kostej_

Narozdíl od jejich následujících filmů, tento obsahuje i moralizující postavu, která rozbíjí pocit zkoumání hrdinů bez nutnosti zaujmout jednoznačně morální postoj.

Po rádoby-nápaditém Zombielandu přichází vcelku slušně balancující teen akce, která se na jednu stranu nesnaží být přehnaně originální a na druhou stranu nevnucuje divákovi vyložené klišé postupy.

Film ilustruje otázku, zda je konání dobra schopností darovanou shůry, a tedy privilegiem, nebo něčím, co zasluhuje odměnu. Překvapivě vřelé severské drama stojící na hereckém výkonu charismatického Heikki Nousiainena v roli otce Jákoba, který měl ve svém životě schopnost poskytovat lidem naději ve výjimečné míře. Dokáže zvládnout svůj poslední úkol?

Bohužel, když čtu některé zdejší komentáře, kteří film pobrali pouze jako ateistickou agitku, musím citovat ze samotného filmu – "A já myslel, že jsme se změnili."____Historicky zřejmě velmi nepřesný, ač úchvatně natočený film, pojednávající o bludném kruhu skupinového násilí v byzantinské Alexandrii na přelomu čtvrtého a pátého století (násilí mezi řeky a židy bylo v tomto z nejnásilnějších měst Východořímské říše od nepaměti – viz např. dopis císaře Claudia z roku 41 n.l. s žádostí o usmíření). Výtky Italů se ovšem dají chápat – černobílá osvícenská legenda obsahuje snad jediný spolehlivý historický fakt (nepočítáme-li jména a tituly). I zaměření na pohled hlavní postavy je jasný – těžko ale říct, jestli její odsuzování násilí koresponduje s obzvláštním odsuzováním jedné strany, jako to činí režisér. Pokud se ale od tohoto prvku oprostíme (narozdíl od některých diváků s omezenějším rozhledem zde i jinde), potom se před námi rozvine hezký a nadčasový příběh o tom, jak končí filosofové mezi podezřívavými nefilosofy.

John Hyams se snaží odhodit všechny předsudky vůči subžánru aplikací art stylu ala The Wrestler, a docela se mu to daří.

Kvalitiní sci-fi, kterému lehce schází tradiční gradace a širší interakce mezi postavami, na druhou stranu je tak svět náhradníků lépe vidět jako pocitově studenější a absurdnější. BTW jak tady sleduju zmínky o množství halasných projevů na jisté projekci (kterou snad měly navštívit opravdoví milovníci filmu), nedivím se, že je vůbec celková kultura projekcí v kinech na tak nízké úrovni.

Škoda, že ve všech směrech hezky rozjetý příběh na konci postrádá nějaký moment překvapení, nebo něco, co by ho posunulo výš a postavilo ho tak před diváka na piedestal. Je sympatické, že se film nesnaží být za každou cenu blockbusterový, a přitom dokáže bavit celou dobu, stejně jako je sympatický pochod proti proudu trendů v nedestruktivnosti vzájemných vztahů mezi hrdiny, která se klade do kontrastu s destrukci v jejich okolí.

Režisér Ozcariz se příliš netají tím, že jeho touhou je tvořit filmy, které jsou schopny pronikat k širokým masám. Přestože je tedy Černá ovce spíše nenáročným filmem a používá množství typizovaných postav, daří se mu nesklouznout k zavedeným způsobům vyprávění, a zároveň si díky vědomí o své vlastní lehkosti udržet nadhled a hravost až do konce.

Solidní standard s okouzlující třešničkou navíc – 3d gore.

Hezký počáteční nápad, slušný standard.