Páně

Zvláštní! Nadstandartní ve své příjemné podivnosti, ve svém prapodivném rozvíjení příběhu. Jakoby na pomezí určité odtažitosti, ale zároveň hluboké přesvědčivosti. Kořeněné šokujícími scénami to opravdu moc chutná. Ovšem nejlepším zážitkem tohoto skvělého filmu je, jak se dopracujeme k opravdu mistrovsky pojatému, poetickému konci. Ta poslední část má sice nejméně slov, ale největší výpoveď. Opravdu výsostně prazvláštní, ovšem ale nadmíru skvělé.

David Fincher moc dobře věděl co dělá, výsledek je jenom logickým vyústěním dokonalé vize a ještě dokonalejší práce. K atmosféře vlastně nelze prakticky nic dodávat. Jenže ještě mnohem větší deviza tohoto díla je v jeho práci s postavami a jejich jednotlivými psychologickými profily. Co vlastně si člověk může více přát, nežli zhlédnout dílo, které se mistrovsky povedlo zdaleka ve všech směrech a to včetně vygradovaného originálního finiše. Fincher si zajistil nehynoucí slávu perfekcionistickým dílem, které nehřeší vůbec na nic.

Ale jo dalo se na to koukat, to mě dost překvapilo. Stejně jako poměrně kladné celkové hodnocení zde. Občas jsem se opravdu zasmál, to je nutné přiznat. Konečně pořádný film pro vztahové outsidery, kde si mohou láskyplně "slintnout na vestu" při představě, že by se podařilo sbalit ženu jejich snů. Moment, vlastně já jsem ten kdo si slintnul. Aha..., no nevadí. Opravdu celkem dobré a ani připitomělá závěrečná pointa finále to zase tak moc neshazuje.

Villeneuve už ve Zmizení dokázal, že dokáže hodně dobře pracovat s atmosférou a když k tomu přidá ještě trochu syrové reality, je na to zkrátka radost pohledět. No a ta jeho vychytralá práce s divákem, opět na jedničku s hvězdičkou. To jak diváka uvrhne do samé esence špíny pohraničí USA s Mexikem pohledem v podstatě vyjukané ženy, je jedním slovem nádhera. Přičteme-li navrch Johanssonův minimalistický, ale zároveň monumentální soundtrack, musí z toho všeho nutně vyjít uznalé zachrochtání milce atmosferické pomalosti a špíny.

Moc se mi líbí prvoplánově dekadentní atmosféra podsvětí, lidské spodiny i některé přepáleně kladné chraktery . Vše je zde tak jak má být, aby to lahodilo oku i duši. Nejlepší historka je ale ta s Mickey Rourkem, to jak se dá zbytečné žití změnit a naplnit jediným, byť vražedným cílem, to mě fascinuje. Tohle se dle mého povedlo nadmíru a dost se těším na pokračování.

Léta očekávání a nabobtnalých nadějí znásobují pocit zklamání měrou vrchovatou. Původní feeling je tytam a není co by ho nahradilo. A když už se ho něco nahradit snaží, působí to křečovitě a násilně. Škoda toho, protože některé nápady nebyly úplně špatné a dokonce zřídka jsem podléhal i určitému pocitu uspokojení, což ovšem bylo vzápětí zabito nějakým nesmyslem či křečí. Samostatně to sice není úplně odsouzeníhodné, ale jako pokračování jedničky to fatálně selhává a může tam být Evy kolik chce.

Podívejte se na můj komentář k The Conjuring ať se nemusím znovu namáhat. Ach jo, proč já vždycky dávám těmto hororům šanci.

Horory (nebo to co se jim blíží) poslední doby pohříchu tratí na poměrně uzkém manévrovacím prostoru. To je i případ El Oprhanata, lekačky jsou buď slabé nebo okatě vykradené a budování atmosféry má často velké trhliny. Přesto Sirotčinec není věcí vhodnou k úplnému zatracení. Přeci jen se poslední dobou vyrojilo mnoho horších věcí, takže tento řekněme "dobrý standard" rozhodně neurazí. Po boku podobného díla Mirrors bych El Orphanato zařadil mezi díla nadějná, však úplného naplnění nedosahující. Sám se těším na chvíli, až jednou vznikne něco v hororovém ranku o čem budu moci říci, že to konečně dosáhlo absolutoria.

No já jsem si tedy na bryndák zrovna dvakrát nezaslintal. Ovšem také je pravdou, že nejsem zrovna typickým bondožroutem, který by si trhal orgány při zvěrečném finále. Zdá se mi, že se tentokrát chtělo cpát až moc duše a chytlavost se vytratila. Když pominu pár nezbytných pomrknutí na skalní fandy, tak jsem shlédl co do tradice možná až moc tradiční bondovku, která mě nijak neoslnila a oproti předchozím dvěma dílům dá se říct i zklamala. Sázka na herecké výkony sice jasná, ale to nestačí. Nemohu si pomoci, ale ne. Jo a málem bych zapomněl, proč porád do filmu cpou výtvory toho patetika Tennysona? To nebyl básník, ale cukrář.

Další film pana Menzela, který ve své době daleko přesahuje hranice naší země. Velmi výjimečný film v kontextu české kinematografie, nikoliv v kontextu děl pana režiséra. Kromě toho, že vždy při sledování dostanu chuť na uzený salám a pivo, na mě především promlouvá pitoreskní atmosféra podhoubí zahrádkářské kolonie. Z této předlohy bylo v tomto případě vytěženo maximum možného. Hořké, sladké, veselé i smutné. Opět poetično jak má být.