PhillM.

Na tento film jsem se dost těšil a čekal, až bude nálada. Přišla dnes. Po shlédnutí si říkám: Proč by měl být ausgrechnet tento film dobrý? Protože je černobílý? Protože je rumunský? Protože je to "art"? Protože má Stříbrného medvěda z Berlína? Nevím. První hodina se (ne)dějově skoro nedá vydržet. Záběry na dialogy postav z velké dálky - proč? Krajina, která by to jinak mohla snad jako jediná zachraňovat, nevynikne, protože to musí být černobílé. Všude samí chudáci a jeden z nich je loven. Vůbec mi není jasné, jak při tom všem náhodně chaotickém projíždění krajinou toho člověka nakonec našli. Ale bylo mi to tak nějak jedno. Pár zapamatovatelných scén ve filmu určitě je (třeba trh s otroky), ale veškerou snahu o zajímavost zabíjí veletucet pseudomoudrých bodrých hlášek, které jsou po pár minutách neskutečně otravné. V nich se má zrcadlit ta "artová "kvalita? Spíše ne. Kdepak, nejlepším rumunský filmem pro mě i nadále zůstává Smrt pana Lazaresca.

Tento díl z průměru nevytáhne ani hypnotická paní Citronová se svým kyvadélkem ani závěrečné Hastingsovo hole-in-one. Poirot opět slintá nad sbírkou belgických miniatur ("Belgické jsou nejlepší, protože jsou největší!") a vyšetřuje vraždu obhroublého továrníka-chemika, kaučukového dědka, kterého nikdo neměl rád, ale aspoň dokázal dost přesně předvídat průběh druhé světové války.

Přiznám se, že jsem se rozhodoval mezi 4 a 5 hvězdami, ale nakonec - pro mě je to nejlepší Sorrentinův film z těch třech, které jsem zatím viděl (dalšími byly "Božský" a "Mládí"). Oproti nim je to navíc dost vtipné, sžíravě a ironicky, to mi vyhovuje. Jako obvykle je to také vizuálně zajímavé, a i když ta snaha "být jako oni" (rozuměj Antonioni, Fellini) z filmu přímo kape, tak jsem se rozhodl, že si to budu vykládat spíš jako poctu, než jako trapnou napodobeninu (možná si něco nalhávám, nevím). Jsou zde těžko zapomenutelné scény ("umělkyně" s vystříhaným srpem a kladivem do ochlupení běžící do zdi; takřka všechny scény se stoletou světicí - včetně mrazivého výroku o chudobě a na opačném pólu stojící výrok "kde ta piča je?"; žirafa; veřejné odhalení pokrytectví a prázdnoty ploché "spisovatelky" a další). Film navíc dýchá Římem, to nelze nekvitovat. Jde o poměrně výstižný odraz životů lidí, kteří se uprostřed nekonečné nudy pokoušejí vyplnit svou prázdnotu a nicotnost pokryteckými demonstracemi svého ega - tupým (a proto ponižujícím) pokyvováním hlavou na in situ pseudouměleckých performancích, neustálým opakováním a prohlubováním sebeklamů o své vlastní pravdě, vyvolenosti, nadřazenosti... protože prostě chtějí "víc" - nechtějí být už jen (špatnými) herečkami, chtějí být (ještě horšími) spisovatelkami, režisérkami! Víc a lepší pózy! Nic z toho se nedaří, je to k ničemu, nikam to nevede. Místo uvědomění si, že "Řím mě zklamal" a návratu ke kořenům, do srozumitelné jednoduchosti života, setrvávají s tomto beztvarém nesvětě debilních ambicí a nekonečných večírků beze smyslu. To je pro mě Velká nádhera.

"Ráno jsem vstal, svěží a čilý." --- Vajíčko je prostě skvělá, pětihvězdičková záležitost a mistr Voska v této inscenaci přidává šestou. DVD od vydavatelství THESPIS (bohužel už zaniklého) navíc obsahuje raritní rozhovor Václava Vosky s Janem Werichem, což je za sedmou hvězdu. A už radši končím, protože mi stejně dávno došly hvězdy :-)

No tak vida. Vida. Kopta řešil traumata z války dávno před Hellerem, Rambem a operací Pouštní bouře. Když má Filip Renč dobrou předlohu, podaří se z ní uplést slušný scénář, k tomu tahouna Rodena a k němu skvělé přihrávače (Dlouhý, Lichý), kompaktní prostředí, sněhové vánice na požádání a půjčenou lokomotivu, tak to jde! Vynikající, oproti Koptově předloze někam posunuté, ovšem stále fungující. Co se týká zpracování, tak nejlépe panu režisérovi jdou flashbackové "klipy" z fronty, což by samo o sobě nestačilo, ale ten "zbytek" filmu je sice úsporný, ale přitom funkční, takže k tomu nemám výhrad. Tyhle "malé" silné psychologické příběhy otiskující se v té které době prostě mají v naší české kotlině pevný kořen a tradici (namátkou Spalovač mrtvol), na rozdíl od megafilmů o milenkách Třetí říše, že ano.

Proč je tohle pro mě osobně jeden z nejlepších filmů, které u nás po revoluci vznikly? Za prvé, jsem fanoušek Urbana. Ne nijak velký, natož bezvýhradný, ale baví mě Urbanovy knihy číst, umí pracovat s atmosférou, humorem i s svou trademarkovou "divností". Uznávám však, že pokud se někomu nelíbí "Urban a jeho svět", tak se mu nebude líbit ani tenhle film. Za druhé, nemyslím si, že by Urbana šlo natočit líp, než se to tady podařilo Ondřeji Havelkovi. Nepovedlo se to ani fenomenálnímu Strachovi, a to už je co říct. Havelka se na Urbana dokonale naladil a podařilo se mu (na rozdíl od Strachova "Jazyka") urdžet scénář kompaktní a příběh přehledný. Bylo tedy s čím začít. Dále už jen skoro samé superlativy. Obsazení skvělé, Dobrý je výborný, Zmrzlá je na konci nomen omen, celou dobu však okouzlující a krásná, ohromně potěšil i Lábus a Lichý a vlastně skoro všichni další. Irituje jen Maryško. Kamera, exteriéry, rybníky, hudba, triky... to všechno je prostě paráda a radost pohledět/poslyšet. Tohle se povedlo a já mám málokdy chuť pustit si český film opakovaně. Tady ano. I proto 5 hvězd. A doufám, že spolupráce Havelka - Urban není poslední.

Tři muži v ateliéru. Nevím proč, ale celou dobu jsem si říkal, jak se asi na filmu v hospodářskou krizí zmítaném Československu cítili levicově ladění V+W, kteří o dvě léta dříve natočili zlomový Hej Rup! Tedy pokud Tři muže ve sněhu viděli. Ten milionářský Haasův smích na konci musel být pro mnohé krutým výsměchem.

Depresivní sociální drama pro děti. Chobotnice na mě už v dětství působily tak nějak temně. "Já bych zastavila, přes hranice se stejně nedostanete. A co je to hranice? Ale, taková čára na mapě."

Průměrný námět pantátovsky-bezouškovského typu povyšuje Vlasta Burian o jednu hvězdičku (jako už tolikrát).

"Ty to vážně chceš vidět? Vždyť to na ČSFD má jen 33%!" - "Hodnocení někdy lže. Snažím se jím neřídit." --- No... tentokrát hodnocení nelhalo. Ukazuje se totiž, že dneska stačí málo - když máte fichtla, drona a gimbal (který se zasekne jen někdy), můžete natočit zfušovanou postapo tragedii (z hlediska řemesla, nikoli žánru) s kdysi slavnými herečkami a Snoop Doggem. Talent, mozek ani scénář k tomu netřeba. Hm. To jsou věci!