Eodeon

četl jsem nedávno, že vývoj umělé inteligence umožňuje, aby počítačový program napsal divadelní hru. předpokládám, že totéž lze uplatnit pro filmový scénář, protože se mi nechce věřit, že by Sotto il sole di Riccione napsala lidská bytost. něco až tak schematického a sterilního musel vyprodukovat leda nějaký algoritmus. komedie bez humoru a romantika beze špetky sentimentu, vztahové vzorce bez jakékoliv variability. stejně ploché a prázdné jako diváci, pro které je to natočené. bez urážky, děcka.

(lehké spoilery) je kuriózní, jaká hodnotící kritéria se dočítám, že zdejší uživatelé uplatňují, když snímek shazují. příliš málo goru, příliš nudných dialogů, forma zabíjení nedostatečně inventivní a originální, absence šokujících plot twistů a hlavně co ta identita pachatele, jaktože nebyla zřetelně odhalena? to je přeci jasná známka braku. nebo ne? jestli to není spíše známka toho, že diváci jsou příliš uvyklí brakovým slasherům a zlozvyky nabyté jejich sledováním si nesou i tam, kam tak docela nepříluší. čím nemíním zdaleka jen komentáře. on totiž Rental je paradoxně velice sebereflektivní film a tím způsobem, že identita zabijáka je vlastně zřejmá. stačí povážit, kdo je v tomto případě voayerem, který nepozorován pozoruje hrdiny filmu, kdo se otravuje jejich nudnými všedními dialogy a dychtí po vzrušení a konfliktech mezi hrdiny, kdo se sadisticky těší na jejich nevyhnutelné vraždy v závěru, čím brutálnější tím lepší, a hodlá si vychutnat každou kapku krve. no nehraj překvapeného, milý diváku. jsi to ty.

zkraje se omlouvám za určitou polopatičnost zde zaznamenaných prvních dojmů, respektive druhých, jelikož pachuť z technicky zpackané projekce odporně nadabované verze jsem si musel co nejdříve spravit opětovným zhlédnutím v kvalitních podmínkách a bez zmrzačení zvukové stopy dabingem. podařilo se. budu nakonec smířlivější, než bych býval byl ještě před pár dny a polopatičnost je vlastně takový nutný důsledek snah si touto cestou uspořádat myšlenky. ještě pro úplnost připomenu další podstatné ohledy, které ovlivňují mou perspektivu - jednak být fanouškem znamená nevyhnutelnou zaujalost a druhak sequelové filmy považuji za alternativní realitu, přičemž staré expandované univerzum (dnes jako "legends") považuji za 'správnější' verzi věcí a díky oběma těmto skutečnostem nesleduji tyto nové filmy tak přísným zrakem jako někteří jiní. a teď k samotným dojmům. ///// dalo se čekat, že to přesně takto dopadne. jediným překvapením je skutečnost, že i nedostatek tvůrčí odvahy a snaha hrát vše na jistotu může vyústit v tak rozpačitý a rozporuplný výsledek. ale je takový závěr nutně synonymní k tvůrčímu selhání? vezmu to z obecného hlediska. ///// zatímco většina čerstvých fan reakcí rodících se v přecitlivělé atmosféře krátce po premiéře se zdá postupovat od konkrétního k obecnému a po rozpitvání nepodstatných, náhodně vybraných detailů se teprve zobecňují závěry na celý film, potažmo celou trilogii, potažmo celou ságu (a v hardcore případech i celou soudobou kinematografii), já razím přístup přímo opačný. až po zevrubném uvážení všech obecných okolností cítím, že mohu spravedlivě posoudit vše, co vzniklo v jejich rámci. ironicky právě průběžná reflexe těchto okolností umožnila relativně snadno předpovědět, kudy se pravděpodobně bude závěr sequelové trilogie ubírat. ///// především bylo od počátku, tj. od EVII evidentní, že tvůrci oproti klasické šestici filmů změnili koncept, jak disponovat vyprávění na rozloze filmové trilogie. už ten cliffhanger to řekl jasně. Lucas vnímal jednotlivé filmy své ságy přesně tak, jak je pojmenoval, tedy jako 'epizody' serializovaného narativu, které plynule vyprávějí jeden dlouhý, epický a ve značné míře celistvý narativ (a vyjma narativní se to jasně projevovalo například i v rovině stylu), zatímco filmy sequelové trilogie - tak nějak nevyhnutelně - získaly daleko větší autonomii a tento fakt má dlouhý řetězec následků. ///// vysoce nadané režiséry-řemeslníky s drobným autorským přesahem si lze v Hollywoodu za dobrý peníz snadno najmout, ale režiséra-vizionáře schopného hned několikrát za kariéru ovlivnit běh a směřování světové kinematografie na inzerát neseženete. bez Lucase zkrátka není velkého plánu, kterému by se sága mohla podřídit a dosahovat koherentní podoby. velký plán sestavený úředníky Lucasfilmu, PR a marketingovými specialisty, by přeci byl ještě větší zlo než případný rozpor v kontinuitě, jelikož by ze hry předem vyloučil element tvůrčí svobody pro režiséry a scenáristy jednotlivých filmů a odsoudil jakékoliv dílo ke katastrofě. možná je pošetilé se nyní, po tolika letech, pohoršovat nad skutečností, že sequely nejsou do puntíku plánované coby jeden trojdílný film a vyvíjejí se namísto toho často velmi spontánně epizodu od epizody, když právě takový vývoj bylo nasnadě čekat už od okamžiku akvizice Lucasfilmu studiem Disney, a tím spíš by to bylo pošetilé s přihlédnutím k právě popsané skutečnosti, že jedinou alternativou by bylo detailní koncept pro celou trilogii předem vypracovat a najmout netalentované rutinéry beze špetky invence, aby jej následně otrocky zrealizovali. ne, alternativa je nemyslitelná. jinudy cesta nevedla. snad leda nechat celou ságu minulostí. ///// paradoxně, právě to, co hned prvnímu filmu novodobých Star Wars scházelo zdaleka nejvíce, byla invence. její nedostatek je přitom neslučitelný se Star Wars. za Lucasových časů se invencí neodmyslitelně vyznačoval každý film. na to jsem ostatně upozorňoval již v komentáři k předchozímu filmu ságy a drobnou útěchou mi budiž, že de facto stejný argument nedávno padl v memoárech Boba Igera jako důvod Lucasova rozčarování nad EVII. Rian Johnson tento neduh eliminoval, když v tolika směrech a při tolika příležitostech konfrontoval diváky s jejich očekáváním. nebál se rozlítit ani fanoušky svým přístupem, který podvracel formální, dá se řící až 'žánrové' požadavky a dokonce vychýlil i tematické těžiště Lucasovy původní myšlenkové koncepce reinterpretací pojmu rovnováhy v Síle a tím ovšem i fundamentálních pojmů dobra a zla. mnohým fanouškům příliš zaměstnaným dohadováním se o motivacích postav a jiných podružnostech tak uniklo, že ve filmu funguje docela jiná metafyzika, než tomu bylo kdykoliv dříve. ///// dalo se čekat a ostatně jsem to sám právě těmi slovy předpověděl, že Abramsovu tezi a Johnsonovu antitezi může následovat jedině syntéza obojího. syntéza obojího čerpající z obojího a přesto transformující obojí. film tomuto popisu nakonec opravdu odpovídá a potvrzuje mou hypotézu o změně přístupu k vyprávění napříč trilogií. změnu, kterou je v kritice nutno vzít v potaz. ///// směr(y) subtilně naznačený/é v EVII nebylo po Johnsonově vkladu možno nadále plynule následovat a autorská svéráz (a nepochybně i příliš svazující oddanost vůči fandomu) neumožnila ani Abramsovi věrně navázat na kolegu. tu a tam přeci navázal, například na linii postavy Poea Damerona na její cestě od pouhého hot shot pilota k uvážlivému vůdci, byť se na té cestě nedostal o mnoho dál. navázal na vnitřní konflikt a rozervanost Bena Sola, sužovaného výčitkami, pokoušeného ambicemi a bezradného, jak se postavit k záhadnému poutu mezi ním a jeho "protějškem v Síle". navázal i na inovativní propojení napříč prostorem mezi ním a Rey. co se však ústřední hrdinky týče, Abrams zahazuje všechny dosavadní náznaky, jakkoliv letmé, co se originu postavy týče, a tím i rozsáhlé sítě implikací s nimi spojené, a přichází s verzí, která sice v rámci filmu funguje, ale kterou předešlé snímky nepředpokládaly. horší než jakákoliv diskontinuita dějová je totiž diskontinuita ve vývoji postav, ač na okraj cítím nutnost dodat poznámku, že možná právě díky této diskontinuitě ve vývoji postav jsem si konečně oblíbil Finna. ///// krom nevěrohodnosti velkého odhalení hrdinčina původu a krom rozporů v kontinuitě napříč trilogií, které by to mohlo vyvolat, zamrzí i skutečnost, že připomene jednu z oněch bláznivějších fan teorií kolujících internety už od dob uvedení EVII. všechny podobné neduhy navíc podporují v průběhu filmu se stále rozšiřující distancovanost mezi filmem a divákem. přinejmenším na první zhlédnutí je tak těžké se vžít, tak těžké procítit, co je procítit třeba, má-li film zafungovat. vůbec se nedivím zklamání některých diváků a už vůbec se nedivím vlažným reakcím. ///// zcizující efekt bohužel zvýrazňuje i jinde málo podstatné okolnostní neduhy, jakým je bohužel právem napadaný fan servis, čili méně humpolácky řečeno okamžiky, kdy ohledy na fanoušky (a stejnou měrou na hatery) či přímo snahy vetřít se jim do přízně a násilné snahy vyhovět všem jejich často i rozporuplným požadavkům paradoxně narušují iluzi filmu a kazí dojem. například ústupek při odsunutí hatery nenáviděné Rose na okraj pozornosti ('zůstanu dřepět na základně a budu analyzovat technické plány zatímco vy opravdoví hrdinové letíte zachránit galaxii'), snaha vysvětlit Reyino výjimečné nadání v Síle i za cenu jisté ztráty uvěřitelnosti (jako kdyby snad kupříkladu Yodovo nadání kdy bylo nutno speciálně motivovat...), sebeironický komentář 'napraveného' Luka Skywalkera o zacházení s jedijskou zbraní s náležitou úctou, prachzbytečný poukaz na nepravděpodobnost manévru generálky Holdo, nebo nahrazení kritizovaného usoplence Huxe daleko autoritativnějším příkladem vojenského oficíra v případě generála Prydea, a další. ///// řeklo by se, že alespoň se na to hezky kouká, že? jak je u Star Wars pravidlem, a sequelovou trilogii protentokrát nevyjímaje, obrazy jsou to překrásné. ačkoliv je tedy podezírám z nekoncepčnosti, což je dojem vznikající z kontrastu k vizuálně rovněž strhující, ale navíc vizuálně promyšlené EVIII. co se dalo čekat. tohle byl vlastně typický Abrams, zběsilý bez byť jen chvilkového stání, hravý a nepokrytý při používání speciálních efektů coby atrakcí, vnímavý ke kráse pohyblivého obrazu při jeho rochnění si ve vnitrozáběrové montáži, odlescích a průhlech a často i toho všeho v jediném záběru. ačkoliv přeci jen o něco málo více tíhnu ke konceptuální režii obrazu, jak ji předvedl Johnson, nemohu popřít, že s citem pro vizuální krásu se na Abramsovy filmy tuze příjemně dívá a tento není výjimkou. radost ovšem mírně tlumí pocit, že EIX obrazem nevypráví. ukazuje sice mnohé, ale v příliš mnoha jiných podstatných věcech se spoléhá na dialog. což je o to horší, když repliky tak často 'šustí papírem'. ///// po tolika výtkách by se zdálo, že pro film nemám dobrého slova. ale stejně jako v minulých komentářích je tomu tak hlavně proto, že klady filmu jsou (mi) zřetelnější, zatímco méně zjevné neduhy je spíše nutno pojmenovat, chce-li se kdo s výzvami novodobých Star Wars kriticky vyrovnat. nakonec je mým hlavním úmyslem poukázat na skutečnost, že tvůrci měli svěřený úkol natolik limitovaný bezpočtem omezení vyplývajících z jeho samotné povahy, že i přes značné rozpaky mohu jejich práci vyhodnotit jako spíše úspěšnou. bylo přeci natolik nesnadné vyhovět tolika požadavkům spojeným s jednak funkčním i formálním uzavřením takto komplikovaně a hlavně nahodile vznikajícího vyprávění a přesto, představím-li si před očima checklist všech nároků, které film musel splnit, nemohu se nepodivit, že většinu opravdu zdárně splnil. checklist je to tak dlouhý a plný tak nemožných úkolů, až vzbuzuje určitou bázeň a přeneseně určitou benevolenci vůči výsledku. s tímto na paměti zkrátka nemohu film odsoudit. za nic... snad až na medaili pro Chewieho, to už bylo moc, heh. ///// snad jedna věc by se našla, kterou nemohu jen tak přejít. kterou nemohu oslabit žádným šikovným poukazem na okolnosti. bohužel je to věc dost podstatná. smysl toho všeho snažení. pamatovali tvůrci při všem tom usilování o vrcholný Star Wars film také na to, že by to mělo být... o něčem? Lucasovými filmy se Abrams inspiroval snad až příliš (nemluvě o "inspiraci" v komiksech Dark Empire). o tom už se napsaly stohy kritik. ale nezaznamenal jsem výtku, že jde vlastně výlučně o samé povrchní inspirace. tematicky se Abrams ochyluje. nepochybně ve snaze dodat vlastní vklad a přispět vlastní moudrostí. Johnson ostatně také, ale jeho příspěvek se alespoň vyznačuje určitou měrou obsahů a navíc hodnotných. nebudu se je raději ani pokoušet srovnat s Lucasovým mnohovrstevnatým a mytologickými inspiracemi obdařeným dílem, kde díky nepřebernému množství paralel kypí téměř každá scéna, každý záběr a každá věta dialogu bohatstvím implicitních významů. bez tohoto srovnání tvrdím, že EVIII má co nabídnout. ale Abramsova přispění? vyjma typicky disneyovského tematického motivu volby vlastního osudu aneb 'můžeš se stát, kým jen chceš nehledě na původ', které ostatně působivěji zpracovalo i Zootropolis, a tezovitých variací na témata potřebnosti naděje, pospolitosti a přátelství tu není mnoho co nabídnout. pohádka bez morálky je prázdná. ///// a přeci se vkradl jeden podstatný tematický motiv a rozlezl se po těle filmu jak nějaká infekce. tematický motiv oživování mrtvých, který z filmu čpí do té míry, až tím nechtěně cynicky znevažuje vůbec pojem smrti. vždyť jen ten zatracený Kylo Ren během filmu zemře hned čtyřikrát. potřebě lucasovsky optimistického závěru samozřejmě muselo být vyhověno, nicméně někteří mrtví měli být ponecháni jejich věčnému spánku. a tento soud mohu zobecnit a uplatnit jej na celou trilogii. šestým filmem se kruh uzavřel. sága rodu Skywalkerů byla úplná. Star Wars mohly a měly pokračovat jindy a jinde a staří hrdinové povstání se mohli a měli dočkat shledání a poslední rozlučkové mise v samostatně stojícím spin-offu (Rebels Forever: A Star Wars Story). ///// ovšem co v Lucasfilmu jednou zaseli, museli si sklidit. všechna, i ta nejmenší klopýtnutí na cestě k realizaci sequelové trilogie spolu zformovala ohromný kolos z překážek na cestě tuto pouť důstojně završit. nepřipadá mi ani trochu férové mít filmu za zlé, že v něj vyústila špatná rozhodnodnutí učiněná dlouhé roky před jeho vznikem a v jiných filmech. každá další nástavba je jedině natolik stabilní, jako podloží, na němž jí stavíte. sequelová trilogie si bohužel položila velmi chatrné základy na samotném začátku. je to stavba z tatooinského písku a hroutí se při sebenepatrnějším závanu pouštního větru. ///// hodnotit trilogii jako celek, musel bych ve svém hodnocení předvést temnou stranu Síly tak strašlivou, že by se i Palpatine zastyděl. hodnotit film jako samostatnou jednotku však umožňuje daleko větší shovívavost. okolnosti vzniku oslabí mnohé zde zmíněné výtky a další lze omluvit poukazem na fantastickou povahu fikčního světa. přednosti pak vystoupí na povrch a snímek si lze užít jako blockbusterovou zábavu se zajímavými postavami a několika docela dojemnými momenty. a vlastně, mně to stačí. žádat plnohodnotné pokračování Lucasova díla jsem označil za bláhovost už v komentářích k předchozím dvěma filmům, vždy na základě jiné pohnutky, a tak jsem jej tedy nežádal ani tentokrát. a nejspíš právě proto jsem byl... docela spokojen.

v českých poměrech jeden z těch spíše lepších fan filmů na motivy Star Treku. řadu drobných dílčích nedostatků lze snadno přehlédnout, obzvlášť s ohledem na skutečnost, že jde o debut a navíc realizovaný za obtížných, přinejlepším polo-amatérských podmínek. s tímto na vědomí cítím spíš potřebu chválit a to v první řadě (na amatérské poměry) zdatné výkony (ne)herců. to ve fan filmu těší obzvlášť. v kontrastu k jiným současným českým projektům potěší dynamičtější práce s kamerou, která přiléhavě odrážela akčnější děj, a celkový dojem z postav, které zde oproti jiným fan filmům opravdu působily nikoliv jako strnulé figury recitující technobláboly zpoza konzolí, ale jako skutečná posádka, tedy jako fungující kolektiv specialistů, kteří se doplňují a efektivně spolupracují na řešení problémů, tedy přesně v duchu oficiálních seriálových předloh. s hodnocením bych býval šel i o stupeň výš, nebýt (lehký spoiler) toho lehkovážného porušení základní časové směrnice, ke kterému, jak to já osobně chápu, by měl mít na základě svého vzdělání a výcviku každý důstojník Flotily silný odpor, kor když se jednalo o nikým nezpochybněné, všobecně přijaté rozhodnutí. sice se to nakonec ukázalo jako správná volba, ale to hrdinové neměli, jak předem vědět. (konec spoilerů). a přitom věřím, že stačilo trochu si pohrát s několika dialogy a mohlo se to podat věrohodněji. čili v posledku to, co bych uvedl jako jedinou zásadní výtku, je citelně scházející dramaturgie. ale tak už to u fan filmů zkrátka bývá. a vlastně nejen u nich.

propojit jednotlivé příspěvky do antologického filmu společným námětem založeným na národním folklóru vlastně nebyl příliš šťastný nápad. už proto, že lidové pověsti se v některých případech sice zakládají na poučné pravdě, tedy v tom smyslu pravdy, v jakém o ní hovoří úvodní titulek filmu, zatímco v jiných případech jde o prostomyslné bláboly. film proto zákonitě končí v té stejné propasti, v jaké vlastně končí všechny (přinejmenším ty hororově orientované) povídkové filmy - v přesně té propasti, která se otevírá mezi skvostnou filmařinou a prachpitomým škvárem. moci hodnotit příspěvky jednotlivě, zřejmě bych uděloval jen nejvyšší nebo nejnižší stupeň hodnocení. nesmírně na mě zapůsobila práce autorské dvojice Veronika Franz a Severin Fiala (Ich seh, Ich seh), za svůj příspěvek se nemusí stydět ani můj oblíbenec Peter Strickland (The Duke of Burgundy, In Fabric), jeho řecký kolega Yannis Veslemes a vlastně ani Katrin Gebbe, která už se rovněž jednou osvědčila (Tore tanzt). vše ostatní byl potupný brak.

paradoxně mě na seriálu nejvíce těší to, co předpokládám, že bude většinu ostatních fanoušků spíše odrazovat, a sice námět vzdálený tematice Jediů, Sithů a Síly. přesně tak, Hvězdné války nejsou celé jen o tomto, a to ani pokud jde o epizody filmové ságy. vlastně i s tím titulním odbojem mají příběhy jednotlivých dílů spíš okrajovou spojitost a seriál tím pádem poněkud klame názvem. zejména v začátcích, během velmi pomalého rozjezdu, to Star Wars téměř ani nemusí připomínat, a to je právě to, co oceňuji nejvíce - seriál si nachází vlastní místo v univerzu Star Wars a vlastní ráz. s tím souvisí i styl animace, jež se mi osobně velice zamlouvá (sledování min. ve full HD je nutnost!), a to zejména v porovnání se stylem The Clone Wars a Rebels, který mi nikdy zcela nesedl a který jsem vždy vnímal spíše jen jako rozpačitou snahu převést Tartakovského unikátní kresbu postav do trojrozměrného formátu. ///// tím jsem však víceméně vyčerpal vše pozitivní, co k Odboji mohu říct. mám-li hovořit o nedostatcích, budu muset být výmluvnější, a to i když se omezím jen na pár jednotlivých poznámek k prvkům, které mě iritovaly zdaleka nejvíce. stejně jako v případě Rebels a The Clone Wars nemám problém se zacílením prioritně na dětského diváka (a sekundárně na fanouška libovolného věku). ostatně, Star Wars měly být a byly atraktivní pro děti odjakživa. a proto nemám problém ani s tím souvisejícím zjednodušováním a osekáváním zápletek až na holou kostru... ALE, prve zmíněné animované seriály, ačkoliv se vyznačovaly velehorami vlastních nedostatků, přinejmenším nebyly (vždy) únavnou přehlídkou všech myslitelných klišé, vyplněných porůznu tunami zbytečné vaty. ///// s čímž souvisí i postavy, které, přestože jejich vývoji na úkor akce a svižnějšího vyprávění věnuje seriál neúměrný prostor, zůstávají až do patetického konce stejnými dvojrozměrnými karikaturami, jakými byly na úplném začátku. ale chápu, že i v tomto směru se projevují ohledy na cílovku a relativně nízký celkový počet krátkých epizod. hlavní hrdna obzvlášť je postava, která by snad tolik nevadila, nemít tolik prostoru předvádět zpackané pokusy tvůrců o 'šarmantního nešiku', jiný slovy, kdyby nebyla hlavním hrdinou. už jen ten neustálý jekot je nesnesitelný. on nekřičí. on neřve. on ječí. a piští. a neustále. při sebemenší provokaci. a já to občas nedával. nevěřil bych, že to kdy v jakékoliv souvislosti řeknu, ale v dabingu je Kazuda Xiono o něco snesitelnější. s jiným hlasovým projevem v originále mohly být sympatie někde jinde, škoda. větší průšvih je ale jeho niktoský sidekick Neeku - figurka, vedle níž se i Jar Jar jeví jako sofistikovaná a vrcholně sympatická postava. beze špetky nadsázky. a to nejhorší na konec - Orka a Flix, dva mrňaví teplí muppeti. jestli na tomhle místě někdo čeká bouřlivý potlesk Lucasfilmu za pokrokové uvedení gay postav do Star Wars univerza, čeká marně. až na pár okrajových náznaků se dá víceméně prohlásit, že reprezentace gayů ve světě Star Wars dosud chyběla. zároveň se dá prohlásit, že už přeci bylo zatraceně načase. žijeme ostatně v jednadvacátém století. a i když chápu, že tím pádem se může zdát kontraproduktivní přikládat každé lgbt postavě nadměrný význam, podstatné je, že pro Star Wars to opravdu je novinka. je to tudíž velká věc, do značné míry přelomová. měl by se na to klást důraz. měla by se tomu věnovat zvláštní péče. zabezpečit, že se to uchopí správně. za správný konec. a jak si s tímhle poradil Lucasfilm? vytvořil v infantilním animovaném seriálu dvě postavy směšných přihřátých maňásků. víc už se to snad zvorat ani nedalo. vlastně si to potlesk zaslouží. sarkastický. jediná polehčující okolnost je, že až na Flixovu vykroucenou gestikulaci, vysoký mutující hlásek a teatrálost hraničící s parodií, je gay motiv dost nezjevný na to, aby se dal s trochou donucení ignorovat. ///// s přibývajícím počtem epizod kvalita seriálu pozvolna stoupá, ale podobný trend pozoruji u většiny současných seriálů, a snad to tudíž ani nezasluhuje chválit. nakonec bych asi snesl i jednu či dvě další sezóny. třeba by mě bývaly zbavily pachuti zmařeného potenciálu. to už se ale nedozvím. každopádně, nebýt to Star Wars a nerozšiřovat to můj oblíbený fikční svět, hodnotím přísněji. ač si sám nejsem jist, o kolik přísněji.

představte si, jak držím dva prsty, od sebe navzájem vzdálené tak nepatrně, že je jen sotva znatelná nějaká mezírka. tak takhle blízko bylo od implicitního k explicitnímu, co se vyprávění týče. všechny indicie tak nápadně nastrčené a tak výmluvné, že i když se sice o doslovnosti hovořit nedá, už to k ní nemůže mít blíž. v tomto směru se má, možná nemístná očekávání, vyvěrající z dřívějších setkání s žánrově a námětem příbuznými jihokorejskými snímky jako Kvílení a Vzpomínky na vraždu, uspokojit nepodařilo. čili si nejsem jist, zda dobře rozumím tomu, o jaké nedořečenosti a nepolapitelnosti se v souvislosti s filmem tak často píše. leda bych tedy pátral do detailu po každé motivaci a zakresloval si souvislosti mezi všemi těmi drobnými popiskami, kterými Lee charakterizuje postavy, ale takové snažení se mi jeví jako předem marné a relativně bezúčelné a to nejen s ohledem na konkrétní případ Vzplanutí, ale vlastně i obecně na základě přesvědčení, že jediná dobrá charakterizace je ta v posledku ne zcela uchopitelná a jediný dobrý systém motivací je ten neúplný. to je ta další, abstraktnější mezírka, kterou chci, aby si čtenář představil, ta, která odděluje věrohodnou práci s postavami od nevěrohodné, a Vzplanutí jí ilustruje přímo učebnicově. čili v kontrastu k jiným ohlasům naopak v tomto směru mé nároky snímek uspokojil. nemluvě o důmyslné kameře, kterou bych si - a tady toto je spíše jen tušení či učený odhad, chcete-li - troufal připsat na vrub spíše přímo Chang-dong Leeovi a jeho režijnímu vedení. a s tím souvisí i nastavení relativně pomalého, ale vlastně perfektně vyváženého tempa, které umoňuje se pohroužit, aniž by přitom divák podlehl byť jen na okamžik zcizujícímu účinku nudy.

zpracováním typický Haneke s jeho specifickým vedením kamery i specifickou metodou distribuce narativních informací a přitom, i když mi žádný obraz nescházel a i když jsem žádnou narativní indicii nepostrádal, nemohl jsem se krátce po zhlédnutí ubránit pocitu, že tu něco velkého a nesmírně důležitého chybělo. a odpověď, která mi došla záhy, vlastně zaznívá v titulu autorova předchozího filmu, s nímž navíc Happy End zjevně sdílí společný fikční svět, tedy "láska". ta tu chyběla. naprostá absence snad ještě nikdy nebyla tak výmluvná jako zde. Happy End je naditý vyznáními citů a projevy náklonnosti a přitom ani jediný v sobě nemá stopu upřímnosti. hluboce smysluplný film ve své zdánlivé bezobsažnosti, stejně jako při absenci nediegetické hudby se ticho stává přímo ohlušujícím.

fascinující! poprvé po více než sedmi stech epizodách u na mě jedna z nich působí spíše jako kapitola vytržená z daleko většího, epického příběhu, přičemž přesně to byl účel, a já jsem skutečně o to víc zvědav na pokračování. nejen tedy na vývoj dění na lodi a osudy její posádky, ale překvapivě stejnou měrou i na vývoj děje na klingonské straně konfliktu, na který mě nalákaly narážky o tajemném klanu/rodu Mókai a vývoj vztahu mezi L'Rell a Voqem, a nejspíš je to jen zbožné přání, ale tuším za tím i příležitost k vysvětlení pro odlišnou podobu Klingonů oproti jejich "správné" dobové podobě. jsem samozřejmě velice rád za znatelný vývoj vztahů i na klingonské straně vyprávění, přičemž líčení Klingonů zůstalo s pilotním dvojdílem konzistentní, doslova i přeneseně - i zde jsou z náznaků patrné náboženské motivace a především jejich užívání (i) jako pouhé záminky ať už k uchvácení moci, či k posílení xenofobních a nacionalistických nálad v klingonské společnosti. k posunu došlo ale i ve způsobu prezentace klingonské perspektivy - hercům se tu a tam daří i skrze jejich jistě velice obtížné masky přetlumočit různé výrazy a jistou elementární mimiku (ačkoliv na mistra "latexového herectví" Douga Jonese nikdo z nich nemá), nespoléhají se už jen na práci s očima. také jsem měl pocit, že některé dialogy v klingonštině (konkrétně ty Kolovy) byly nejspíše pro lepší srozumitelnost postsynchronovány. snad je to jen tím, že konečně uvykám tomu naslouchat v celých scénách dialogům v klingonštině, ale začínám mít pocit, že rozeznávám už i intonaci a snad tím pádem i stopy herectví skrze hlasový projev. /// méně zajímavé mi tentokrát připadaly interakce v posádce , ačkoliv postavy, každá sama o sobě, se mi zamlouvají čím dál více. Michael je zde přívětivější, Lorca naopak přísnější, Stamets ještě tvrdohlavější, ale ne bez příčiny. dojem na mě udělala demonstrace Lorcova "válečnického umění", zejména jeho velmi sugestivní "dirigování" závěrečné, velmi pěkně vygradované bitvy, i jeho zostření už dříve velmi napjatého vztahu s Paulem Stametsem. Lorcova snaha vyloženě demagogicky manipulovat zásadovým vědcem ("blood on your hands") a při puštění tísňového volání vlastně i celou posádkou) mě zaskočila a potvrdila Stametsův popis Lorcy coby "válečného štváče" z minulé epizody. ještě ale nejsou známy Lorcovy motivace, čili na to vše mohou ještě příští epizody/kapitoly vrhnout nové světlo. Stamets vs Lorca ale není jediný vztah, kde jsem očekával spíše sblížení skrze spolupráci namísto prohloubení nepřátelství. překvapili mě i Michael se Saruem a jejich vzájemná výměna neupřímností. vítám také novou postavu - lodního doktora Culbera, vzácný to úkaz postavy sympatické od první chvíle. zároveň se loučím s postavou zatím nejméně sympatickou, byť zajímavou a skvěle zahranou, a jsem velice rád, že smrt Landryové nebyla jen samoúčelným zvratem, ale že naopak posloužila tématu epizody a inspirativní myšlence: vidíte-li v druhém nepřítele, nepřítelem se stane a může vás zničit. Michael se na druhé straně snažila v tvorovi vidět to, čím opravdu je, a jen díky své otevřené mysli vyřešila kritický problém. přirozeně je to ale i zvídavost, díky níž Michael zjistila, že co na první pohled vypadá jako obludné monstrum, jím nutně nemusí být (myšlenka ne náhodou podobná pointě epizody TOS: 1x25 "The Devil in the Dark"). už jen tímto prostým postřehem se epizoda zařadila přinejmenším před Animovaný seriál a jeho věčné přestřelky s gargantuovskými příšerami z cizích planet. využitím "želvušky" při pohonu lodi navíc otevírá etické otázky, takové, které jistě teprve budou rozvíjeny v dalších dílech (i když přítomnost etického dilematu já osobně nepovažuji za nezbytnou náležitost každého u; patřičný význam obsahu seriálu již dávno dodaly politická alegorie z pilotu a dilema o slepém plnění nařízení z minulé epizody). už nyní je ovšem zřejmé, že zde prezentované dilema překonává svou komplexitou obdobné téma zpracované v dvojdílu "Equinox" v seriálu Voyager, což je nepochybně další zdroj inspirace, jelikož situace v "Equinoxu" byla typicky startrekově černobílá a vlastně tudíž šlo o předem vyřešený pseudoproblém. nejenže živí tvorové využívaní pro pohon lodi (posádka Equinoxu s nimi v podstatě "topila v kotli") byli inteligentními bytostmi, ale navíc je bylo nutno usmrtit. do takové situace ani nebylo třeba míchat problematiku Základní směrnice. i bez té muselo být jasné, že genocida inteligentního druhu není úplně košér z žádného sobeckého a vlastně žádného myslitelného důvodu. podobná a přeci velice odlišná situace Discovery oproti tomu nenabízí odpovědi předem, ale namísto nich jen odstíny šedi a výzvu divákům, aby usilovali formulovat si na celou věc vlastní stanovisko a obhájit si jej, až bude v dalších epizodách čelit nově odhaleným skutečnostem.

díky traileru jsem tentokrát čekal pořádnou fantasmagorii. v jistém smyslu jsem jí od "Kouzla pobláznit i nejpříčetnějšího" také dostal, ale ne úplně tak, jak jsem si představoval. /// žádný seriál by samozřejmě nebyl úplný bez náležitě zamotané časové smyčky a pocta epizodě Nové generace "Příčina a důsledek" (Cause and Effect) je skvělá volba už proto, že ta patří mezi nejlepší díly své sezóny a nejspíše i celého seriálu. mnoho dalších variací na stejný námět ukázalo, že základem vyprávění v opakující se smyčce nemusí být jen mystérium, ale že zápletka může dát základ pro velmi zajímavou tematizaci i jinde tolikrát zprofanované lásky, například Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow). přístup tvůrců je o něco delikátnější ve srovnání s předlohou a dalšími možnými zdroji inspirace a krom právě zmíněné epizody se rozhodli poctít i klasický . uvolněná a nadsazená atmosféra panující po převažující dobu v nejnovější epizodě je totiž nejen vítaným obohacením už tak příjemně rozmanité palety pocitů a nálad seriálu, ale zároveň ještě vítanější připomínkou nadsázky a laškovnosti starších seriálů, zejména toho původního. /// spolu s atmosférou originálu se ovšem vrací i konkrétní prvky. Harcourt Fenton Mudd je zpět a tentokrát z něho nemám velkou radost. jeho výskyt v epizodě "Zvol si svá muka" (Choose Your Pain) sice v neonových světlech "Kouzla" přestává být samoúčelný, jeho nynější vystoupení však trpí ještě větším problémem. vždyť odkdy je Harry Mudd brutálním vrahem? Rainn Wilson předvádí obzvlášť zábavné představení. z jeho vtipného a charismatického zloducha bych byl u vytržení... být jím kdokoliv jiný než Harry Mudd. už v "Mukách" se mi nepozdávalo líčení jeho postavy jako bezohledného křiváka, v němž charakterově vzato nezůstalo mnoho ze sobeckého, ale převážně neškodného filuty z Původního seriálu. stranou skutečnosti, že epizody s Harrym Muddem patří k mým méně oblíbeným, jako puritánský fanoušek klasického u cítím jistý ochranitelský pud vůči všemu, co nám kdy seriál dal. nová verze u udělala z Mudda arcipadoucha, zrádce Federace a vlastně i masového vraha. dokonce i s ohledem na historii postavy a jeho zcela přirozenou nenávist k Lorcovi, který se zachoval hanebně, když zanechal občana Federace v klingonském žaláři - a to i vezmu-li v úvahu Muddovo zrádcovství -, i s ohledem na jeho zoufalství člověka pronásledovaného z obou stran válečného konfliktu, nedovedu jen tak přejít radikální změnu charakteru postavy. něco mi říká, že po opakovaném zhlédnutí si na tyto skutečnosti zvyknu, ale nyní je pro mě velice těžké to akceptovat. /// jako bych už slyšel námitku, že nic z toho jako by se nestalo. vždyť jak bych mohl vinit Harryho Mudda ze skutků, které byly vymazány z proudu času? já si ovšem časovou mechaniku fikčního světa u vykládám jinak než podle všeho tvůrci a hrdinové jejich seriálu. v mém chápání alternativních časových realit nepřepisují jedna druhou při změnách časové osy. naše verze skutečnosti, neboli to, co si vykládáme jako primární realitu fikčního světa, se místo toho jen přesunuje z jedné z nekonečna svých simultánně existujících paralelních obdob do druhé, "aktualizuje" se nikoliv v čase, ale ve verzích skutečnosti, přičemž paralelní reality mají existenci opravdovou, nejen potenciální, jinak by ostatně ani nebyly realitami. mám-li pravdu, vše, co se stalo v kterémkoliv z alternativních světů, stalo se. snad to má všechno docela jinou ontologickou hodnotu než pravá verze událostí, jak jí zaznamenávají dějiny primární časové linie, nicméně někdy v zákrutech času a někde záhybech prostoru k tomu všemu došlo. platí to jak o tom krásném, jako jsou vývoje vztahů, výrony citů, tance a polibky a oběti položené za záchranu milovaných, tak o tom ohavném, jako jsou zrady, vraždy a všechna muka hrdinů. /// zaznamenal jsem názor, že seriál jako takový schvaluje amorální jednání postav, zejména kapitána Lorcy. bez podrobné analýzy významové struktury epizod, který by takový závěr doložila, to lze v klidu smést se stolu coby interpretační zhůvěřilost. jednu z mnoha v dnešní době, kdy se ve filmové kritice tolik akcentuje všímavost vůči formálním parametrům a umění výkladu se naopak trivializuje. ovšem nyní, v případě činů Harryho Mudda, jsem nakloněn tento postoj sám zaujmout. je obvykle lepší tehdy, když diváky inspiruje, aby si sami formulovali názor na složitý problém, nikoliv tehdy, když to činí za ně a toto předpřipravené stanovisko jim předkládá k přijetí či nepřijetí jako danost. : až potud formuloval své otázky a své myšlenky ohleduplně, nenásilně, pomocí paralel v dějích a aluzí v dialozích a oproti dřívějším seriálům daleko subtilněji, až se tím často ocitaly pod prahem vnímavosti některých fanoušků. v "Kouzlu pobláznit i nejpříčetnějšího" uvážlivost poněkud ustupuje lehkomyslnosti, když zločinec i přes svůj pokus o únos hvězdné lodi beztrestně odchází i s citlivými znalostmi její unikátní technologie. "logika", podle níž seriál schvaluje činy, které nejsou v rámci děje bezprostředně trestány, je zcela vadná. sedmá epizoda však efektivně uzavřela dílčí linii vyprávění týkající se Harryho Mudda a nijak při tom nezohlednila zločiny. to už umožňuje určitou vratkou bázi pro interpretaci celkového přístupu k otázce morálky. nejenže rozhodnutí hrdinů nechat Mudda jít, respektive "uvěznit" jej pouze obrazně v náruči jeho milované Stelly, nedává smysl z hlediska bezpečnosti, ale zároveň nebezpečně zlehčuje i jeho skutky. dává smysl jen z hlediska poetického, jelikož podobně "odlehčeným" způsobem vyřešil celou řadu zápletek, od transportu tribblů na klingonskou loď, přes předání neukázněného Trelana do péče jeho rodičů, po "převzetí kontroly" nad gangsterskou planetou Sigma Iotia II. přestože nadsázka Původního seriálu je jedním z mnoha důvodů, proč jsem si ho tak zamiloval, od bych čekal krapet více duchapřítomnosti a to i tam, kde v první řadě ctí ducha svých předchůdců. /// rozpustilost klasického u tedy zažila krátký comeback, i když za cenu problematického vyznění. i přesto jsem ale rád, že mi umožnila to, díky čemuž si miliony lidí zamilovaly - umožnila snít, jaké by to bylo mít neomezené možnosti na dosah ruky. se zařízením schopným vrátit čas o půl hodiny (nejen tedy na trapných 13 sekund, viz další zdroj inspirace epizody - Galaxy Quest) by se toho dalo tolik dokázat, tolik chyb napravit a tolika škodám zabránit. jak by se kdo zachoval s takovou mocí? můžeme si být jisti, že bychom vždy odolali nutkání použít ji mstivě a sobecky jako náš antihrdina v epizodě? potenciál námětu je tedy ohromný. tak moc, až se skoro nelze zlobit, že nebyl plně zužitkován. stát se mohlo naprosto cokoliv, a přeci by se po půl hodině začínalo s čistým štítem. tak proč se nestalo cokoliv?