kostej_

Každá biografie trpí v postatě už tím, že je biografií. Život je zajímavý něčím trochu jiným, než je dramatický oblouk filmu, a naopak. Na film je třeba se dívat jako na něco, co má hodnotu proto, že se to stalo, a ve finální pointě se to stalo smysluplným, poučným a dojemným způsobem. Příběh jedné rodiny, kterou nerozdělila tvrdá cesta za úspěchem, jako spíš to, že onen úspěch přišel v době, kdy už s ním nikdo nepočítal.

První polovina filmu se velmi slibně rozjela ve stylu Wayward Pines, Wandavision či Pleasantville. Florence Pugh tu ve skvělém výkonu hraje šťastnou ženu v americké domácnosti padesátých let v odlehlé komunitě zaměstnanců firmy pracujících na záhadném "Victory" projektu. Věci se začnou komplikovat když jedna žena začne tvrdit, že se jí dějí záhadné jevy a začne obviňovat vedení. Florence jí zprvu nevěří, pak se ale něco přihodí i jí. Pointa filmu je bohužel až příliš jednoznačně vysvětlitelná a lehce béčková, na konci přichází i nesmyslná úmrtí, jejichž motivaci šlo vystavět lépe.

Slušně natočený kolotoč politických jednání okolo řeckého dluhu z velmi subjektivního pohledu bývalého řeckého ministra financí Yanise Varoufakise, podle jehož autobiografické knihy byl vytvořen scénář a který je ve filmu vykreslen jako jediný "dospělý", snažící se najít přijatelně kompromisní řešení, oproti "zlým němcům", kteří neustále trvají na svém. Příliš objektivních faktů od filmu nečekejte, filmem se sice vznáší otázka, jestli má být ekonomika země přiškrcena placením dluhu nebo jestli naopak není ekonomicky výhodnější velkou část dluhu odpustit, ale jako argument je tu uveden jen jeden nepříliš průkazný graf. Jako vhled do samotných událostí jednání je ale zajímavý. Sám Varoufakis se zúčastnil slavnostní premiéry v Benátkách.

Obávám se, že Homeland má našlápnuto k nejhorší sezóně...

Hold drogám, alkoholu, potratům a divokým nocím. Nikoli můj šálek kávy.

Skvělý film propagující zvrhlou ideologii. Opravdu se všechny problémy vyřeší, když budeme hromadně odebírat děti jejich biologickým rodičům?

Film spíše než o romské rodině a jejím vztahu k okolí pojednává o chudých (a ctnostných) lidech obecně.

Každá myšlenka filmu reprezentovaná krátkou scénou záměrně dusící téměř jakýkoli děj vyjádřena s použitím co možná nejmenšího množství prostředků představuje spektrum problémů, se kterými se potýká každý, kdo má co dočinění s dokumentováním skutečnosti.

Střet amerického vtíravého nadšení a německé utilitární odměřenosti vychází poměrně zábavně.

James Bond okraden o to jediné, proč ho stálo za to zhlédnout – o zábavnou a originální akci. Její nahrazení podprůměrnou artovostí přičítám silné vypočítavosti producentů a jejich vývodu, že padesátileté výročí existence bondovek je nutné pojmout opravdu velmi "vážně" a "důstojně". Problém nastává, když pro tvůrce "důstojnost" nastává v těchto případech: malém množství inovativních nápadů a velkém množství dobře kamuflovaných nelogičností, přičemž důstojnosti v tomto smyslu se našel ve filmu opravdu dostatek. Kasovně jim to jistě vyšlo, snad se této snahy trefovat se do vkusu publika neujmou další. A teď mě omluvte, musím si pro zlepšení zničené nálady běžet koupit notebook Vaio.