Páně

Ať žije vrchol filmové propagandy. Tím co nám ukazuje si obdiv zaslouží. Hypnotizující obludnost a zrůdnost vyplouvá na povrch skrze projevy Adolfa Hitlera, jenž sice jen sype z rukávů klišé nejhrubšího zrna, ale i to se může stát mocným, když vám v odpověď burácí hlasy statisíců. Velikost tohoto díla však není v tom kdo jej natáčel, ale v tom co snímá. Zkuste si ho zhlédnout a oprostit se přitom od morálních předsudků. Tohle dýchá něčím neskutečným.

Skvěle zpracované detektivní téma, které vaří především z povahové barevnosti postav policistů a jejich vzájemného střetávání. Kdo by odolal postavě Buda Whitea, prototypa drsných, ale přímých poldů?

Zhlédnuto director's cut. Ze sladkobolů ten nejsladší a nejbolestivější zároveň. I když to v podstatě není nic jiného než velice naivní příběh s neuvěřitelně hloupou zápletkou, která je těžce přitažená za vlasy. Nicméně propojení se s postavami je velmi intenzivní. Nedat téhle melodrámě plný počet se nedá. Zvláště když je to také zároveň tak dobrá reklama na coca-colu. Romantické nebe i peklo.

Ultimátní a skvostné zpracování slavného románu. Nade vše ale vynikají dvě věci, precizní humor a božská Raquel v jejích nejlepších letech na vrcholu své krásy. Sledovat to, je jedno velké potěšení.

Závidím našim sousedům takového umělce jakým je Krzysztof Kieslowski. Citlivé propojení obrazu a hudby spolu s velejemným naznačováním růzností našich duší je něčím co prostě musí být vyneseno do nebes. Nenalézám slov...

Po prvním dílu Sienkiewiczovy trilogie v podání Jerzyho Hoffmana, tedy Panu Wolodyjowském, jest Potopa ještě výpravnějším a epičtějším počinem. O takovýchto filmech jsme mohli u nás v tehdejším Československu pouze snít. Naprosto úžasně trefená atmosféra tehdejší doby a těžkých časů! Ovšem poklonu největší je třeba složit velkolepým bitevním scénám a především jejich jezdeckým částem. Myslím, že z tohole se celý slavný Hollywood učí ještě dodnes. Hoffmanův dvorní herec Daniel Olbrychski odvádí svou poctivou práci. Potopa je výstavním klenotem Polského filmu dob minulých, ale co říci rozhodně má i v současnosti.

Je třeba přiznat Masteru and Commanderu jeho kvality v pečlivém zpracování námořního všehomíra. Něco takového bylo už potřeba s podobnou vášní vytvořit. Člověk rád nahlédne do tohoto světa, který je mu natolik vzdálen. Druhým dechem dodávám, že určitá pekelná předvídatelnost je tomu občas trochu na škodu. Přesto jsem se však bavil velice dobře.

Brilantní navázání na první díl a pokračování slastného chvění. Vše tak jak má být, včetně citlivě provedených "flashbacků". Skutečně silný je i závěr, demonstrující Michaelovu proměnu z nejmladšího benjamínka rodiny na jejího nekompromisního vůdce, který dokáže obětovat či po zásluze zničit vše, včetně jejích členů, pro její celkový prospěch. Jinak vesměs platí to co jsem psal o jedničce neboť Coppola ze stylu neuhnul ani o píď. Skvostný Al Pacino.

Není možné jej nemilovat. Jen opravdu hloupý by neviděl tu mistrovskou vášeň do něj vloženou. Každý záběr je prodchnut láskou k filmu a spolu s každou další silnou scénou, kterých je nepočítaně, vás vystřeluje na samotná nebesa filmového universa. Když se ponoříte do tohoto skvostu tak je to jako frčet na něčem opravdu silném, neb tělo pociťuje jen záchvaty slasti nad tím co mu oči servírují. Cit v každé vteřině, mocná síla dojmu z obrazového celku, to všechno v dokonalém souznění. Rodina, osud, láska, smrt. Vše navíc dozrává s každým shlédnutím víc a víc. Opravdový a jediný Movie Of Forever. Film který vám svojí závěrečnou scénou vžene slzy do očí a zároveň přivodí husí kůži. Dokonalost.

Přes veškerý odpor, který mám ke sterilním interiérům jihokorejských bytů a jejich mluvícím zvonkům u dveří, musím uznat, že kvalita Času je obrovská. Možná mohl Kim Ki-duk použít ještě více svého umu v podobě "podivností", které se ale i tak vyskytují v míře dostačující. Herecké výkony jsou i přes občasnou přepálenost celkem přesvědčivé, jen té hudby snad mohlo být více. Děkuji především ze příjemný konec.