honajz

Trochu nadhodnocuji, protože objektivně je to na 4 hvězdy (i přes krátkou stopáž jde o rozvedenou povídku, Lee Page občas přehrává), ale musím ocenit, že se autorovi povedlo dovedně a ústrojně natočit film s jednotou místa, času a děje, s jedním hercem a v podstatě bez dialogů (!), který má hlavu a patu, někam směřuje a na konci jsem si řekl, ále, a to je fajn nápad, natočit to takhle, z druhé strany, to jsem snad ještě neviděl. Ale nechci spoilerovat. Každopádně ateisty varuji, že je to i tak trochu křesťanský horor, dokonce některé indicie jsou předány pomocí textů v Bibli. Ono to vlastně celé hodně připomíná adventuru (hru), ale já adventury mám moc rád, už jen proto, že člověk najde nějakou indicii a teprve pochopením jejího správného použití může jít dál. A ten kapající kohoutek na konci - nikdy v tomto ohledu není vyhráno, ale to skuteční věřící vědí.

Tuhle jsme jeli se synem tuším z Budapešti a on se díval na tento film, a já zjistil s velkým překvapením, že jej zde nemám ohodnocený. Nu, asi už nedám dohromady tak sofistikovaný text jako kdysi na FAMU, ale mně se ten film líbí. Jak jednotlivými záběry, se kterými si Hitchcock společně s kameramanem důsledně vyhráli, tak vedením příběhu s několika zvraty, tak herectvím Laurence Oliviera, který zde hraje tak dokonale, že by mohl být padouch i hrdina, takže jeho úloha v příběhu je celou dobu krásně nejasná. Vadilo mi jen přehnané, někdy až afektované herectví Joan Fontaine, a ten přerod od naivky v protřelou ženu jsem jí moc nevěřil, a pak ty spousty náhod, jenže ty jsou už takový Hitchcockův trade mark. Stejně jako happy endy, protože jak sám řekl, chce lidi bavit, ne jim přidávat na životních depresích.

Dal bych odpad, ale herci hrají fakt skvěle a výprava je dokonalá. Jinak ať mi nikdo netvrdí, že nejde o film na objednávku. Kardinál Bergoglio je úpa úžasný, civilní, moderní, fandí fotbalu, má rád skupinu ABBA, miluje uprchlíky (jedno, že spíše ekonomické migranty), ale ten Ratzinger, poslyšte, ten pořád lpí na tom kozervatismu, a tak musí dobrák Bergoglio přiletět do Říma, aby Ratzingerovi otevřel oči, a ten si pak mohl zatančit tango a s Bergogliem u pizzy a fotbalu kouknout na fotbal... Jen mám sice pocit, že ten Bůh a Desatero a hřích a kříž se někam vytratily, ale tady jde o liberální hodnoty, které naženou hromadně zase lidi do kostelů! Bez ironie, tenhle film je  jedna velká blasfemie na papeže Jana Pavla II. i Ratzingera. Celé se to od začátku veze na vlně "Jan Pavel II. posílil konzervatismus v církvi zaměřený proti homosexuálům a svěcení žen", "Ratzinger nezná písničku od skupiny ABBA, kterou si píská Bergoglio", "kostely se nám v Evropě vyprazdňují, je třeba svěží vítr z hor", "Bergoglio má oblíbené fotbalové mužstvo, tak je fajn", "Bergoglio představuje změnu, reforma je fajn", "Bergoglio obědvá s černošským kardinálem, Ratzinger ne" (velká lež, poslední knižní rozhvor dělal Ratzinger s africkým kardinálem Sarahem!), "Lidé opouštějí katolickou církev kvůli konzervatismu", "uprchlíci jsou fajn"... Atd. Ostatně se tahle hra hraje i obrazem - Bergoglio je čilý, aktivní, zajímá se o koření, Ratzinger se všude jen šourá o holi. Hodně to překrucuje skutečnou Ratzingerovu osobnost, jeho myšlení a názory, a na druhou stranu to hodně idealizuje Bergoglia, kdy se temné stránky jeho života ponechávají vědomě stranou. Není to fér. Takže film působí spíše ideologicky, na objednávku. A dnes už můžeme říct, že tento "nový, svěží vítr" nové katolíky do kostelů nepřivedl, navzdory této až přehnané agitační adoraci jak z dob statečných komunistických ocelářů.

Slušně natočená skoro krimi, skoro historická, o chlápkovi, který pátrá u tajemného hraběte na jeho zámku po osudu svých přátel, kteří záhadně zmizeli. Už netradiční začátek docela upoutá a samotné pátrání je vedené v uměřené rovině (bál jsem se různých wallaceovských momentů nebo určitého druhu tajtrlíkování), a i když je nakonec zápletka v podstatě jednoduchá, drželo mě to do konce.

Velmi příjemný absurdní humor, žel občas poměrně nevyvážený - některé scénky a fóry jsou zde geniální, některé tak trochu nijaké až trapné. Ale celkově to drží pohromadě, není to blbé, dokonce je zde i pár věcí ve druhém plánu (třeba odchod Sherlocka z divadla) a výtvarně se mi hodně líbí finále v tom divadelním skladu, tam se Wilderův smysl pro absurditu pěkně vyřádil. A umírněný Feldman zde rovněž baví. Jinak film sám by obstál i jako vážně míněný, takže sám o sobě parodií není, ale pár scén zde parodických je - například na jeden Hitchcockův film s činely.

Moderní agitka moderní liberální ženy zhruba na úrovni všech těch nováckých a primáckých seriálů o vesnických buranech, zastaralých a nemoderních názorech (pak ovšem nechápu, proč hlavní hrdinka lezla na hřbitov), do toho nahota, náznaky lesbické lásky, a aby to bodovalo na festivalech, vezmeme dnes tak u artových milovníků oblíbenou mystickou atmošku, ať to má grády, a hlavně ať se nikdo neptá, co to vlastně mělo říct, proč to vzniklo a co to mělo celé znamenat. Bo mystika, woe, kryje všechno, všechny nelogičnosti i nelogické chování všech postav. Takhle to dopadne, když napadne poučovat ty na nižší úrovni někoho, kdo v životě neměl problémy, nemakal, nechodil mezi obyčejné lidi, a vyrostl se zlatou kavárenskou lžičkou v prdeli. Btw, zvuk je otřesný.

Je to sice spatlanina všeho, co se doposud v akčním špionském žánru dalo a dá vidět, ale aspoň to má slušnou kameru a atmosféru, ačkoliv ten konec už je takový až nechtěně parodický, jako z Cimrmana,

Hvězdička navíc z nostalgie k VHS kopiím a jednohlasým dabingům 80. let. Jinak jsem to samozřejmě viděl v BR kvalitě, v původním znění a s titulky, ale poprvé jsme na to koukali výše zmíněným způsobem. V dnešní době neskutečná agitka na neuvěřitelně hodné americké vojáky, kteří se ve Vietnamu vlastně chovali jako milí strýčkové a nikomu neublížili a už vůbec tam násilně nevpadli, a proti fuj fuj zlým vietnamským vojákům, kteří jsou sadisti a nelidové a americké vojáky (asi tři nebo čtyři) stále někde vězní. Sice netušíte, proč by to dělali, když s tím musejí mít jen problémy, a žádné výhody z toho, ale tohle je prostě agitka, no. Nesmrtelnost Chucka (který se zásadně nekryje), neschopnost vietnamských vojáků zasáhnout cíl z metru nebo v závěru ten skoro deset minut se přibližující hlídkový člun jsou už jen takové ozdobičky téhle patlaniny.

Zhruba do 15-20 minut před koncem filmu děj šlape jako hodinky. Je znát, že Seagal vychází z vlastních zkušeností, takže to má celé civilní projev i vzhled a uvěřitelné reálie. Dokonce i humor se zde objeví, ne nějak výrazně, ale pár drobností se tu zachytit dá (a ano, jde o chtěný humor). Vlastně mi tu vadila jen Sharon Stone, taková buchtička domácí putička, která měla za úkol jen starostlivě svého manžela nabádat, jestli to náhodou nechce pro klid v rodině vzdát. Jenže od scény v garážích jde film totálně do kopru a finále je uspěchané neuvěřitelně. Jako by se konec celý narychlo musel předělat nebo na větší a promyšlenější finále nezbyly prachy. Shazuje to pak celý dojem z filmu, který je vlastně obžalobou amerického pokrytectví válečného, drogového i politického.

Trochu nadhodnocuji, ale jen trochu, protože na velké triky očividně produkce neměla, ale v rámci řekněme televizního rozpočtu to je natočené skvěle, a těch pár nepovedených trikových detailů rád odpustím. Určitě bych tento film nesrovnával se Jménem růže, to je jiný level, spíše se seriálem Cadfael,. Oproti suchopárskému BBC podání však tento film oplývá i vtipem, jemným, jemňoučkým, ale o to příjemnějším, slušným scénářem, lokacemi, středověk z toho čiší a musím přiznat, že jsem se těšil na každou scénu s apatykářem a jeho novým pomocníkem. :-)