Zmiu

napínavé, krvavé, v duchu islandských ság. K tomu strhující hudba. I z mála se dá vykřesat hodně. Mstitel, kterému dal sílu Óðinn, sám sebe nazývá Host, islandsky Gestur. Toto jméno je jedno ze jmen Óðinových, jistě tedy není zvoleno samoúčelně. Pták, který je překládán jako havran, je ale ve skutečnosti krkavec.

zvláštní film. pár dobrých vtípků, celkem slušně zde bylo ukázáno vztah společnosti k postiženým, ale jinak to bylo dost naivní a rozvleklé. Prvních cca 20 minut jsem se vyloženě nudila. Škoda jen, že ty dobré myšlenky a vtípky jsou zabalené do něčeho, na co se kouká tak těžce.

Americký voják se vrací po letech na Island a vzpomíná na dobu, kterou tam prožil a na jeho islandskou lásku. Ve filmu se pořád prolíná realita se vzpomínkami a není moc jasné, co je co. Byla to docela nuda.

tento seriál znám ze čtyřlístku, kde vycházel v 70. letech a moc se mi líbil. Nicméně večerníčková forma nic moc. Nepamatuji si to tak dobře, ale po výtvarné stránce mě to moc nenadchlo a ten medvěd mi už jako dítěti přišel neuvěřitelně trapný.

Tento film je tak trochu reklama na Island. Ukazuje krajinu a typické islandské zvyky bez ladu a skladu, ale spíš jen takové pozlátko, než reálné situace. Kdybych o Islandu nic nevěděla, budu ho hodnotit asi lépe, ale v porovnání s filmem Stuttur frakki, který byl natočen o pár let dříve, a stejně tak představuje zmateného cizince v neznámé zemi, jsem nemohla dát lepší hodnocení. Film mě spíš rozčiloval, než bavil.

Jeden z dalších filmů o nezkažených dětech a zkažených dospělých. Dobré na probuzení našeho "vnitřního dítěte". Poetický dánský venkov 60. let, nádherná hudba, a dětský hrdina, který prostě zaujme. Další moje srdcová záležitost.

Pro ty, které by to zmátlo, islandští duchové nejsou průhlední, ale zcela hmotní. Ten chlap, co se tam náhodně občas objeví, je duch. Do celkové atmosféry filmu docela dobře zapadne, a rozuzlení celého filmu je také víc než překvapivé. Film určitě stojí za shlédnutí, je to dost napínavé, a když tam Baldur chodí v noci sám opuštěným objektem, tak z toho běhá mráz po zádech.

To, co se děje ve filmu, nemá daleko od skutečnosti. Případy z polepšoven vyšly najevo zrovna v době, kdy se pracovalo na filmu. Tento film bych nazvala takovým islandským Requiem pro panenku. Selhal systém nebo lidi? Kdo vlastně byl posílán na farmy, které měly být polepšovnami? Viníci nebo oběti? Naivní představa mladých vychovatelů o změně systému se setkává s drsnou realitou.

Velmi volné pokračování filmu Meðal allt á hreinu. Stejná skupina, stejní lidé, jen o 20 let starší. Z tohohle důvodu je to opravdu zajímavé vidět. Někteří lidé jsou dost k nepoznání. Zápletka je opět postavena na soupeření dvou kapel, tentokrát jim jde o reprezentování v soutěži Eurovision. (ta je na Islandu velmi populární) Z dívčí kapely, která byla v prvním díle, je tam nějak výrazněji jen jejich frontmanka. Ta už se zpěvákem skupiny Stuðmenn není, je zde ale stále spousta hořkosti, a zpěvaččin syn by rád věděl, kdo je jeho otec. Oproti prvnímu dílu to není taková legrace, i muzika je o něco slabší. Ale Duddi je opět neuvěřitelný.

Docela slušný dokument, možná jsem čekala více odhalení ze zákulisí. Čekala jsem asi něco jako "ženy pro měny", ale tohle je trochu jiný pohled. Nicméně rozhodně neurazí.