Eodeon

nic více ani méně, než zveličený náhled do velmi rozsáhlého a pečlivě vedeného archivu vzpomínek významné sportovkyně. jako takový se přirozeně soustředí spíše na profesní život, od jeho začátků, přes strmý vzestup k hlubokým krizím, a jen občasně, do jisté míry neochotně zmiňuje fakta života osobního - rodinného, milostného. úrovně skutečně niterné biografie (například Proměny přítelkyně Evy od režisérky Drahomíry Vihanové) snímek ani zdaleka nedosahuje. osobnost Věry Čáslavské v něm ovšem dominuje, ačkoliv jinak, než jako pouhý objekt zájmu zvídavého oka kamery. dodnes vitální žena je nejen protagonistkou dokumentu, ale díky své zjevné schopnosti prosazovat samu sebe a vlastní cíle se dozajista podílela na konečné podobě filmu i mnoha jinými cestami. uznání zaslouží pochopitelně i režisérka Olga Sommerová, její cit pro vedení kamery, které se ujala Olga Špátová, a zobrazení celků krajin a panoramat, sněhu pokrývajícího mrazivé reminiscence sovětské totality, svěžest mexických nebes. jistou neschopnost jít dostatečně do hloubky tématu záplatují humorné okamžiky, dodnes působivé "týdeníkové" záznamy hrdinčiných triumfů, "tichých protestů" a pohnutá shledání s blízkými. pokud díky precizní režii zapadají životní souvislosti jedna do druhé, uznávám, že někdy i záběry dojatých tváří mohou být samy o sobě dojímavé.

Michel Christen zmizel, byl zapomenut, zemřel a jeho ostatky byly v jeho bytě v centru Ženevy objeveny dva roky nato. režisér Pierre Morath, zaujatý i šokovaný, se vydal pátrat po odpovědi, jak je vůbec možné, že se nikdo ani nepozastavil nad zmizením výrazného muže, otce, bývalého manžela, souseda, kamaráda, zákazníka, či známého. zvolil metodu přísného vyšetřovatele, který v nerozvitých svědectvích širokého spektra lidí a ve výčtu faktů pátrá po příčinách skutku, po jeho viníkovi. analyzuje společenské a úřední mechanismy a na menším prostoru také osobní vztahy a jejich implikace. spoléhá na sílu slov samotných, i když občas divákům nedává poznat tváře (zahanbených?) mluvčích. portrétuje mrtvého člověka, který si snad i přál být zapomenut, detailně a nevybíravě, tedy včetně jeho poklesků a životních selhání. jeho poněkud naivní (zejména vzhledem k jeho osobní zainteresovanosti i vystupování před kamerou, jako i v roli tazatele zpoza záběrů) snahou o objektivitu ale přeci místy prosvítají osobní, spekulativní komentáře a náznaky hypotéz. v některých místech interpretuje pohnutky lidí nepokrytě. klade dlouhé řady otázek začínajících povětšinou "proč?" a odpovědi zatajuje. nedává vlastní spekulace ke zhodnocení divákům, k zamyšlení či poučení. jen z volných souvislostí vyplývají jeho stanoviska týkající se smrti a její tabuizace ve společnosti, snahy vůbec vytlačit pojem smrti ze souboru legitimních společenských témat. dokument o zapomenutých mrtvých není obvyklým subjektivním dialogem autora se sebou samým, ale přímé pokládání otázek divákům a požadavkem vyvinout vlastní úsilí k formulování hypotéz, vysvětlení, popřípadě řešení. zároveň s tím děsí jinými otázkami, které každý může, pokud si do úvahy troufne, vztáhnout sám na sebe: kdo si vzpomene na mě? bude to dříve, než začne sousedy obtěžovat hemžící se hmyz, nebo než můj dům zaplaví mrtvolný puch? nebo teprve až se tělo rozloží docela a zůstane po něm jen práchnivějící hrouda... ?

silně stylizovaná animace předkládá zpověď Mexičana, jeho pokus v krátkosti nastínit jedinečnost mexické kultury a její jinakost ve srovnání zejména s Evropou. málo přesvědčivý pokus o všeobsažnou výpověď o globalizovaném světě, kultuře internetu, institucionalizovaném drogovém průmyslu a spoustě dalších témat. snímek ve mně vyvolával podráždění už po krátké chvíli jeho sledování. vinu svádím především na neustávající voice-over a jeho těžko stravitelnou, intelektuální rétoriku. obrazy představují volný sled ilustrací a různě asociovaných dojmů, které se vypravěč ani nepokouší klást do přísných souvislostí. právě to zachraňuje jinak problematický film, který velice trpí přílišnou tezovitostí. divák se může cítit až sevřený mezi neproniknutelnými stěnami z "hotových tezí", které snímek nepředkládá k posouzení, ale deklaruje s neohroženou sebejistotou autoritativního mluvčího.

jihlavský filmový festival není z těch, které by si kladly předsevzetí diváky pouze zabavit, nebo naopak kultivovat umělecky náročnou tvorbou. usiluje podněcovat zvídavost, svědomí a zájem lidí o svět kolem nich. nabízí se ovšem pochybnost, zda je film k tomuto účelu vůbec vhodným médiem a zda ušlechtilému cíli vyhovuje prostor hektického festivalové dění. projekce dokumentů nepředstavují svět přímo, ale prostřednictvím jak mimořádně komplexního média, tak „limitující“ situace. /// diváci nahnaní do setmělých sálů stěží vnímají vztah k prostředí, zejména pokud jsou za těchto okolností uvyklí unikat před skutečností do fantastických fikčních světů. někteří současní dokumentaristé se ovšem vzpírají mechanismu, který ukolébává vědomí do polohy bezpečné nezaujatosti. mezi ně patří i autoři Chybějících částí. /// v souvislosti s tímto pětiminutovým sledem vzájemně takřka nespojitých záběrů se vkrádá další pochybnost. může vůbec „pouhá“ koláž povětšinou detailních výsečí skutečnosti, nahodilých obrazů exteriérů a objektů, které mají společné snad jen místo svého výskytu, podnítit diváky k zájmu o svět? /// "reportážní" kamera snímá obrazy neúplných objektů v neobvyklých, často dokonce asymetrických kompozicích a nezřídka z nebývalé blízkosti. vjemy vytržené z kontextu nedovolují utvořit si objektivní představu o místě ani situaci. ani autentické ruchy nelze propojit s předměty a objekty. zvuky patří nepolapitelným dějům mimo rámec obrazu. režisér Alfredo Covelli manipuluje s obrazem reality čistě za pomoci tohoto rámu a střihové montáže „surových“ fragmentovaných počitků. celek je neúplný záměrně, jak přiznává už titul snímku. /// katalogová anotace navádí rozumět filmu jako „ukázce, jak je důležité mít celý obraz“. film samotný, jako i mnoho dalších dokumentů z přehlídky, ale divákům vodítka neuvazuje. filmaři čím dál častěji odmítají poskytovat divákům vlastní odpovědi na pokládané otázky – hypotetická řešení předložená k posouzení. nevedou již dialogy sami se sebou, ale cílí přímo na diváka, spoléhaje na jeho vlastní intelektuální mohoucnost a zaujetí. pokoušejí se osvobozovat svá témata od tradičních vzorců, jak o nich přemýšlet. /// přínos Chybějících částí „emancipačnímu trendu“ ve světové dokumentaristice spočívá v radikálním vyproštění diváka z pout zažitých norem, schémat a šablon, jak o světě nejen přemýšlet, ale i jak ho vnímat očima. film důsledkem použité metody vzbuzuje hmatatelný pocit, jako kdyby se člověk rozhlédl v kterémkoliv místě se ocitne a začal intenzívně vnímat nahodilé jevy odehrávající se okolo něj. /// diváka uvyklého vizuální kultuře a konvencím, kterým se podřizuje i většina filmařů, mohou Chybějící části zprvu mást, vést k domněnce, že sleduje pouhý postmodernistický výstřelek, který drobí významy až za hranice srozumitelnosti. dokonalá simulace vstupu do skutečného prostoru ale v průběhu umožňuje vytržení (zpět) do reálného světa.

kompozice mnoha sobě navzájem velice podobných výjevů na stejné téma, která se podle úvodního titulku odehrává "mezi válkami", budí i přes svou jednoduchost silné, znepokojivé dojmy. kamera nehnutě snímá vojenské hračky ve výlohách obchodů a postavy kolemjdoucích míhající se před nimi. jednolitý příval obrazů ukazuje zaujaté kupující a houfy chlapců hrajících si s imitacemi zbraní. děti pózují před kamerou, vraždí se (jen jako) navzájem v parku a do jejich "her" zaznívají autentické zvuky výstřelů a výbuchů. prostý záměr autorovi dokonale vyšel. obrazy jsou totiž (kupodivu) samy o sobě velice nosné. dovedou zaujmout i přivést k zamyšlení. za pouhých dvanáct minut stopáže jsem byl zdánlivě nevinnými záznamy chlapeckých hrátek až neuvěřitelně roztrpčen. až tak výmluvný na téma výchovy k válce či dětské fascinace bojem a zabíjením "pouhý" krátký film může být. po jeho skončení si možná budete opakovat se mnou: je to přeci jenom hra. Jenom hra...

tabuizované a v kinematografii relativně vzácné téma lidského stárnutí a nadcházející smrti pojímá dokument prostým, přímočarým a nejspíš právě proto velice úderným způsobem. hranice mezi inscenovaným "skečem" a autentickým pozorováním "skrytou kamerou" není zřetelná a kupodivu ani není třeba si takovou otázku pokládat. existencialisticky zabarvená dokumentární esej kompiluje bezdějové "okamžiky" ze života bezejmenného starce s ustrnulými "momentkami" z rodinného alba. obrazy mají společnou náladu všednodennosti a nenucenosti. režisér jako kdyby se pokoušel dát divákům přímo pocítit plynutí času, jeho protékání mezi prsty. náhled do cizích životů z těsné blízkosti - pohled neviditelných očitých svědků - odhaluje přibývající neduhy těla, upadající mysli, uvadající krásy, odcizující se prostředí. život se jeví celý skládat z jalových hovorů, rozpačitých návštěv i drobných životních radostí. většina z nich už ale existuje jen ve vzpomínkách. film opatrně naznačuje tezi, podle níž to nejlepší v životě člověk docení až s odstupem času, když ony krásné vzpomínky začínají pomalu blednout, nahrazovány hořkostí stáří, bezčasím a strachem ani ne tak ze smrti jako takové, jako spíše z osamělosti a prázdnoty. dokument podněcuje diváka, aby se sám zamyslel, zda už nejlepší chvíle života dávno neprožil a jeho život se již nepřechýlil do druhé půle, kdy stále více a více času stráví už jen vzpomínáním.

jakékoliv experimentování s sebou nese ohromná rizika selhání. pokud navíc před zahájením experimentu nemáte jasný cíl - postoj, který si během své tvorby utvrzujete či vyvracíte, selžene nevyhnutelně. tvůrci tohoto dokumentu měli podle všeho zajímavý nápad. nic než onen nápad ovšem nezůstalo do samotného konce. přes ohromně vysoké ambice autorů budí jejich film v posledku chaotické dojmy. vykrystalizovat "esenci češství" se nezdařilo. smyslu vlasteneckého cítění, nebo naopak hanby za vlastní národ, se film ani nepřiblížil. a kupodivu se mu nepřiblížil ani nikdo z účinkujících stovek "amatérských dokumentaristů", kteří do projektu přispěli svým (bez uvozovek) skromným dílem. snímek vylévá na diváka příval postojů, jasných i nejistých, s nimiž budete buď souhlasit, nebo ne. není na místě čekat, že by vás film podnítil k zahloubání, nebo přinesl nevídané úhly, jak na přehršel témat pohlížet. kdeže. vyslechnete si nudné filozofující monology, patetické ódy i nesmlouvavou kritiku. budete nuceni vytrpět sledování nudných homevideí střídajících se s velice zajímavými střípky životů, jaké by zasluhovaly více prostoru, či snad samostatný film. ze všeho nejlépe lze ale film charakterizovat jako svého druhu neuspořádanou "montáž atrakcí", jejichž kontrasty ale nedávají žádný třetí smysl, neformulují žádné přesahy. atrakce v tomto případě představují "malí čeští lidé". ať už za tímto účelem tvůrci zaslaná videa úmyslně vybírali, v konečném důsledku vyvolávají křečovité pózy účinkujících především nutkání se smát. není to vřelý smích, ale výsměch, ať už lidské hlouposti, lidskému ignorantství, nebo nevyhnutelné trapnosti. neméně násilně jsou diváci nuceni se dojímat, smutnit a kontemplovat. v chaotickém rytmu, ale ohromujícím tempu zaplavují plátno nejrůznější druhy vyumělkovaných emocí. nepokryté dětské škleby, osamocené lipové stromy v květinových lánech, líbezné slunce východy, které se nedají ani při nejlepší vůli vysvětlit jinak, než jako laciné pokusy o vzbuzení dojetí. ve stejném duchu film pracuje i s hudbou. pokud namísto návštěvy kina strávíte večer sledováním YouTube a tamních "zpovědí na kameru", bude výsledek stejný, ne-li daleko příjemnější.

(soubor nespojitých poznámek k formálnímu zpracování filmů francouzského impresionismu) adaptace Emila Zoly / dav snímán z nadhledu / převažuje nízká hloubka ostrosti - zaostřen jen určitý plán / tradiční symbolika - finančník Saccard se zhlíží v postavě Napoleona - figurka na jeho pracovním stole / odpudivá hlavní postava filmu, zjevem i charakterem - odvážné / nesmírně časté využití jízdy kamery, která scény "obkrouží" nejčastěji v půlkruhu, ale často opisuje i bezmála úplný kruh / černobílý obraz bez použití barevných filtrů / dvoexpozice ilustruje Saccardovu nit myšlenek - kontempluje nedávný pracovní neúspěch a vzpomíná na oportunistickou milenku, která ho ihned po neúspěchu opustila / subjektivní kamera sleduje nohy krásné hrdinky, jelikož ty si prohlíží také Saccard / málo znatelné líčení / subtilní a mimořádně přesvědčivé herecké výkony / kamerové podhledy zdůrazňující velkolepou architekturu interiérů bank, burz, finančních paláců a prostorných soukromých kanceláří / kontrast luxusních interiérů, rozlehlých prázdných prostor s minimem nábytku, a přeplněných interiérů bank a investičních společností / plastické svícení / vysoká četnost mezititulků s dopisy, vzkazy, vizitkami a novinovými texty / výborné mezititulkové dialogy nepostrádají "meziřádky" / ohromný cit pro detail, který napovídá neodvyprávěné součásti příběhu (jizva na Hamlinově tváři, stará žena v pozadí vyplácí mladého amanta atd.) / před odletem Hamlinova letadla stříhány detaily na vířící vrtuli, záběry navozují pocity, že i divák slyší ohlušující zvuk stroje / časté jízdy vpřed, vzad i do stran / herci pečlivě obsazení do svých rolí podle typů a fyziognomií tváří / Lena se loučí se "stínem manžela" odrážejícím se na zdi za ní / její hysterické obavy se přenášejí na diváka a budí očekávání katastrofy / přehršel úhlů kamery při samotném vzletu, švenky na dav zvědavců a záběry z nadhledu, z perspektivy letadla / dvojplošník se odráží v okenním skle, zpoza kterého jeho let pozoruje Lena / záběry snímané přímo z kokpitu (zdánlivě?) letícího letadla / uchvacující rapidmontáž mechanických dějů v Saccardově společnosti jako vystřižená z filmů Hanse Richtera nebo Waltera Ruttmanna: ve zrychlujícím se tempu divák sleduje razítkování, trhavé pohyby psacích strojů, blikání světel, hemžení pracovníků - scéna vyjadřuje silné napětí z očekávaných zpráv i nadšení z práce na povzbudivém projektu / titulek "peníze" se objevuje přímo v obrazu v okamžiku, kdy slovo pronáší Saccard před davem posluchačů / Baccardovo "domácí" kasíno se ve formě stínů promítá na strop prostorné místnosti, jako kdyby karetní stůl samotný byl podsvícený / nádherná architektura scén a kamera, která jí dosytosti využívá / scéna Baccardovy oslavy - jeho až násilnické naléhání na Lenu kontrastně prostříháváno s hýřivým veselím skotačících tanečnic / Hamlinova ztráta zraku výmluvně ilustrována rozostřenými záběry subjektivní kamery / l'herbierovský konec balancující mezi pozitivním a negativním vyzněním

(soubor nespojitých poznámek k formálnímu zpracování filmů francouzského impresionismu) nesmírně působivá architektura - křivolaká futuristická obydlí / syté, velice výrazné barevné filtry (modrá, žlutá, rudá) / netradiční interiérové stavby - zahrada uvnitř domu, exotické a nezařaditelné / plastické a zároveň symetricky komponované záběry při důkladném snímání interiéru domu slavné umělkyně / rozostření při doznívání záběru připomíná zamlžení objektivu / dvojexpozice cest snímaných subjektivní kamerou řidiče automobilu - mladý opozdilec cestuje za umělkyní na její opulentní banket s fakíry a artisty / barvy se mění podle nálady, nikoliv podle vysledovatelného racionálního záměru / postava líčena mezititulkem jako "milovník techniky a sportu" (futuristické) / herecký projev Claire - trvalý přezíravý úšklebek / titulek "něco" se obměňuje v mnoha vyvedeních, dostává jiskřivé obrysy, vstupuje do obrazů vedle postav, do víceexpozic městských částí, jde o otázku, kterou si klade hrdinka Claire / jiná vizáž herce známého z Eldoráda díky střídmějšímu líčení, napomádované vlasy sčesané dozadu - mužnější vzezření, než v předchozím filmu / s výjimkou surrealismu lze Nelidskou vřadit snad pod všechny skupiny dobové avantgardy (kubismus, expresionismus, impresionismus, futurismus) / vhled do prostředí nejvyšší smetánky a jejích "rituálů" i zvyklostí, marnivosti a pýchy / rudé mezititulky na černém pozadí působí jako neonové reklamní poutače / dekorace v luxusní vile připomínají obří rostlinné listy - téměř až nepozemská exotika / příběh velmi nepodobný tradičním šestákovým zápletkám / syžet nehomogenní / vyprávění zjevně druhořadé po výtvarné stránce pohyblivých obrazů / rozostřování a expresionistické svícení - krajní emoce / detaily na rozostřený smyčec vibrující na strunách nástroje (emoce zamilovaného muže, kterého odmítá žena a cynicky mu posílá nůž, "aby se obstaral" poté, co jí vyhrožuje sebevraždou) / jednoduché geometrické tvary zdobí bránu do domu Claire a s vnitřkem si nezadá ani královský dvůr / tvář muže snímaná z různých úhlů se prolíná v jediném záběru díky dvojexpozici - rozčílený odjíždí autem - ohromující střihové tempo - končí autonehodou a pádem se srázu do řeky / sluhové Claire v uniformách a škaredých uniformních maskách / nehoda muže blíže rozkrývána pomocí flashbacků - svědkyně popisuje událost Claire - a z nových obrazů se zdá, jako kdyby nehodu způsobil úmyslně / střihové tempo se přizpůsobuje náladě scén / úchvatná "tubuistická" laboratoř domněle zemřelého inženýra, kam Claire přichází identifikovat tělo (vklad Fernanda Legéra) / svižné švenky / Claire se zjevují různorodé podobizny muže / sní o mrtvole, která vstává a hledí na ni / mladík je živ a chlubí se Claire svými nebezpečnými vynálezy - opojení technikou / vědec jako moderní kouzelník / na cestě navštívit mladého inženýra podruhé snímáno okolí cesty, po které kráčí Claire - ve velmi rychlé horizontální jízdě jsou snímány mosty, nádraží, kouřící komíny - imprese denního snění Claire / představení vynálezu přenášejícího zvuk a obraz na dálku rádiovými vlnami, popření prostoru / dále představení vynálezu k oživování mrtvých / na každém přístroji varovný nápis "nebezpečí smrti!" / milence sleduje žárlivý muž - v děsivém výjevu lze rozeznat jen černou siluetu muže a bílé štěrbinky očí, v nichž se odráží světlo / žárlivec zabíjí Claire a zamilovaný vědec se ji rozhoduje oživit...

(soubor nespojitých poznámek k formálnímu zpracování filmů francouzského impresionismu) barevné kamerové filtry kombinované s černobílým obrazem (patrný vliv restaurování) / kamerové filtry užívané k rozmazání záběru, rozostření kontur, změkčení kontrastů a podobným deformacím využíváno nesmírně často - efekt lahodí oku a plní funkci přiblížit subjektivní pocity postav divákům (zoufalství, beznaděj, ztráta koncentrace vlivem starostí a chmur) / násilí snímané skrze okenní sklo - zastřené, náznakové a velmi znepokojivé / dojem tetelícího se vzduchu mezi divákem a plátnem vlivem užití rozostřujícího filtru / dvojexpozice černého kříže a syna protagonistky sugeruje hrozbu jeho smrti / velice časté detaily, zejména pak tváří, které poodhalují charaktery postav / rozmazávají se nejčastěji začátky a konce záběrů - efekt na rytmus filmu a jeho emocionální atmosféru / někdy i mezititulky se ponenáhlu rozmažou, jindy se rozechvívají, jejich linie se křiví / zamilovanost jemného mladíka ilustrována dvojexpozicí fontány a mladé ženy, přízrak ženy oděné v bílém se mu zjevuje opakovaně v pozdějších scénách (Esteria) / vodní hladina nádrže v orientálním paláci (pravděpodobně autentická architektonická památka) půlí záběr obrácený vzhůru nohama / velmi časté průhledy, například skrze složitě dekorované okenice atp. / švenky sledují postavy žen pobíhajících městem / dokonale symetrické kamerové kompozice, často dělené do vertikálních pásem / text mezititulků vypsaný ve tvaru kříže při scéně s nemocným synkem hrdinky / Esteria snímána přes masku tvaru šestiúhelníku na bílém pozadí / autentické exteriéry, patrná oblaka nad městem, velký ruch v ulicích / reálné dění v ulicích a skutečné davy namísto početného komparzu / vstřižené dokumentární záběry náboženského procesí montovány se záběry na vyděšenou tvář hrdinky / jedovatý, hráškově zelený filtr odhaluje prohnilý charakter postavy otce umírajícího dítěte / dynamická subjektivní kamera ve scéně, kdy Hedwik a Esterie zkoumají interiér chrámu, kam je Sibilla zamkla / některé mezititulky uvozuje roztažení "opony" (další využití masky), jiné doprovázejí kreslené ilustrace / mnohé jiné kamerové kompozice jsou naopak okatě asymetrické / synek Sibilly nemá nalíčené rty - mrtvolná bledost smrtelně nemocného / rozostření působí v některých okamžicích dojem, jako kdyby postavy odcházely do mlhy, v níž se rozplynou (např. Sibilla ve scéně loučení se synkem) / kaleidoskopická a jiná abstraktní pozadí dalších mezititulků / překvapivě naturalistické zobrazení sebevraždy - probodením srdce (interpretováno mezititulkem víceméně pozitivně jako vysvobození z bídného života a ukončení utrpení)