Arccos

Duchaprosty, nerealisticky, akcni. Vyjit to dnes, poslal bych takovy film zrejme nekam blizko odpadu. Ale tohle je vylozene kultovni.

Prumerna detektivka s nejmene presvedcivym predstavitelem Sherlocka Holmese. Pachatele jsem odhadl na prvni pohled, to by se mi asi u Doyleovky stat nemelo - ostatne ani bych si nebyl jisty, zda predlohou filmu je konkretni Doyleova povidka.

Mohli bychom tento film odsoudit jako propagandu. Z filmarskeho hlediska jde ale o veledilo znacne presahujici povetsinou naivni filmy dvacatych let. Je az udivujici, jak muze i tak stary (a nemy) snimek byt i dnes dramaticky strhujici. Formalni chyby jdou na vrub pouze dobe vzniku (napr. mirne prehravani). V neposledni rade je s podivem, jak presne Kriznik Potemkin zpodobnuje skutecnou historii - vetsina popisovanych udalosti se skutecne udala.

Spatne to bylo... ale zase znam mnohem vetsi sracky a jak bych potom ohodnocoval je? A navic diky Travoltovi a Travnickovi ted vim, jak by asi vypadal vyklesteny Klingon.

"Vsichni pravi mnisi daji ruce nahoru!"

Ze zacatku to vypadalo skutecne zajimave. Dokonce jsem si chvilku pomyslel, ze vidim neco podobneho Hotelu Rwanda, ovsem ve slabsim provedeni. Skupina belochu v africke Angole odtranuje miny a stretava se s nasledky obcanske valky, to bylo nadejne. Pak ve filmu skoncilo primeri znepratelenych stran a s tim vsechny tyto nadeje skoncily. V te chvili jsem pochopil, proc tento film dava N@va. Nasledujici dej se da shrnout tim, ze skupinka lidi prcha pred povstalci a zoldaky, za kazdym rohem na ne ciha dalsi nebezpeci, a vsichni musi najit sami sebe a vztah ke svym blizkym... proste stokrat omlete Becko. Vesely byl cesky dabing s perlami jako 'chranice sluchu' nebo 'budeme havarovat'. 3* jenom s prihlednutim k tematu a k faktu, ze posledni tretinu filmu jsem zaspal (a treba se to zlepsilo).

Cyklus Osvobození nebudu hodnotit žádnými hvězdičkami. Mohl by totiž dostát hodnocení Odpad i plných pět hvězdiček - záleží na úhlu pohledu. Filmy mají být oslavou sovětského úspěchu ve Velké vlastenecké válce. Máme možnost vidět postup sovětských vojsk přibližně od bitvy o Kijev až do Berlína. Filmaři se neomezili jenom na dramatizaci bojů a osudů jednotek, ale zakomponovali do filmů i záměrně černobílé téměr dokumentární pasáže o okolnostech konfliktu. V nich vidíme Stalina, Jaltskou konferenci, Hitlera a jeho štáb, vylodění v Normandii... V celém cyklu jde vůbec o zmapování válečného úsilí. Sice se všemi díly vine příběh několika vojáků, ale je spíše podružný. První, co asi každého na filmech má zaujmout, je náročná výprava. Jestliže si režisér přál, aby po pláni jelo sto tanků, tak po pláni jede sto tanků. Problémem je, že takto to funguje u sovětských jednotek. Není divu, tanků T-34, IS-3 a dalších sovětských typů se po celé zemi zachovalo dostatek (ani dnes by to nebyl problém). Ale získat potřebný počet německých Tigerů už bylo obtížnější. Proto je často zastupují oplechované ruské tanky. Zvláště u tanků v pozadí je občas poznat podvozek T-54. Pokud ale tankům nerozumíte nebo se nebudete šťourat v záběrech, vadit to nebude. Podobně masívní je i nasazení komparzu. Mnohem horší už je to s nasazením letectva. Na obou stranách konfliktu zastupují letectvo přemalované cvičné stroje. Občasný trikový záběr má kvalitu Včelích medvídků - filmaři se k nim naštěstí uchýlili jenom vzácně. Veškeré výbuchy a pyrotechnické efekty mají blízko k realitě, nejsou to žádná ohnivá vzplanutí, jak je známe z amerických béčkových filmů, ale pořáné exploze, při kterých odlétá zemina. Bohužel choreografie bitev je ubohá. Při tankových bitvách prostě jedou tanky zleva doprava nebo naopak. Mezi nimi se objevují výbuchy, zcela bez návaznosti na nějakých vystřelech nepřítele. Vojáci stojí v bombardovaných zákopech, jako by se nic nedělo (pochybuji, že to má být zpodobnění sovětského hrdinství). Pohyby všech jednotek, ať už pěších nebo motorizovaných, jsou trapně nerealistické a toporné. Herecké výkony hlavních postav nejsou vůbec dobré. I při nejlepší vůli být shovívavý k době vzniku jsem se u některých scén usmíval, jak vyzněly trapně. Šlo především o prvoplánové srdceryvné scény umírajících kamarádů. Naopak dobře vypadaly scény s Hitlerem a 'polodokumentární' pasáže obecně. Je třeba říct, že filmy mají vzestupnou tendenci a závěrěčný díl 'Poslední útok' vypadá po všech stránkách líp. K dokonalosti má sice daleko, ale je přinejmenším impresivní. Samostatnou kapitolou je propaganda. Samozřejmě nemůžeme od sovětského filmu šedesátých let očekávat nějakou přílišnou objektivitu. S naprostou samozřejmostí je sovětský voják zpodobněn jako bytost nejvyšších kvalit a ctností. Tak nanejvýš nějaký kamarádský žertík a jeden opožděný nástup (i s vypůjčeným tankem). Jak daleko od pravdy toto zpodobnění je, nechám na vás. Tím nechci říct, že se vojáci Rudé armády všichni chovali jako zvěř, ale taková scéna z dobývaného Berlína, ve které německá rodina pozve osádku ruského tanku na večeři (!!!) a hlava rodiny musí vojáky přemlouvat ke skleničce, to už je i na mě moc. Není divu, že německý voják je až na vyjímky ukázán právě v opačném světle. Objevují se různé další narážky, které modelují svět podle politbyrovských přání. Budoucnost Německa tak zosobňuje komunista. Německý kněz se sice taky ve své moudrosti snaží, ale bůh mu je k ničemu a nakonec je zastřelen (Němcem)... a tak by se dalo pokračovat. Zcela plánovitě jsou diskreditováni Vlasovci a jejich generál. Taktně zamlčené je sovětské 'váhání' před Varšavou. Naopak všechny sovětské útoky jsou prezentovány jako bezvýhradně úspěšné. Krásnou ukázkou je bitva o Berlín. Není sice sporu, že Rudá armáda měla během celé bitvy navrch (viz. výsledek), nicméně německá obrana jí tehdy ještě docela slušně zatopila, což znamenalo několikanásobně větší ztráty oproti plánovaným a také významný skluz celé operace. Přesto se dočkáme i scén, které bychom vůbec nečekali. Například nahánění ustupujících ruských vojáků zpět na frontu střelbou (zde ovšem laskavě do vzduchu) a výroky o zbabělcích. Sympatické je, že filmaři zcela neignorovali vývoj války ve zbytku světa, takže vidíme například spojeneckou invazi v Normandii nebo bitvu v Ardenách. Adorace je sice rezervována výhradně pro východní frontu, nicméně mě napadá srovnání s americkými válečnými filmy. V kolika z nich se vůbec dozvíme, že kromě bojů v západní Evropě existuje i nějaká východní fronta? Přakvapivé je i zobrazení Stalina. Ten není ve filmech prezentován jednoznačně kladně. Z mnoha scén je například vidět, jak generálové mají ze Stalina spíše strach, než že by mu bezvýhradně důvěřovali. Stalin samotný se ve filmech chová ne nepodobně novodobým ruským filmům, které odhalují jeho skutečnou povahu. Je chladný, hrozivý a nevypočitatelný. Zvláště zajímavé jsou pasáže zabývající se koncem Třetí říše a Hitlerovou sebevraždou. Filmy tady k historii přistupují celkem korektně a na bíledni je srovnání se skělým filmem Der Untergang. S uspokojením můžu konstatovat, že se jejich verze příliš neliší. Snad jen faktem, že v Osvobození umírá Hitler jako zbabělá sketa a Evě se umírat vůbec nechce. Závěrem asi tolik. Před nedávnem jsem byl v Rusku. Musím říct, že druhoválečná tradice je zde stále živá. Jsou připomínáni její hrdinové, na památnících (kterých je v Rusku velké množství) jsou čerstvé květiny... nosí je tam obyčejní ruští lidé, není potřeba žádná vládní nebo stranická masáž. A je třeba říct, že Rusové mají být na co hrdí. Filmy Osvobození (nebo pozdější Bitva o Moskvu) jsou v podstatě jediné, které se situací na východní frontě zabývají. 5* můžeme hodnotit, pokud se na ně budeme dívat jako na doklad své doby a sovětské filmografie šedesátých let. Hodnocení jen z hlediska filmařského je trochu irelevantní a bylo by mnohem mnohem horší. Já osobně si ovšem myslím, že Osvobození určitě stojí za zhlédnutí.

Prvni plovina filmu byla excelentni a mozna bych dal i vyssi hodnoceni... kdyby nebylo te druhe poloviny. Autori scenare se nedokazali vymanit z tradicni stavby dramatu, takze presne podle ocekavani slo nejdriv vsechno docela hladce, pak se neco zvrtlo, pak krize a nakonec se vse v dobre obratilo. Kdyz nam nakonec film naserviroval neuveritelne sladacky happyend v kostele, zacal jsem uvazovat o necelych trech hvezdickach. Ale jsou to poctive ctyri, protoze, konec koncu, sranda to byla az do zaverecnych titulku.

No žádné velké umění v tom nehledejte. Spíše jednoduchý humor v ději, kterému asi stěží lze uvěřit. Ale na druhou stranu mi to nijak zvlášť nevadilo a celkem jsem se pobavil. Možná bych ještě vytkl jednu věc - malinko jsem měl pocit, že Atkinson tímto filmem narušil charakter Mr. Beana, který v poloněmých krátkých groteskách funguje prostě trochu jinak. Ale snad ho to nijak nepoškodí.

Namet filmu me zaujal, proto jsem se na nej tesil. Jenomze jsem se dockal neceho, co ze vseho nejvic pripominalo studentsky filmecek. Naprosto vechny postavy se chovaly arogantne a neuveritelne iracionalne. Dialogy zdegeradovaly do vymen nic nerikajicich nazoru. Na prstech jedne ruky bych mohl spocitat vety, ktere v celem deji davaly smysl. Nedivim se, ze vedeni vyrazilo vedce-topologa pote, co jim predvedl za vysvetleni. Z tak nesmyslnych a nesovislych vet by nepochopili ani funkci pisoaru.