonce si chlápek jednu dobu do těch dveří na půdu stoupne - a stejně ho nikdo netrefí! A jak to, že to v jedné scéně jedna polda dostane zezadu, když je čelem k baráku? Prostě zmatený paskvil, snažící se o tajemno, ale nedomyšlený, špatně servírovaný, špatně časovaný a ve své podstatě zcela zbytečný. Teda kromě toho, že člověk člověku...