Nejvyšší nabídka

Tenhle film mi privodil sok, o ktery se musim podelit. Je to nejspis tim, ze jsem nevedela, co od nej cekat. A ani ted si nejsem jista, jestli se da vystizne popsat. Zda se malinko zdlouhavy, ale presto velmi jimavy a napinavy... Nejdriv vas nalaka na krasne obrazy, pak vas zaujme postavou skrytou za dvermi a svou chorobou... a vy celou dobu napjate cekate, jak to dopadne. Rikate si, ze je to sice nevsedni vyvoj udalosti - nejen kvuli vekovemu rozdilu obou postav - ale presto si ve skrytu duse malujete jakysi happy ending. A pak prijde neco, co od zakladu otrese vami tak pracne vytvorenou predstavou. A ten sok nerozdychate az do zaverecnych titulku. Proc? Protoze se tam ten konec tolik nehodi, az je to genialni. Protoze je to najednou uplne jiny zanr, trochu lacinejsi, ale o to vic necekany. Rekla bych, ze tenhle kousek je pekne umelecke dilo a vydrazil by se hodne vysoko. Geoffrey Rush je vynikajici, ale pata hvezda patri Praze :). (12.12.2013)

Tornatore je podobně jako jeho hrdina tak trochu muzeální exponát, kterému informační věk musí připadat jako záludný zraňující nepřítel a film jako intimní komnata jistoty. Emočně se mě film přestal dotýkat v (úmyslně) přepálené druhé třetině, twist je promyšlený a dobře připravený, závěr zbytečně natahovaný a doslovný. Výborní herci (duety Rush - Sturgess / Rush - Sutherland ozdobné), vizuál jedna velká nádhera (odkaz na Sorentina není náhodný, on i Tornatore pořád věří v sílu zbytečného gesta), hudební podklad snad až moc sentimentální. Příjemné muzeum nostalgie, pošetilosti a obranné odtrženosti od reality. Motivy třinácté komnaty, automatonu a pravdomluvného trpaslíka se mi na téhle trochu moc mechanické metafoře nejistoty, tvořivosti a destruktivnosti citu líbily nejvíc. (11.09.2013)

Můj velký obdiv k ženám, byl vždy doprovázen strachem z nich. Tohle motto by si mohl hlavní hrdina, v podání herecky perfektního Geoffrey Rushe určitě napsat na dveře. Sympatický šedesátník, který vlastní aukční síň, miluje staré umění, sám sbírá staré, originální obrazy, ale na milostném poli, tam je naprostý nováček. Jenže tohle se všechno změní. I přes své roky, profesionální zkušenost a hlavně rozum, který by měl mít, jedna schůzka, s podivnou tajemnou dívkou, změní od základů jeho poklidný, až fádní život., který začne pomalu, ale jistě dostávat velké trhliny. Aneb když láska zavelí, je rozum v prdeli, tohle se u nás taky občas říká a tenhle film je toho jen důkazem. Velmi originálně natočený, herecky (týká se jen Rushe) naprosto bezchybný, doprovázen velmi podmanivou hudbou a také s perfektním koncem. Přiznám se zcela dobrovolně, já všechno tohle sežral Giuseppemu kompletně, i s navijákem. (02.04.2015)

Velmi "oduševnělý" snímek o jednom zvláštním vztahu. Originální romantické drama s netypickými (ale o to lepšími) hrdiny, skoro až mysteriózní atmosférou a něžnou Morriconeho hudbou (hlavní motiv mi silně připomíná jeden z tónů z TENKRÁT V AMERICE). Tornatoreho režie je ukázkově soustředěná, kultivovaná a v nejlepším smyslu slova staromódní, herecky filmu s naprostým přehledem kraluje tradičně skvělý Geoffrey Rush (tohle je možná jedna z nejlepších rolí, ve kterých jsem ho viděl). A pro Pražáky je to takřka povinnost. ;) 80 % (06.04.2014)

První půlka je velká paráda (užijte si to rámování, kamera je blaho), u které si i ostřílení žánroví matadoři musí říct, že patetická a kašírovaná romantika obalená vysokým uměním má ještě své místo na slunci, natož pak v našich srdíčkách. Pak se to nějak zvrhne, začnou nabíhat myšlenky o přepáleném středostavovském vztahu a červené knihovně a člověk si říká, že je to celé jenom velký žánrový podvod, který prostě nemůže být takhle jednoduchý a čitelný. A na závěr se to zlomí. Jenže bez emocí, protože jste si tohle ukončení už dávno předtím vysnili, aby vám z té přepálenosti nebylo trapno. (20.08.2013)