Tayen

Film vypovídá o životě Agnieszki Holland v době, kdy pobývala v Československu, tedy v době studií a okupace. A právě o této okupaci a jak ovlivnila její život a život jí blízkých osob je film hlavně. Přibližuje i povahu samotné A. a to jak ji viděli ostatní, a občas je dokument proložen záběry z filmů, které natočila tehdy a teď - Hořící keř. Spíše jsem čekala, že Návrat Agnieszky h. bude více vypovídat o celém jejím životě a tvorbě, nejen v tehdejším Česku. Ale tak snímek asi ani nebyl zamýšlen. I tak hezky vypráví o úseku života neobyčejné ženy.

Film sám byl jako krásný obraz. Nádherná kamera a vystavěné scény, minimum herců a různých prostředí. Ze záběrů dýchala starobylost uměleckých děj a emoce. Geoffrey Rush byl skvostný v každé vyslovené větě i bez nich. Starý izolující se muž žijící jen uměním se stává posedlý křehkou Clare, která žije nikým neviděna zavřená za zdmi svého domu se svou záhadnou nemocí. Dojem trochu pokazil konec, který mohl být promyšlenější a do celého konceptu nejenže nezapadal, ale vlastně popřel, vše co mu předcházelo, i když logicky dával smysl.

Znepokojivý, podivný, krásný film. Dovedu si představit, že propojení s virtuálním světem a tím i větší závislost na něm, jak ukazuje film, můžeme sami za pár let prožívat. Her ale není žádné varování před odcizeností, nekritizuje, jen posunuje dál to, co se děje teď a rozvíjí vlastní vizi o blízké budoucnosti. Oceňuji vizuální stránku filmu, vypiplanost technických hraček, oblečení, bytů, města. Není možné se dovtípit, kdy se děj filmu odehrává. Celé to vypadá jako futuristická 60. léta. Jako kdyby někdo film natočil v 60. letech a představoval si rok 2020. Herecké výkony jsou perfektní. Postavy jsou opouštěné, přestože žijí vedle sebe, tak jak je tomu i dnes. Pro mě se stalo jediným kamenem úrazu právě obsazení Scarlett Johansson. Ona předvádí s hlasem neskutečné věci a operačnímu systému dodává tu pravou lidskost. Jenže Scarlett je už profláklá herečka, jejíž hlas známe a tak, kdykoliv jsem ji ve filmu slyšela, jsem věděla, že to je právě Scarlett, a ne anonymní hlas bez těla.

Příjemná jednohubka. Film si na nic nehrál a servíroval dobré efekty se sympatickými i když šablonovými hrdiny. Nenudila jsem se.

Milý film se skvělou Judi Dench v čele. Sentiment je přítomen, ale i když si uvědomujete, že vám filmaři zase hrají na city, odpustíte jím to.

Zábavná jednohubka, která rychle vyvane z mysli. Pointa, kterou byste uhodli, jen kdybyste si tipli, nemá nic společného s promyšleností scénáře. Nesympatičtí hrdinové na všech stranách a náznak mytologie, která se nedočká svého dovysvětlení. Doporučuji se podívat, pokud se vám nechce u filmu přemýšlet.

Seriál na motivy jednoho z nových románů Stephena Kinga. Seriál a kniha sdílí společnou zápletku: nad městečko kdesi v Maine se snese průhledná nezničitelná kupole a odřízne tak jeho obyvatele od okolního světa, a ti se musí naučit žít s tím, co mají. Kniha a Seriál mají společných ještě pár charakterů, které ale u seriálu nabyli líbivější a ne tolik vyhraněné podoby.Tím podobnost končí. Zatímco kniha se odehrávala během jednoho týdne, a bylo více vidět, jak policie začíná město řídit, jak obyvatelé zdivočí natolik, že se lidé bojí vyjít na ulici, aby nebyli znásilněni nebo nedostali cihlou, tak seriáloví obyvatelé jsou způsobní, až na pár rabování v obchodě a v baru, na cizí majetek nesahají, poslouchají starostu, společně se modlí a o jakési rebélii a narůstajícím zoufalství si můžete nechat jenom zdát. Zatímco v knize byl každý den kvůli kupoli méně snesitelný, jak zvyšující se nevraživostí mezi lidmi, tak i nedýchatelným vzduchem, který se stává čím dál zatuchlejším a smradlavějším nejen kvůli výfukům aut, tak seriáloví obyvatelé jsou relativně v klidu a řeší si svoje osobní problémy. Seriál jde jinou cestou. Z krutého a občas hnusného trhilleru se stala (až na pár krvavých scén) korektní rodinná podívaná. Zápletka se vyvíjí jiným směrem a dává si pěkně na čas, aby si tvůrci nechali prostor do dalších sérií. Nemá smysl snižovat hodnocení kvůli tomu, že se seriál dost odchyluje od knihy, ale kvůli zbytečných kličkám a natahování. A jestliže seriál začal nadějně a napínavě, tak bohužel pokračuje dlouhou nudnou cestou. Pokud čekáte důstojnou adaptaci Kingova románu, budete zklamaní. A ještě něco: nedořešená první série je pěkná podpásovka, raději si počkejte, až se dotočí další série a dozvíte se rozuzlení aspoň jedné příběhové linie.

Prodloužený víkend je typ filmu, o kterém víte, že neskončí dobře. A možná právě toto uvědomění, že s každou minutou se hrdinové přibližují k vlastní tragédii ve vás udržuje pocit smutku a lítosti a jste nuceni si užít každé nerušené chvíle, stejně jako trojice, která se dobrovolně před světem uzavře v jednom domě. Film si celou dobu udržuje snivou atmosféru a kamera zabírá taková kouzla jako zlátnoucí koláč v troubě nebo odraz světla. Zatímco dospělí hrdinové zklamáni světem se spokojí s pár místnostmi a vzájemnou přítomností, dospívající Henry je stále více lákán otevřít pomyslné dveře a vydat se ven, aby našel, co potřebuje on, ne ostatní. A to se mu nakonec i podaří.

Jarmuschovy filmy nikdy nikam nespěchaly. Jsou trochu divné a jsou to většinou konverzačky. Přežijí jen milenci disponuje těmito přívlastky ale mnohem více. Film má hutnou atmosféru plnou osamělosti, marnosti a snahy přece jenom najít v dnešním světě trochu světla. Ona nuda a marnost je ve filmu umocněna tím, že ji prožívají víc jak tisíciletí upíři, manželé. To, že jsou Eva a Adam upíři nehraje žádnou roli, tento fakt film nikam neposouvá a není nijak moc důležitý, krom toho, že jen ještě více hlavní hrdiny vymezuje vůči společnosti, z níž se sami cítí vytrženi. Hlavní je jejich nesmrtelnost a to, že už žijí příliš dlouho. Adam má svou hudbu, je v depresi a uvažuje o sebevraždě. Eva hledá ve světě spíše to dobré a krásné, ale spíše očima realisty a pragmatika, než sluníčkového optimisty. Eva má taky své knihy a sestru, která na chvíli naruší jejich poklidný život. Ale příchod mladší Avy je jen hozením oblázku do klidné jezerní hladiny. Utvoří pár kruhů a vše je zase jako dřív. Přežijí jen milenci je film svou náladou a hrdiny mně hodně blízký, ale spíše si ho dovedu představit jako hodinový experiment než celovečerní film. Je pravda, že se ve filmu téměř nic neděje a stejně jako hlavní hrdinové jsme udusávání neměnností a rutinou s jen občasnými rozrušujícími epizodkami. Ale i za tyto filmy jsem velmi vděčná, protože dokazují, že i přes vědomí, že mnoho nevydělají, jsou dokončeny a poslány do kin.

Němci si mákli a vyplatilo se jim to. Ranhojiče jsem nečetla, ale brzy to napravím. Film je velevýpravý, veleherecký, velescénaristicky dobrý. Jen pár vad na kráse měl: všichni - od šartlatánského doktora v Anglii ž po přežívši holčičku africké vesnice, mluvili a rozuměli angličtině. A druhá věc: někdy jsem nepochopila, jak se jedna postava dozvěděla, co provedla druhá postava. Ranhojič je sice film dlouhý, ale myslím, že u historických filmů, které jsou točeny podle mnohasetstránkové knihy je to pochopitelné a zkracování by podle mě bylo na škodu. Prostě, stane se toho hodně a hodně si to užijeme. Romantika, nemoci, boj, náboženské zanícení, cestování, dvě kultury a mnohem více. Pro mě po dlouhé době výborný historický velkofilm se vším, co k tomu patří.