Epizoda ze života sběrače železa

Ja som mal pocit, že Epizóda bude akýsi hraný dokument, ale vážne som netušil, že je to čisto hraný film. Ale je to presne na pomedzí a myslím, že bližšie už sa k realite hraným filmom priblížiť nedá. A to aj v prípade, že by hlavné úlohy nestvárnili ľudia, ktorým sa tieto udalosti stali. Je otázne, či takýto autenticky podaný príbeh zo života utiahne celovečerný film, vzhľadom na dĺžku stopáže to ale ešte vyšlo. Dá sa v ňom vidieť aj trilerový naratív, keď rodina hľadá spôsoby, ako vyriešiť zapeklitú situáciu a divák je tak v napätí z vecí nasledujúcich. Inak sa ale takým britským sociálnym režisérom zo Zberača musí poriadne zakrútiť hlava. Ste vojnový veterán a nemáte nárok ani na záchranu holého života u lekára. Takže z filmov už vieme, že zdravotníctvo je úplne na hovno okrem Rumunska a USA aj v Bosne. Z reality to vieme o tom slovenskom. (01.12.2013)

Nejlepší sociální dramata se letos odehrávají na skládkách. Nekompromisní verismus, u něhož mi zpočátku trochu vadila tematizovaná přítomnost kamery (v kontrastu s pasážemi, které naopak pracují s čistě filmovými postupy), ale nakonec mě uhranul kombinací naléhavosti a letargie. Další z filmů, který otevírá možnost hned několika postojů, žádný nepodsouvá a nabízí to nejpodstatnější - syrový výsek skutečnosti, který si divák musí "odžít" a sám zpracovat. Tanović určitě není tak zručný zprostředkovatel "sociální tísně" jako třeba Fliegauf, ale tohle se mu povedlo trefit přesně. [80%] (24.10.2013)

Dalsia socialna drama, kde divak ma moznost vidiet nielen to, ako Cigani /ani omylom Romovia, je to vyraz politickej korektnosti, Cigansky kongres z Roku 1970 unava oznacenie tohoto etnika ako Cigani, a nie Romovia/ ziju navonok, ale je tu moznost nahliadnut aj do ich barakov. A ako diky, ale to mna fakt nezaujima, ako Cigani ziju svoje sukromne zivoty, ani omylom. Tempo je nudne, dialogy hrozne ... ledva som to dopozeral : 20 % (03.10.2015)

Docela silná životní epizoda. Můžeme vést polemiku o tom, nakolik si svou netečností zavinili hrdinové svoji situaci sami, ale způsob, jakým Danis Tanovič vykresluje bezvýchodnost jejich situace, skrze zdánlivé banality všedního života, až z zoufalým krokům, které jsou lidé ochotni udělat pro záchranu svých blízkých, prostě zabírá. Ne snad, že bych se zásadně dojmul, na to film ani nehraje, ale k přemýšlení určitě donutí. (01.07.2013)

Čekal jsem sociální drama, dostalo se mi ho. Tanović celkem úspěšně proplouvá minovým polem žánrových klišé hlavně proto, že disciplovaně drží pseudo-dokumentárních postupů. Nesnaží se překačovat škálu možností - nechává ne-herce nehrát, v obrazech bídy se nehnípá, neždímá z diváků soucit, prokládá intenzivní situaci zdánlivě bezcennými scénami zlobení nevydrezůrovaných dětí, jízd mezi průmyslovými komplexy, tichých přesunů infrastrukturou nepřehledných institucionálních a ekonomických cest. Důsledně nás nechává polovinu filmu hledět hrdinům na záda, pozorovat, jak někam, většinou marně jdou. Nepropadá lákavému pokušení výpověď vyhrotit do trierovských hodnot. Člověk získá představu, jíž lze věřit, a o to asi jde. Je to k uzoufání. C'est la vie. Najdou se i mouchy. Z filmu je cítit podvědomá idealizace jednoduchého venkovského života lidí na okraji, která se projevuje v neokázalých, nicméně nekomplikovaných scénách milostného života dvojice, či bezděčné vizuální estetizaci. Takový výlet na dříví nebo na skládku zasypanou sněhem sice vypovídá o čem vypovídá, čistě obrazově působí proti smyslu skoro vábně. K obsahu snad ani nemá cenu se vyjadřovat. Skutečnost, že jsou "slušní lidé" schopni nechávat pro 900 marek chcípat bližní s mrvým plodem v děloze na sepsi, zatímco by s tím šlo snadno něco dělat, výmluvně zpravuje o tom, jakým směrem a za jakým účelem vedou kecy o "nadstandardu" ve zdravotnictví. Pro ty, kteří nevědí: Jde o prachy do kapsičky a ta cesta vede do pekel. Mimoto jsem se dověděl, že-a-jak lze karosérii vozu rozsekat sekyrou. Doufám, že mi tato vědomost nikdy nebude sebeméně užitečná. (14.11.2013)