Tayen

Skvělá komedie, která není vyloženě teenagerská ani romantická, ale skrývá v sobě suchý neotřelý humor, který mnohdy zavání cynismem. Nedovedu si představit, kdo by ten cynismus probudil lépe než Bill Murray. Doporučuji na zamračené sobotní odpoledne.

1. hvězdička za naprosto sebevražedného Christiana Bale, který se nechal dobrovolně vyhladovět, protože buď je to tak dobrý herec, nebo naprostý šílenec. 2. hvězdička za překvapivou zápletku, neboť do poslední chvíle jsem nevěděla o co jde. 3. hvězdička za promyšlenost - všechny na první pohled zbytečné prvky do sebe zapadají jako puzzle až vznikne dokonalý obraz, pro jehož úplné sestavení budu potřebovat ještě aspoň další dvě shlédnutí. 4. hvězdička za Reznikův jemný a důmyslný humor, který mne prostě okouzlil

Co Kingovic fanoušci určitě ocení je záběr na obraz pistolníka Rolanda s Temnou věží za zády, který si tam hlavní protagonista maluje coby návrh plakátu. Ale to je jen taková třešinka na tom sladkém, hořkém a chuťově dokonalém pomyslném dortu. Jsem ráda, že to ani tentokrát Darabont nepodělal a filmové zpracování další Kingovy písemnosti neskončilo katastrofou. Mlha je horor každým coulem, ať se jedná o napětí, krev, nebo vyšinutou náboženskou fanatičku, která dokáže obyčejný lid jménem víry přinutit k vraždě. Jednotlivé prvky Darabont servíruje tak, aby zájem diváka neopadl, takže když myslíte, že už nic dalšího nemůže přijít, vytasí na vás s něčím novým. A poznámka nakonec: Darabont umí manipulovat s beznadějí tak mistrně, že být emočně slabým jedincem, nedívám se na to s depkou.

Pro hodnocení Viscontiho filmů si musím dát načas. Stačí pár dnů po shlédnutí prozkoumat, jestli si na film ještě pamatuji. A já si na tento film pamatuji moc dobře. Nevybavím si každé slovo, ba ani každou scénu, ale vybavím si pocity, které ve mně vyvolává samotářství starého profesora kombinované s revolucionářstvím a odmítáním všeho nového a mladého. Proč, když jsou stáří a osamělost tak bezpečné? Co se profesorovi ze začátku zdá nepřijatelné, malicherné a naprosto cizí, v průběhu filmu to přijímá a na konci ty "naduté, hloupé a povrchní" lidi bere jako svou rodinu, protože pozná, že i ty špatné a opovrženíhodné vlastnosti ho mohou obohatit.

Co se týče hororů, je Cronenberg pěkné prase, a to je dobře. Vyloženě se vyžívá v deformacích lidského těla a převrácí naruby všechno svaté. Dítě, co se nikdy tak úplně nenarodilo, místo vraždy - školka plná dětí, psychiatr, který vypadá na psychopata, přitom je to vlastně dobrák, co obětuje vlastní život za cizí. Cením si hororů, u kterých do poslední chvíle nevím, oč jde, až mé ego dostane ránu, ale mé smysly příjemné překvapení. Místo potoků krve a nelogických vražd, tady Cronenberg pracuje s napětím a jako vražedné nástroje si vybírá doslova hračky. Nebo napadlo by vás někoho utlouct dětským kladívkem? A ještě jedno varování: hleďte, abyste před koncem filmu měli dojedeno.

Hodně drsný a bezútěšný snímek, kde nejde o typickou zápletku, ale o prozření lidí, kteří mají moc zasáhnout do života zneužívaných dětí, kterým tato moc byla odebrána. Je až šokující v jakých podmínkách musí lidé v Jižní Americe žít, ale bohužel tady nejde jen o film, na což nás upozorňují statistická čísla v závěru. V neposlední řadě výkony dětských herců jsou víc než přesvědčivé.

Co všechno může přinést zarputilé mlčení? Absolutní uzavřenost do sebe, špatné známky ve škole, ztráta přátel, vlastní sebetrýznění, sebelítost a pohrdání ostatních. Film je to skvělý a Kristen Stewart svou roli zvládla na jedničku. Film si vzal na paškál jedno utajované znásilnění, šikanu, které dívka dostala jako trest za svou "zbabělost" a následné zázračné vyléčení a vyřešení téměř všech problémů a ústrků, jimž musela Melinda čelit - až příliš zázračné vyléčení. Ale možná se to tak skutečně stává.

"Natočíme další film Akta X. Bude to bomba a bude to o něčem jiném než minulý film - žádní zelení mužíčci, ven se nesmí dostat žádná informace. Budeme se taky více zabývat vztahem Muldera a Scullyové, necháme je sblížit se a diváci dostanou, co chtějí, konečně je dáme do kupy. Nejlepší bude, když příběh bude o nějakém skrytém zlu, o něčem, co tu ještě nebylo, nějaké monstrum, nejlépe. Možná by měl být vztah Muldera a Scullyové už rozvinutý. Ano, měli syna. Nebudeme se zmiňovat o podrobnostech, stejně nevím, jak to vymyslet, ať si každý domyslí, co chce. Teď mě nenapadá ani žádný příběh, tak se to bude motat kolem něčeho, co už všichni znají - novodobý Frankenstain. Ale případ necháme v pozadí jako kulisu. Hlavní bude psychika Muldera a Scullyové. Každý bude mít jiný cíl. Sakra, ten jejich vztah, ani pořádně nevím, jak to vymyslet. Ale když to nějak šikovně splácáme dohromady, tak to bude dobrý film. Když už jsme to slíbili, nové Akta X budou." Takhle nějak si představuji myšlenkové pochody Chrise Cartera. Kéž by radši nic dalšího netočil.

Druhý horor, který jsem od Argenta viděla (první byl Phenomena) a dostal o hvězdičku méně. Je těžké hodnotit béčkové horory, protože si v nich režisér může dovolit taktovkou mávat méně přísně, aspoň já mám ten pocit. Phenomena mě dostala hudbou a vnesla do hororové části mého srdce chvění, kterého se u současných řezničin nedočkám. Ale to, co pro mně bylo u Phenomeny nové, mě už v tomto filmu rušilo, ač námět je úplně jiný. Bohužel se opakuje bezmocná hrdinka, kolem které všichni umírají, dialogy, které jsou mnohdy pronášeny jaksi unyle a bez emocí a jednání pro mně chladných a stereotypních postav, které pro mě mnohdy nemá hlavu ani patu. Ano, je to horor. Tady nejde o psychologické prokreslení charakterů, o herce a o vyšperkované dialogy, ale o atmosféru, působivou hudbu a do konce skrývaný děs. Pokud od hororu čekáte toto, je Děs v opeře skvělým dílem. Myslím ovšem, že příště mně unylost a nezajímavost postav a děj, napsaný podle stále stejné šablony, uspí.

Film, který nemá ambice vyšší, než je vzdání holdu operní pěvkyni. Režisér nepředstírá, nesnaží se udělat díru do filmového světa, jen nechává diváka plout v poklidném ději, občas rozčeřeném zpěvaččinými citovými výstupy. Zápletka nic neslibuje, nic nepřináší krom nostalgického úsměvu na rtech diváka, který chápe pocity člověka, jež se snaží připomenout lidem slávu a zásluhy nyní zapadlého umělce. Myslím, že ač jsou tyto filmy málo známé je fajn, že se jim někdo věnuje. Občas sleduji, jak se dnes lidé posmívají umělcům, které kdysi vyzdvihovali do nebes (nemyslím tím Callas) a je mi smutno z toho, jak rychle se zapomíná.