Tayen

Pohádky od Michela Ocelota jsou úžasné. Mají vlastní poetiku, hrdinové nejsou takoví, jaké je čekáte a příběhy jsou tradiční i originální zároveň. Kirikou není výjimkou.

Lze člověka dojmout bez citového vydírání? Jde. Chudák Srulík, ten si toho musel jako žid během války prožít, to by jeden brečel. Z malého hrdiny čiší ale takové životní odhodlání, že se ho sami cítíte. Navíc krásná kamera, uvěřitelné postavy, které se nesnaží na sebe strhnout pozornost. Scénář se s tím, že je hlavní postava dítě nemazlil, nechal ho si život a válku nespravedlivě vyžrat. Doporučuji se podívat v nedepresivním stádiu.

Já prostě miluji pohádky a i když to z objektivního pohledu není nejlepší pixarovka, má to u mě hvězdičku navíc za pohádkovost a atmosféru. Jediné co mě iritovalo, byl český dabing. Na jednu stranu herečka mluvící Meridu mi přišla vhodná na druhou stranu mě ta česká hantýrka pubertálního děcka štvala.

Překrásný dokumentární cyklus o rozmanitosti přírody Ruska. Při shlížení podobných dokumentů mě mrzí vždycky jen jedno: drtivá většina zvířat je svou populací na ústupu nebo jsou ohrožená :-(

Vůbec jsem si nedovedla představit, jak lidé v jiných koutech žijí. To, co je pro mě neuvěřitelné je pro ně rutinou. Svět lidí rozšířil mé omezené hranice představivosti. Jeden z nejlepších dokumentů.

Perfektní. Detektiv, co bojuje sám se sebou a nutně nemusí být cynickým protivným samotářem, stačí být jen samotářem . Bere na sebe zodpovědnost za své činy a má zajímavý vztah s psychopatickou vražedkyní. Líbil se mi přístup k jednotlivým případům, kdy se jeden táhl i přes tři díly a většinou, i když byl ukončen, rozehrával další dění. Scénář se zároveň nebojí zbavovat důležitých postav, a to tak že i jejich úmrtí mají svůj důvod, nejsou tady rozehrány žádné zápletky, které by nebyly ukončeny. Komplexnost a vícevrstevnost je to, co se mi na Lutherovi líbilo.

Tak depresivní komedii můžou natočit jen na Severu.

Jeden z nejlepších kriminálních seriálů. První dvě série řeší jeden případ, třetí série jiný. První případ se mi zdál až příliš natažený přes tolik dílů, ale jinak to byla skvělá práce s napětím. Nebyla šance uhodnout, kdo je vrah, scénář tlačil diváka do slepých uliček bez možnosti volby. Řešení druhého případu mělo rychlejší spád. Rozdíl mezi těmito dvěma byl také ve formě. Při vyšetřování vraždy Rosie se odkrývala minulost jednotlivých protagonistů, takže jsme se stále vraceli zpět a skládali poslední den Rosie a navštěvovali všechna místa a svědky, kteří se v průběhu rozkrývání objevovali a s novými fakty se měnil i pohled na hrdiny. Druhý případ se téměř vůbec do minulosti nevracel, naopak se hnal kupředu s každým dalším souvisejícím zločinem, už nerekonstruoval poslední okamžiky oběti. Postavy také už nesekundovali jako svědci zločinu, který se stal, ale spíše vykreslovali chudé prostředí, kde se děj odehrával - bylo to jako sonda do jedné sociální vrstvy. Právě ta rozmanitost a zvolení jiného konceptu děla The Killing ještě lepším.

O Americe a raném kapitalismu jsem nevěděla nic. Je fajn se dozvědět, jak dravý byl, a to tak zábavnou formou. Jeden z nejlepších dokumentárních cyklů. Jediné, co mě na něm štvalo, byla neustálá rekapitulace toho, co se už stalo a to i 3x za díl.

Na rozdíl od jiných dokumentů varujících před propastí, nad kterou lidstvo balancuje, se mi u Owned & Operated líbilo, že končil s nadějí do budoucna a ne se zastrašování, že jsem všichni "v prdeli". Popsal problém i řešení, byť možná v tuto chvíli pro některé vzdálené.