eye candy

Dotek Medůzy dnes už, zdá se mi, lehce vychladnul a nepůsobí takové intenzivní bolesti jako v době svého vzniku. Mám takový dojem, že dnes už by tvůrci takovouto látku museli uchopit docela jinak, aby se namísto věrohodného mysteriózního thrilleru nechtě neocitli v béčkových hájích. Osobně bych upřednostňoval, kdyby film mnohem déle dokázal diváka udržet v nejistotě, je-li Morlar jen paranoidní a extrémně nakažlivý hřib žlučový, nebo je-li skutečně jakýmsi ztělesněním zla. Celé se to rozlouskne poměrně záhy. Asi by to ani nebylo nijak zvlášť epické finále, kdyby se nakonec ukázalo, že měl vlastně Kaulí jen blbě zkalibrované EEG. Také by mě zajímalo, jestli jsou Londýnští inspektoři stále tak liberální co se týče podobně neortodoxních teorií, spíš mám ale pocit, že kdyby za mnou náhodou přišel francouzský kolega s něčím podobně okultním, asi bych si myslel, že snědl halucinogení žábu. Když už jsme u Brunela, myslím že to nebylo ani tak samotnou postavou detektiva, jako Lino Venturou, nějak mi jeho minimalistický projev nesedl, celou dobu vypadal tak nějak znuděně což podle mně docela kontrastovalo s šokujícími rozměry připadu který vyšetřoval. Výkon Burtona, to je ale jiná třída, z něho opravdu chvílemi strach šel. A místy to má taky fajn mysteriozní atmosféru, především v první polovině.

Dospěle uchopená tematika zombíků, přijatelná dávka rodinnýho klišé, výbornej casting, především skvělej Pitt v hlavní roli, jo je to rozhodně fajn mít áčkovýho herce v takovýmhle filmu, dodává totiž celý tý absurditě svým umírněným civilním projevem uvěřitelnost. No všechno by to bylo docela fajn, jen ze štýlu jakým byla natočená akce se mi chtělo brečet a srát. Takovej třas ať si fakt strčí do řitě. Bez Pitty by to bylo obávám se poloviční.

V zásadě nemám nic proti tomu, když do dokumentu tvůrci projektují své umělecké ambice, je-li to na úrovni a nedegradují tím informační hodnotu. Některá témata (hlavně ta abstraktnější), se dají díky způsobu interpretace dokonce znázornit mnohem komplexněji, hlouběji a zajímavěji (např.dokumenty W.Herzoga nebo oscarový Sugar Man). Pokud jde ale o exaktní vědy, na velké umění a dramatické pauzy si příliš nepotrpím. U BBC dokumentů je to jak kdy, někdy mě jejich způsoby přednesu v kombinaci s hranými scénkami obtěžují a raději bych strohý přímočarý přístup. Jindy (jako v tomto případě) mi zase příjde vhod názornější a pozvolnější rozmotávání klubka problému. Tentokrát mi odlehčené pojetí přišlo vyloženě vhodné a na místě. Totiž samotné téma nekonečna je tak složitý matematicko fyzikálně filozofický problém, že jej opravdu lze víceméně jen načrntout a pokusit se odpovědět na těch pár věcí na které odpovědět s jistotou lze. Dokumentem provází Steven Berkoff a divák se dozví něco o nejvyšších známých odvoditelných číslech (googol,googolplex,Grahams n.), tzv. Nekonečném opičím teorému (kompliment Shakespearovi) a také něco málo o vesmíru a teorii multivesmíru.

Tornatoreho melancholická plavba přes Atlantik, na bouřlivých vlnách Morriconeho talentu je na první pohled dojemným příběhem výjimečného pianisty. Na pohled druhý ale nutí k zamyšlení, jaký životní příběh stojí za vyprávění a v jakých že to podmínkách se často velmi dobře daří upřímnosti a tvorbě. I přesto, že jde o pěkný zážitek co se režije a hereckých výkonů tyče, ústřední postavou tohoto snímku je pro mě jednoznačně Morricone. Bez jeho hudby by byl tento film poloviční. Zajímalo by mě, jak moc ovlivnilo Tornatoreho při výběru tohoto námětu vědomí, že bude moci spolupracovat právě s tímto hudebním gigantem. Jediné co bych filmu vytknul, je na můj vkus zbytečně dojemné finále. Přišlo mi, že se vyloženě nabízel optimističtější konec, který by sice pozměnil celkové vyznění filmu, ale mně osobně by přinesl větší požitek. / The Crisis - Ennio Morricone http://www.youtube.com/watch?v=LMDtYeKYhLQ

Jo, je to lepší než předešlý díly, pořád to je ale ten samej přežvýkanej flus prakticky jediná změna je, že tentokrát ho vyplivnul Shane Black. Je mně jasný, že nelze čekat nějakou smysluplnou zápletku nebo dokonce nedej bože něco originálního co jsme ještě v těch předešlých pěti stech comixových adaptacích 450krát neviděli, ale to že jsem skouknul IM3 před dvěma dny a už si nepamatuji o čem vlastně byl, to je špatný a drogy za to nemůžou. Co se týče hlášek a vtipů tak až na 2-3 světlé výjimky (hlavně ty s malým děckem) šly všechny džouky mimo mně. Tady ty bezpohlavní impotentní hlášky, které scénáristům nejspíš generuje nějaká mobilní aplikace mi příjdou vtipný asi jak zprávy z Blízkýho Východu. Chápu, že se to určitě některým lidem líbí, takže bych nerad příliš kritizoval nebo někomu vnucoval svůj názor, každopádně je to sračka a měli byste se taky někdy podívat na něco co dává trochu smysl.

Jako komedie u mně tenhle film teda neprošel, vlastně se mi začal líbit až od druhé půle kdy se s příchodem Eda Herrise přehoupnul do krimi thrilleru. Bayův přeplácaný rukopis, plný sytých barev, dutch anglů a rozdováděné kamery nijak zvlášť neprožívám, klidně bych ho vyměnil za trochu zábavnější první polovinu. Jedna věc se mu ale extra povedla, pokud to teda byl záměr. Všichni tři hlavní hrdinové jsou tak neskutečně otravní šulíni (hlavně Wahlbergův Lugo), že má divák tendenci fandit snad každýmu kdo se ve filmu náhodou mihne, jen né jim. Za druhou půli, kdy se stahuje smyčka 4*, první polovina slabší 2*

Pomalu mi dochází, že Tornatore netočí filmy, ale skládá poezii. Málo režisérů dokáže vybudovat tak magickou atmosféru, vyjádřit melancholii, tíhu bytí a vzpomínek. Vyváženě oslovit rozum i srdce, zkombinovat poetické, lehce abstraktní momenty a úryvky života, s do detailu promyšlenou filmařinou. Přidá-li se k tomu Morriconeho skvělá hudba a Depardieu na svém hereckém vrcholu, dostane se divákovi zážitku, který se příliš často neopakuje. A ten závěr jsem upřímně ani na chvíli nečekal. / Ennio Morricone & Gérard Depardieu - Ricordare http://www.youtube.com/watch?v=cDKei9aWBkU

Jestli v něčem Kosinski vyniká, tak je to vytváření nádherných filmových světů. V případě Oblivionu přináší scifi žánr ze tmy na světlo, z uzavřených klaustrofobních prostorů do rozlehlých, světlem prostoupených dálek. Doporučuji se mrknout na video jak vznikala Sky Tower, sám Cruise o ní řekl, že to byl zřejmě nejkrásnější filmový set na kterém kdy byl. Prostě jde o nádhernej film, krásně natočenej, krásně ohudebněnej M83, s okouzlující architekturou a designem. Jediná škoda toho průměrného scénáře, je to hlavní důvod proč i přesto že jde o fakt pěknej film nemůžu dát 5*. Kdyby se Kosinski odvážil natočit něco hlubšího, komplikovanějšího a méně přímočarého, co se za každou cenu nechce zavděčit širšímu publiku, věřím že by dokázal vytvořit něco nazapomenutelného na úrovni Blade Runneru.

Použít stejný konec jako v The Wrath of Khan jen zrcadlově obrácený je docela fajn nápad, navíc je celkem efektivní, protože si půjčuje v podstatě jednu z nejsilnějších scén celé filmové série s originální posádkou a zároveň (díky tomu že se s novými díly pohybujeme v alternativní realitě) celou tuto událost beztrestně a elegantně modifikuje. JJ Abrams zřejmě vdechne život ještě několika kultovním sériím. Není se čemu divit, dokáže se zavděčit širšímu publiku a zdá se že ani věrní fanoušci po něm nikdy nebudou střílet na parkovišti, protože i přes všechny nedostatky, je v jeho filmech vidět stále trocha té dětské nerdovské upřímnosti. Můj problém s Into Darkness je, že je zde na můj vkus trochu moc ohňostrojů a estrády kolem hlavního děje . Abrams to hrne šíleným tempem, takže dívák naštěstí ani nemá čas přemýšlet jak hloupé a nelogické některé momenty a dialogy vlastně jsou (zejména Kirk zde vyplivne několik velkých bolavek) a spoustu scén a dějových odchylek mi přišlo zbytečných nebo nezajímavě zpracovaných (Spock s Khanem běhají po městě). Těch vedlejších témat tam bylo tolik, že by vystačily na několik rozdílných epizod ST. Všechny napchané do jednoho pytle, ale ruší a táhnou hlavní příběh ke dnu. Navíc některé vtipy se nebezpečně přibližovaly hranici takového toho nehezky infantilního humoru. Taky se přiznám, že ty 2h na mě už v kině (3d) byly prostě moc, ke konci už jsem toho byl trochu přejezenej..

Při prvních záběrech na posádku EP a Shatnerovu prošedivělou kštici jsem trochu zapochyboval, jestli se poslední díl nevzhrne do něčeho zbytečně nedůstojného a nemístného. Naopak jde o nejvyzrálejší díl celé filmové série s Kirkem. Má dokonce lehce detektivní zápletku a neobsahuje ani toliko obvyklých hloupostí a nelogičností, nad kterými by člověk musel mávnout rukou se slovy je to přece ST. Posádka už je trochu ochozená, ale pořád má své nesporné čaro. Bohužel nejvíc je vidět pokročilý věk na D.Kelleym, který coby McCoy vypadá, že už toho má opravdu až po krk. Jinak ale velmi příjemné filmové rozloučení s původní partou. / Spock: "However, if I know the Captain, by this time, he is deep into planning his escape." Střih, Kirk dostává přes držku od přerostlé obludy.