Tayen

Thriller prostý všech hollywoodských manýrů. Lidé nejsou hezcí. V kancelářích nepracují modelky a nevedou mezi sebou žádné intelektuální dialogy. Neexistují nálety na osvětlená velkoměsta, ulice jsou šedé, a lidé osamělí, jak lidé v dnešních dobách bývají a ve velkých městech bývají. A mají problémy s rodinou, se sebou, nebo ostatní mají problémy s nimi. A do vší té všednosti jim vtrhne maniak se svým poselstvím prosazovaným skrz mrtvoly. The Bridge je osvěžující syrový kousek mezi ostatními mnohdy pozérskými detektivními cool seriály.

Pastva pro oči. Fantastický pan Lišák mixnutný Tajemným hradem v Karpatech. Na dějovou linku zapomeňte. Není důležitá. Důležitý je Fiennes a jeho přednes, důležitá je výtvarná stránka a její kombinace s hudbou. Grandhotel Budapešť je nostalgický příběh o časech, které nikdy neexistovaly. Je to obrázková kniha nalezena na půdě kdysi nádherného velkého domu vaši přestárlé tety, která ví, jak byl kdysi svět plný lesku a kouzelný. Důležité jsou absurdní postavy, gesta a přednesy, které by působily příliš rozmáchle i na divadelních prknech. Pokud vám nevadí pomalý téměř neexistující děj, ale rádi se podíváte na zvláštní film, který je natočen hlavně pro uspokojení režisérovy exhibice, ale zároveň je nádherný svým zpracováním, běžte na to. Nebudete litovat.

Ukecané a zábavné. Ale taky umělé a odrazující. Naleštěný seriál o věcech, za kterými je třeba se hnát. Stačí chytré odpovědi, velké ego, arogance a pořád kopat za sebe a srážet ostatní. Hodní hoši jsou sice geniální, ale bez toho správného ega se nikam neposunou. Ale nemusíme se bát, jejich otřelí kolegové je naučí, jak být cool, tím správným workoholikem, že nic, co udělají není dost dobré a že osobní život bez honby za úspěchem, který přináší luxus, je jen pro loosery. A všechno se to odehrává v kolébce kapitalismu - na Manhattnu. Dialogy jsou vtipné, ale po čase začnou unavovat, protože stejně jde pořád jen o to KDO Z KOHO.

Znepokojivý, podivný, krásný film. Dovedu si představit, že propojení s virtuálním světem a tím i větší závislost na něm, jak ukazuje film, můžeme sami za pár let prožívat. Her ale není žádné varování před odcizeností, nekritizuje, jen posunuje dál to, co se děje teď a rozvíjí vlastní vizi o blízké budoucnosti. Oceňuji vizuální stránku filmu, vypiplanost technických hraček, oblečení, bytů, města. Není možné se dovtípit, kdy se děj filmu odehrává. Celé to vypadá jako futuristická 60. léta. Jako kdyby někdo film natočil v 60. letech a představoval si rok 2020. Herecké výkony jsou perfektní. Postavy jsou opouštěné, přestože žijí vedle sebe, tak jak je tomu i dnes. Pro mě se stalo jediným kamenem úrazu právě obsazení Scarlett Johansson. Ona předvádí s hlasem neskutečné věci a operačnímu systému dodává tu pravou lidskost. Jenže Scarlett je už profláklá herečka, jejíž hlas známe a tak, kdykoliv jsem ji ve filmu slyšela, jsem věděla, že to je právě Scarlett, a ne anonymní hlas bez těla.

Nechápu to údajné charisma Dr. House. Od kdy je sprostý cynik idolem? Ačkoliv v běžném životě by se většina lidí takovému člověku vyhýbala, pokud někdo mluví dr. Housovi, rozplývají se blahem a mají skoro chuť si ho nastěhovat do bytu. Dr. House a spousta "idiotů" kolem něj. Na tomto seriálu je dobrá akorát břitkost dialogů. Co díl, to stejný koncept: nějaká tajemná nemoc, kterou se snaží House a jeho tým odhalit, ztrapnění pacienti, ponižování kolegů a nakonec šílená leč pravdivá diagnóza. Monotónní seriál bez sympatických postav.

Hodně slušná marvelovka. Odklon od mimozemšťanů, útokům na zemi a zmutovaných nepřátel k nepříteli ve vlastních řadách. Ze superhrdinů se stávají vyvrhelové, kteří v tom jsou sami. Druhý film Captain America se zápletkou spíše blíží k špionážním thrillerům, a to je v marvelově světě příjemné osvěžení, stejně jako bitvy tělo na tělo místo technických hraček. Ale ačkoliv se může zdát, že se film svými atributy vrací v čase a zbavuje se svých megalománských atributů ve prospěch poctivých rvaček a přestřelek, není to tak úplně pravda. I bitvy tělo na tělo, útěky a honičky pořád popírají přírodní zákony a pro smrtelníka jsou nedosažitelné, takže je tady potřeba spousta digitalizování. A nějakou tu megalománskou scénu si taky užijeme. Jediné, co mi chybělo byla větší dávka humoru. Hlavní hrdina je nesmírně nudný a bez charismatu a z jeho vložení do našeho světa se dalo vytřískat více vtípků a trochu tak našeho hrdinu polidštit. Captain America je ale velkým překvapením a já jsem si ho užila. 3D je úplně zbytečné a spíš na škodu.

Bahnité Lousianské prostředí, jeho pánbičkářství a magie dodávaly celou dobu seriálu nenapodobitelnou atmosféru, kterou jsem ocenila už v Pravé krvi. True detective je ale temnější a méně líbivý. Detektivové jsou v háji a později jediné, co je drží po kupě jako lidi i jako parťáky je temný případ. Diváci ze sluníčkového světa možná ocení výlet do země marnosti, a ti, co vidí věci převážně očima cyniků, to možná ocení ještě víc, protože tento svět je pro ně domovem a umí se v něm pohybovat. Tvůrci si s psychologii pohráli. Více než o akci jde o lidi, takže se hodně kecá, ale bez zbytečného sentimentu, ovšem s trochou té pózy v hlasech a postojích jednotlivých protagonistů. Byla jsem vděčná za malý počet dílů, kdy tolik nehrozí nebezpeční nudy a zbytečných kliček. Doufala jsem, že seriál skončí první řadou. Spletla jsem se a byla zklamaná, protože, sakra, co chtějí tihle detektivové, kteří už svou Nemesis polapili ještě řešit? Díkybohu se tvůrci rozhodli jít cestou, jakou využil i American horror story a další řada by se měla odehrávat jinde, s jinými postavami a jiným případem. Těším se už teď.

Jarmuschovy filmy nikdy nikam nespěchaly. Jsou trochu divné a jsou to většinou konverzačky. Přežijí jen milenci disponuje těmito přívlastky ale mnohem více. Film má hutnou atmosféru plnou osamělosti, marnosti a snahy přece jenom najít v dnešním světě trochu světla. Ona nuda a marnost je ve filmu umocněna tím, že ji prožívají víc jak tisíciletí upíři, manželé. To, že jsou Eva a Adam upíři nehraje žádnou roli, tento fakt film nikam neposouvá a není nijak moc důležitý, krom toho, že jen ještě více hlavní hrdiny vymezuje vůči společnosti, z níž se sami cítí vytrženi. Hlavní je jejich nesmrtelnost a to, že už žijí příliš dlouho. Adam má svou hudbu, je v depresi a uvažuje o sebevraždě. Eva hledá ve světě spíše to dobré a krásné, ale spíše očima realisty a pragmatika, než sluníčkového optimisty. Eva má taky své knihy a sestru, která na chvíli naruší jejich poklidný život. Ale příchod mladší Avy je jen hozením oblázku do klidné jezerní hladiny. Utvoří pár kruhů a vše je zase jako dřív. Přežijí jen milenci je film svou náladou a hrdiny mně hodně blízký, ale spíše si ho dovedu představit jako hodinový experiment než celovečerní film. Je pravda, že se ve filmu téměř nic neděje a stejně jako hlavní hrdinové jsme udusávání neměnností a rutinou s jen občasnými rozrušujícími epizodkami. Ale i za tyto filmy jsem velmi vděčná, protože dokazují, že i přes vědomí, že mnoho nevydělají, jsou dokončeny a poslány do kin.

Věc, o které sní tak trochu každý. I když já bych trabant vyměnila za vlak a nějaké tamní prostředky a stan za postel a sprchu, pokud by to šlo. Ale je skvělé vidět, že podobná cesta díky spolupráci, zarputilosti a připravenosti se dá podniknout i s trabanty a Jawou, většina ostatních věcí je o to více uskutečnitelnější. Dokument je inspirující a vtipný. Pár Slováků, Čechů a Poláků tvoří nesourodou partu, z nich někteří jsou na zabití, někteří ti zodpovědnější a jiní zase vtipálci, ale dohromady tvoří barvitý tým, který to spolu dotáhne až na konec světa.

Ne. Novodobé adaptace pohádek jsou katastrofa. Tvůrci by měli počkat, až se osvobodí od vší barevnosti, zbytečného CGI, fádnosti a najdou někoho, pro koho je příběh důležitější než efekty. Mocný vládce Oz má čtyři důležité "lidské" podstavy a pár pišišvorů - pomocníků. Nejsympatičtější mi byl cynický opičák. A tady je něco špatně. Možná děti budou mít větší radost z barev a hezkých čarodějek, které tady zastupují oblíbené princezny, ale spíše si myslím, že se začnou taky nudit, protože budou vší té sladkosti přejedené. Zápletka je jednoduchá, ale to nevadí, bohužel jednoduché jsou i postavy, a tím nemyslím archetypální jednoduchost, ale bohužel totální nezajímavost. Glinda a Theodora mají úplně stejný mrkací nevinný kukuč, ale blonďatá Glinda působí s tou svou dětskou nevinností až strašidelně, něco jako Baby Jane z filmu Kdo se bojí Baby Jane. Oz má našlápnuto na slušný charakter, bohužel se zastavil v půli cesty a jeho floutek je až moc floutkovatý a bez charismatu a pak se z něj nakonec stane zamilovaný hrdina. Prostě ne, Same Raimi. Zklamání. Nechal jsi svůj talent pohřbít pod kýčovitou tíhu Smaragdového města, stejně jako to udělal Tim Burton s Alenkou.