blixadovan

Tohle byla opravdu velká hloupost, těžko uvěřit, že scénář napsal někdo, kdo se alespoň trochu pohybuje (pohyboval?) v těsnější blízkosti politiků, lobbistů, policistů atd. apod. Všechny postavy jsou tak strašně černobílé až to není hezké, no a hlavně jsou naprosto nereálné. Byla-li snaha touto "černobělostí" akcentovat bezpráví, hloupost, naivitu, zkorumpovanost a faleš, nepovedlo se to. Postava Denisy Klánové si o přes hubu celý film říkala, takhle dostal přes hubu snímek komplet. Lenka Vlasáková opět v roli ublíženecké ženy ve středních letech, po kolikáté už? Taková šmrncovní ženská si snad zaslouží i jiné role?

Někteří tvůrci mají více, jiní méně, co říci, to už tak bývá. Každopádně se jedná o velmi příjemný projekt, dávající mnohým divákům do souvislostí vztahy mezi jednotlivými tvůrci z této doby. Velmi pozitivní aspekt projektu vidím v tom, že jsou pravidelně (jeden den, jeden čas) uváděny filmy z této doby a je možné si na ně "počkat" a eventuelně si je vychutnat.

Mišík je skvělej muzikant, to se dávno ví a pořadů o něm bylo natočeno dost, stejně tak jako o jeho učinkování v kapelách šedesátých let, různých represích a zákazech tehdejším režimem. Tento pořad měl být snad o něčem jiném? O jeho astmatu? Komplikacích diabetu? Nebo o všem dohromady? Nepůsobilo to moc kompaktně, místy hodně bulvárně, někdy až pateticky. Držím mu všechny palce!

Režisér Tomáš Mašín ukázal většině českých režisérů jak se točí filmy. Připravenost, vize, kvalitní scénář, obrazové zpracování filmu. Naprosto přesně vystihl atmosféru oněch tří let nejen v životě jednoho rodícího se levicového intelektuála, ale celé společnosti. Kryštof Hádek do role dobře pasoval, floutek s mladických výrazem, nezbytnou cigaretkou v puse. Jediné, co mi uniklo, byl důvod obsazení druhé hlavní role a role kamaráda-malíře polskými herci, kteří museli být předabováni. Nepřišli mi až tak charismatičtí a nenahraditelní, aby to nemohli hrát čeští herci, roumněj bez nutnosti dabingu. Nic proti polským hercům, ale když jsou stejně předabováni, trochu to ztrácí smysl.

Scénář filmu napsal sám život, lépe řečeno dějiny, tedy nelze k němu mít přílišné výhrady. Achilovou patou filmů snažících se reflektovat život a činy nejrůznějších diktátorů, teroristů, bojůvek, narkobaronů atd. apod. je to, že ve snaze o zjištění motivací k mnohdy brutálním činům, jsou tyto osoby, event. organizace vykreslely tak, že jim lze podlehnout, jinými slovy, že divákovy sympatie bývají (ať už chtěně nebo nechtěně) na straně zla. Ulrike Meinhof zde vystupuje jako manželem podváděná matka dvou dětí a levicová novinářka, která se změní v hybatelku teroristické bojůvky-jasné a zřetelné důvody tak radikální životní změny ve filmu vykresleny nejsou, povrchově to vypadá jako jakési utržení se ze řetězu po opuštění manžela, toto je samosebou nesmysl. Ještě více (vlastně méně) se to týká i Andrease Baadera, ten zpočátku působí jako šílenec (no, on jím vlastně ve skutečnosti asi i trochu byl). Evidentně se tvůrci soustředili na vytvoření dokonalé rekonstrukce několika zásadních let v životě RAF s důrazem na autentičnost, což se jim podařilo v míře vrchovaté. Představitelé hlavních rolí neměli chybu, krásná Dylanovo píseň na konci filmu také ne, z kina jsem odcházel navýsost spokojen a měl jsem o čem přemýšlet (nejen o tom, proč v sále byly celkem 2, slovy dva diváci)!

Hodnotím na základě shlédnutí pouhého jednoho dílu-vtípky na úrovni druhého stupně základní školy, připitomnělé pitvoření Tomáše Matonohy a jalová postava Martina Dejdara. Ne, tohle opravdu není nic, co by stálo za další shlédnutí.

Konečně si Filip Renč zkusil natočit divácky náročnější snímek i s vědomím toho, že komerční trhák z něj určitě nebude. Hlavním „tahákem“ filmu je bezesporu vynikající Karel Roden, jehož herectví až příliš kontrastuje s nevýrazností představitelky jeho ženy. Představitel hrobníka je místy až směšně toporný, necharismatický a v roli svádějícího milence absolutně nepřesvědčivý. To už mohl rovnou do této role Filip Renč obsadit svého kamaráda Jana Svěráka, kterému asi žádnou maličkou roličku tentokrát nesvěřil (nebo jsem si ho nevšiml), měli přece takové pravidlo... Potěšila mě účast Vladimíra Dlouhého, který na poměrně malém prostoru vytvořil kreaturu neukojeného slabocha. Úsporná výprava, tuhá zima a hlídačovy flashbacky místy navozují opravdu temnou atmosféru, což bylo nejspíš záměrem, ale pak se na scéně objeví skřet-hrobník a atmosféra se musí tvořit znovu. Po dlouhé době však český film, který má zřetelnou zápletku a děj. Jinak tento snímek řadím, i přes drobné výhrady, k tě zdařilejším, protože se diváctvu nepodbízí a nepitvoří se. Osobně si ale myslím, že se Filip Renč vrátí k větším kasovním jistotám.

On by ten pořad rozhodně nebyl špatný nebýt moderátorky paní Jílkové, která se bohužel stylizuje do své "kotelovské" role přísné vždyzadivákamastojící ochránkyně těch, kterým je, dle paní Jílkové, ubližováno. Nemyslím si, že by taková byla ve skutečnosti, je to jistě její stylizace na objednávku ČT, ale nepůsobí to dobře. Ten její přezíravý pohled je opravdu děsnej. Hosté jsou vybíráni dobře, jen ti náhodně přicházející či kolemjdoucí jsou zpravidla zoufalí. Pořad ano, ale s jiným moderátorem.

Snímek absolutně překonal moje očekávání, k oscarovým filmům přistupuji poněkud rezervovaně po zkušenostech z minulých let. Nebylo by divu, kdyby byl film uveden na nějakém festivalu v sekci "independent". Ano, příběh o chudém chlapci, který ke štěstí přišel, není příliš originální, ale zde toto téma rozhodně není tématem ústředním, slouží spíše jako pozadí. Vynikající sekaná kamera, dokonale natočené indické reálie, skvělá hudba. Místy legrační, místy hluboce tragický příběh se stylově bollywoodským happy endem. Je rovněž navýsost sympatické, že si režisér vystačil s indickými herci a neimplantoval tam nějakou hvězdičky pro zvýšení "atraktivity" snímku. Byl jsem unešen, k Oscarovi gratuluji.

Vtipná, svěží televizní adaptace divadelní hry, plná situační a slovní komiky. Jan Budař opět dokonalý, obě jeho herecké herecké partnerky s ním, i když obtížně, drží krok. Nenáročná, zábavná záležitost. Ano, souhlasím, je-li nedostatek kvalitních původních scénářů, proč nesáhnout k nějakému dramatickému textu.