a-ja

Nejlepší je kolportér Vydra, to jsou skvělé hlášky (Tak se divil, že se ani bránit nestačil!)... :-)

Už jsem se oprostila od toho, že je to podle ´těch knih´ - a tak mě Aristokratky baví... Tahle druhá je ještě svižnější nežli první, je to svěží, pobavilo. A zase krásná kamera Vladimíra Smutného, hudba, která k tomu sedla, není prostě co vytknout... A taky tam konečně nebyl Langmajer ani žádná zrzavá Slovena (Čermák a Dyková mi tady nevadí)...

O něco svižnější než černobílá slovenská verze z roku 1969, i tak ale zbytečně filozofující, aniž bychom se ovšem o pohnutkách hlavní postavy dozvěděli něco víc... Portréty byly opravdu děsivé, všechna čest malíři.

Já nevím, ale už to, že osmnáctiletého krasoně hraje čtyřiatřicetiletý Mistrík, mi přijde jako faul... :-(

Je to padesát na padesát (no, bohužel, hvězdičky jsou tu po dvaceti a já tu třetí nemůžu dát kvůli Źíle, no)... Snové pasáže jsou krásné, otázkou je, proč do nich musela Studničková se Schmidtem namontovat realitu v podobě vloženého dokumentárního filmu (hlavně) o Benátkách.

O magorech pro magory natáčeli magoři.

No fujtajksl... Verzi s Peterem Ustinovem z roku 1978 to nesahá ani po malíček u nohy... Blbé dialogy. Šílená kašírka - barvy jsou tak přepálený a přesaturovaný, že to vypadá jako animák (tam se to ale snese), všichni jsou tak oranžoví, že jsem chvílemi měla pocit, jestli nekoukám na Shreka... Gadot tuhá, dřevák Hammer má takovej telecí ksicht (jo, ale skvělýho zubaře a dentálního hygienistu), Branagh v roli Poirota má debilně (a nedokonale) nabarvený háro, o propagaci LGBTNSDAP+ a ´negřinci´ už se tady taky psalo... Jo a to, jak v první půlce pořád řvala ta muzika, mě otrávilo natolik, že nejspíš na nějakou dobu vynechám i koncerty skvělého Ondřeje Havelky s jeho Melody Makers...  A celkově nuda k uzoufání... Ta jedna hvězda je za první záběr na příď lodi Karnak z dronu, ten byl opravdu ohromující.

Fakt pí..vina, dokoukáno s velkým sebezapřením... Ta jedna hvězda je za Javorského oči.

No, ona ta zápletka s nácky vracejícími se do minulosti už tu taky byla (Zítra vstanu a opařím se čajem - 1977), žejo... :-) Začátek s omlazeným Fordem byl fajn, zbytek ušel, jen bylo moc znát to CGI... A nemělo to tu Spielbergovskou lehkost, prostě... Rozloučení to ale bylo vcelku důstojné. A Karen Allen zestárnula překrásně, takhle přirozeně a s grácií by měly stárnout všechny hvězdy...

Působivá pohádka v nádherné krajině i památkách... Hlavní hrdinové jsou krásní (Panna Julie je opravdu půvabná) i sympatičtí, jejich protivníci naopak správně zlí a nesympatičtí, za mě velké ano (i když obvykle moderní prvky v pohádkách ráda nemám). Myslím, že tohle by byla bývala ta správná pohádka na Štědrý večer.