Tayen

Je těžké tomuto příběhu něco vytknout: příběh, postavy, animace skvělé. Námět originální. Člověk se až rád ztrácí v Miyazakově fantazii a nechá se jí unášet, bohužel mám někdy pocit, že je té fantazie a snových výjevů a skoků někdy až moc, jakoby se režisér snažil nás ubít krásnými barvami, abychom neměli sílu se ptát a on nemusel nic vysvětlovat, jakoby sám vysvětlení neznal. Chybí mi pointa. Navíc, mi postavy svým charakterem a motivací silně připomínají charaktery Cesty do fantazie. Možná to je jen můj dojem a možná na tom není nic špatného, ovšem v tomto mne Miyazaki trošku zklamal.

Vyšetřovaní zločinu v období syrového a krutého středověku potulnými herci. Námět je originální a neotřelý a středověk je bezútěšný a uvěřitelný, stejně jako křivé obvinění chudého člověka, který se nemůže bránit - na někoho se to hodit musí. Škoda jen, že všechny klady stírá jakýsi chlad a absence jakýchkoliv emocí, tenhle film je totiž stejně vlažný a strohý, jako pověst o angličanech, připomíná mi vystydlý šálek jinak skvělého čaje Earl grey.

Jde o výtečný fantasy seriál, na který jsme dlouho čekali. Občas vadí přílišná rozvleklost, ukecanost a málo magie, ale to je dáno knihami, ne seriálem. Další výtkou jsou bitvy, které by měly působit epicky, ale svou velikostí na to nemají, proto se tento problém tvůrci snaží obejít střihem: začátek bitvy - konec bitvy. Navíc pokud si oblíbíte nějakého hrdinu, musíte někdy čekat hodně dlouho než dostane svých pět minut filmu, z toho důvodu je možná lepí sáhnout po knize, kde se o lidech dozvíme více, ale zřejmě zase za cenu přívalu dalších desítek postav. A třebaže jsem zastáncem toho, že nechutným věcem, peprné mluvě a sexu se mnoho seriálu vyhýbá zbytečně, ve Hře o trůny mi to občas přijde až prvoplánové a vzbuzuje to dojem, že jako dlaždic mluvil i kdejaký šlechtic. Ale to je HBO. Sice tady seriál nechválím, ale jen proto, že bych nosila dříví do lesa, protože řečeno už bylo vše: herci, kostýmy, atmosféra, exteriéry, hudba - všechno tohle na jedničku.

Alfréd Hitchcock je mistr, a s hrůzou to umí, v tomhle filmu ovšem ne na výbornou. Možná to jsou ta okázalá gesta Marlene Dietrich, nedostatek napětí, přílišná zapletenost příběhu, nebo slunce za oknem, když jsem se dívala, ale film mne nenadchnul, tak abych si na něj uchovala vzpomínky na delší dobu než po dnešní den. Dobrá vizitka rešiséra - klasika, ne tak dobrá vizitka Alfréda.

Nic originálního, přesto bavilo. Mělo to atmosféru, spád a herce, které bych sice na Oskary nenominovala, ale na Zlatou malinu taky ne. Duchařská věc, kdy se rodina (jak já nemám ráda starostlivé filmové rodiny) kvůli rakovině dospívajícího syna přestěhuje do velkého domu se záhadnou historií, aby to měli blízko do nemocnice, kde na nemocném zkouší novou léčbu. "Kdyby měl halucinace, léčbu přerušíme", volají doktoři. Problém je, že pacient halucinacemi trpí od prvního dne nastěhování, a zdaleka to není jen léčbou. Malilinkatou chvíli jsme postřehla inspiraci Barkerovou Knihou krve - že neuhádnete kterou?

Pokud se někdo těší na pohádkové dobrodružství pro děti, bude zklamán. Hugo a jeho velký objev je úplně jiným filmem, než si dává myslet trailer. Je to film, který si užijí fajnšmekři kinematografie a labužníci 3D, protože to je ve filmu využito rozumně a cíleně a okamžitě vás vtáhne do děje, jak to dokázal jen Avatar. Nic na vás nelítá, nic vás neleká. Naopak si můžete vychutnat nádheru a barvitost francouzského nádraží 30. let se všemi jeho hodinami, postavičkami a krámky. Všichni představitelé hrají výborně, a jako vždy nejvýraznější a nejvděčnější je postava nádražního komisaře v podání Sacha Barona Cohena. Velkým mínusem filmu je ovšem jeho přílišná rozvleklost v první polovině. V té jen vidíte, jak Hugo utíká po nádraží před komisařem a jeho velkým psem, krade součástky a jídlo, spravuje hodiny a seznamuje se se schovankou zahořklého prodavače mechanických hraček, ze kterého se vyklube průkopník kinematografie, který byl zapomenut a sám na všechno raději zapomněl. První polovinu filmu si vlastně myslíte, že jde jen o opravu jednoho malého robota. Robot je ale opraven a ještě značná část stopáže zbývá. A od tohoto okamžiku příběh nabere na obrátkách a vy se dojatí vracíte na samé začátky, kdy vznikal film, a kdy byla na prvním místě fantazie a filmová kouzla se dělala ručně. Nebýt mé lásky k filmu, dala bych o hvězdičku méně. Není to film dějový, ale emoční.

Film s atmosférou levných postapokalyptických televizních filmů 90. let, což nemyslím jako výtku (Vzpomněla jsem si na Příběh služebnice s Natashou Richardson). Pro mě byla překvapivě lepší první půlka, kdy se seznamujeme s kastovní společností a davy ovládanými médii a soutěžemi aka Velký bratr. Všechno je to pozlátko a maškaráda. Navlečte chudáka do blyštivých šatů, přidejte bouři reflektorů, a máte z něj hvězdu. Davy šílí. Tato část byla nejmrazivější a nejvíce se dotýkala reality. Druhá polovina byla takový něžnější Battle Royalle. Knihy jsem nečetla, ale filmem jsem byla příjemně překvapena. Snímek táhne Jennifer Lawrence, která už mnohokrát dokázala, že na obzoru vychází mladá herecká hvězda. Potěšil i Stanley Tucci a Donald Sutherland v epizodních roličkách moderátora a prezidenta. Pro příště by to ale chtělo více diváka seznámit s městem Kapitol a celým světem, pokud mám novému světu uvěřit a přenést se do něj. Doufám jen, že je to vina nižšího rozpočtu a vzhledem k tomu, že za první víkend si film vydělal dvojnásobek, druhý díl vše napraví.

Pro mě lepší zábava než první díl. Už to nejsou jen hrátky pro děcka, tady se postavám zračí ve tváři frustrace z přetvářky a pokrytectví, kterých se musí účastnit. Napětí mezi politickými špičkami a zoufalou rebélií je krásně hmatatelné. Herci hrají, na kulisách je znát větší rozpočet a řád světa Panemu dává větší smysl. Jistě, pořád je to i přehlídka hezkých mladých lidí, šatů a rozpolcených milostných emocí (kterých je méně, než by se dalo čekat), ale to mladé slečny zajímá, stejně jako mladé kluky zajímají transformeři a náklaďáky létající vzduchem...a dá se o něčem z toho jednoduše říct, že je to hloupé? A režisér, který se rozhodne přivést knihu s podobnými prvky na plátno, to musí respektovat a vytřískat z toho, to nejlepší, tak aby to nepůsobilo směšně. Nicméně šaty, přepych a manýry Kapitolu jsou kontrastem k zuboženému stavu jak hladových obyvatel ostatních krajů, tak rozpoložení ztrémovaných a znechucených hrdinů. Nejslabší částí zůstává bitva v aréně, která působí dost vlažně a uměle, zvláště ve spojení s tím, jak se o tom polovinu filmy mluví a splátci jsou z toho na smrt vyděšení. Polovinu stopáže se buduje očekávání, které při vstupu do arény splaskne jako bublina, nevím, na kolik na tom má podíl knižní předloha a nakolik motiv mít film přístupný pro všechny ročníky. Závěrem - druhé Hunger games byly zábavné a po psychologické a atmosférické stránce o dost drsnější a přesvědčivější než první díl. Část v aréně byla sice horší, ale pořád koukatelná.

Kdo bude tuhle pohádku brát vážně, bude zklamaný. Pravidlem je dívat se a nepřemýšlet o přírodních zákonech ani se pohoršovat nad spletenicí duchů, čarodějnic, hodné a zlé lásky Tristana ani jeho až nechutnou naivitou. Neil Gaiman si s příběhem pohrál, když ho psal a Vaughn, když ho točil, na hercích nezbývalo než se bavit a ten sen nepokazit. A to se jim povedlo. Film ne tak úplně pro děti, kde všechno hezky skoční a americký hloupý honza se stane králem je to pravé pro ty, kteří chtějí pravou pohádku s hodnými a zlými postavami, velkou láskou až do smrti a potleskem na konci.

Na začátek řeknu jedno: přečtěte si knižní předlohu. Jestliže se vám film bude líbit, věřte, že knížka je 100x lepší. Američani už mě štvou, že všechno musí tak zjednodušit a zidealizovat. Hlavně nechápu jednu věc: jak může ženská skočit do náruče chlapovi, který se jí před pár scénami pokusil znásilnit? Zkrácení děje je pro natočení filmu podle literární předlohy vždycky nutné, ale tohle není zkrácení, nýbrž vypuštění věcí, které jinak dávají příběhu větší smysl a možnost Charlyho více poznat. No, prostě, vezměte radši do ruky knížku.