Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Krimi

Recenze (441)

plakát

Casino Royale (2006) 

Polidštění agenta 007 neboli cesta Jamese Bonda k civilnějším zítřkům. Ovšem jen slepý by neviděl, že jako studnice inspirace paradoxně posloužil Bondův mnohem mladší kolega na filmovém poli, agent Jason Bourne. Znát je to především v akčních sekvencích a soubojích muže proti muži. Daniel Craig překvapivě celkem bez problémů herecky zvládá profil profesionálního nadsamce. Střídání ochlupené Brosnanovy hrudi za Craigovu vymakanou a vyholenou jako by symbolizovalo tento přerod. Casino Royale disponuje hodně cool akcí střídanou poklidnějším downtempem a já musím tento vkusný Bondovský rozměr ocenit. Pomyslnou třešničkou na dortu jest božská a svojsky oduševněle krásná Eva Green, která si navždy výjimečné postavení mezi bondgirls zcela zasloužila.

plakát

Centurion (2010) 

V první půlce filmu jsem měl pocit, že Centurion snad vznikl za účelem co nejvíce explicitního a nejčastějšího zobrazení podříznutí kohokoliv. V půlce druhé, jsem zase měl neodbytný pocit určité nedotaženosti a co se konce týče, ten mi vyvolal na rtech mírně nahořklý úsměv. Neil Marchall jde oproti The Descent s laťkou mírně dolů, ale se Soudným dnem to srovnání snese. Centurionova cesta je více nežli dosti za vlasy přitažená. Ještě štěstí, že tam daleko od všech v nuzné chatrči žije ta modrooká modelka. Jinak nevím nevím, co by si chudák Quintus počal.

plakát

Cesta (2009) 

Syrový kopanec do ksichtu, s náručí plnou šedi, špíny a smrti. To vždycky potěší. Zároveň se ale jedná o dílo svým způsobem poetické a milé. Milci post-apo žánru si vzdychnou nad skvostnou atmosférou, které si mohou užít plnými doušky v podstatě na celé ploše snímku. A já právě, jako jeden z mnoha milovníků podobně laděných snímků, musím za pět. Hudba od Nicka Cavea úžasná.

plakát

Cigán (2011) 

Film oplývající překvapivě silnou poetikou a obstojnou uměleckou i vizuální investicí. Člověku je pak až líto, že příběh jako takový neobsahuje takovou hloubku jakou mohl a celé to skoro působí až polodokumentárně. To mi ovšem nebránílo se nechat přeci jen trochu pohltit sugestivně pojatou kamerou a citem pro obraz. Beznaděj a pochmurnost na mě dýchla měrou vrchovatou a to já mohu. Zdejší hodnocení pod 50 procent absolutně nechápu. Bohužel jak jsem se obával, na tento film se nahlíží skrze zcela jiné hodnoty než filmové. Smutné.

plakát

Co jsem komu udělala? (1984) 

Musím se přiznat, že ranný Almodóvar mi ještě tolik nevoní jako jeho pozdější, vyzrálejší díla. Přesto se jedná o velmi dobrý film, ve kterém lze dobře rozpoznat Almodóvarův rukopis, především v práci s postavami. Určité náznaky a jemné niance, které byly později v dalších dílech rozvinuty k dokonalosti poznáte spolehlivě. Na Almodóvara klasický, ale na rok 1984 v určitých scénách velmi kontroverzní kousek. Dobrý základ na pozdější cestu k dokonalosti.

plakát

Constantine (2005) 

Tohle je přátelé velice nářezová záležitost! Za pomoci skvělého příběhu a výborné gradace děje jsem se dočkal velmi příjemného překvapení. John Constantine je pekelně cool.

plakát

Crash (2004) 

Cítím hlavně lítost nad přílišnou vykonstruovaností, která sice jitří emoce tak jak má být, ale zase bohužel nabourává pocit uvěřitelnosti jenž v konečném důsledku brání naprostému vnitřnímu prožití a připoutání se k tomuto jinak velice kvalitnímu dílu. Crash je chvílemi velmi syrovým a občas zase docela citlivým náhledem do amerického multikulturního blázince v nemž se skutečně skrývá mrazivý potenciál. Proto je taková škoda až příliš podezřelého zacyklení osudů, které způsobí že červík pochyb se zakousne ve vaší hlavě a už nepustí.

plakát

Čarodějův učeň (1977) 

Úžasné pohlazení na duši ve kterém jde v každé minutě poznat, že sledujete v mnoha směrech geniální dílo. A to ať už si libujete v magii, či snad ještě více v dětsky naivní romantice, plné očistné snové pravosti. Sugestivní a skvělé dílo, překonávající veškeré pochyby s lehkostí havraního letu. Skvost.

plakát

Čas (2006) 

Přes veškerý odpor, který mám ke sterilním interiérům jihokorejských bytů a jejich mluvícím zvonkům u dveří, musím uznat, že kvalita Času je obrovská. Možná mohl Kim Ki-duk použít ještě více svého umu v podobě "podivností", které se ale i tak vyskytují v míře dostačující. Herecké výkony jsou i přes občasnou přepálenost celkem přesvědčivé, jen té hudby snad mohlo být více. Děkuji především ze příjemný konec.