Zmiu

Antonův otec byl pilot, který tragicky zahynul. Příběh je o tom, jak se malý kluk s tímto neštěstím vyrovnává, posměšky spolužáků to také zrovna neulehčují. Dětští herci byli opravdu super. Hudba: Hilmar Örn Hilmarsson

Druhý díl ze série Millenium. Těžko srovnávat s prvním dílem, tohle mi přišlo takové akčnější, mělo to větší spád, ale zase v jedničce mě dost bavily momenty, kde byla Lisbeth s Mikaelem, které tady v podstatě chybí. Ale závěr to aspoň vynahradil. :-) Takhle série mě fakt baví, už se nemůžu dočkat třetího dílu a snad se brzy dostanu i ke knihám. P.S. Paolo Roberto je i v knize. Lisbeth s ním boxovala.

Já jsem tenhle film asi po 10 minutách vypla, nebavil mě, a fakt nevím, jestli se na něj ještě někdy podívám. Prostě Stella kandiduje do politiky, to není moc záživné téma.

U tohoto filmu, a posléze i knih, mě zaujala především psychologie postav. Oba hlavní hrdinové jsou mi velmi, ale velmi blízcí.

třetí část trilogie, "Hrafninn flýgur" a "í skugga hrafnins". Nedávno, cca 2006 byla udělán řežisérský sestřih, který se jmenuje Embla. a ten vyšel i na DVD. původní verzi na DVD asi nenajdete.

Tento film byl opravdu síla, když se kouknu, kdy to bylo natočeno, a jako moc to sedí na ty bankovní šaškárny dnes, tak nepřestávám zírat. Aneb ten co měl málo, bude mít ještě míň, a svině ty se vždycky nějak vylížou.

začátek je trochu vlažný, ale pak se film rozjede a ke konci už šlape jako hodinky. Jako thriller bych to rozhodně nenazvala, spíš mi to přišlo jako komedie s několika prvky thrilleru, fóry byly povedené. A o co ve filmu jde? Kristófer (Baltasar Kormákur) žije spokojeně se svou ženou a dětmi, ale mají dluhy. Kristóferův nejlepší přítel (Ingvar Eggert Sigurðsson) a bývalý milenec Kristóferovy ženy Íris ho naveze do kšeftu pašování alkoholu. Kristófer tyto věci dříve dělal, byl i ve vězení. Své ženě slíbí, že je to jen teď jednou. A pak už se věci začínají zamotávat, více lidí má prsty ve špinavých kšeftech a nikdy nevíte, komu můžete věřit. Režisér Óskar Jónasson pojal příběh s podobnou nadsázkou jako v jeho starší, na Islandu kultovní záležitosti "Sódoma Reykjavík". ( I tam se jedná o alkohol a podsvětní boje) Reykjavík-Rotterdam je o něco drsnější, ale například fór s malbou je typický pro jeho styl humoru. A i zde jsou zločinci pořád jen islandské malé ryby, které můžou být opravdovým mafiánům jen pro smích. Viz. scéna v Rotterdamu. trailer lze najít zde: http://www.blueeyes.is/

Začátek filmu byl trochu černobílý, ale pak mě to vtáhlo. Co mě na islandské tvorbě těší, že nekončí sladkým happy-endem, ale zároveň to končí pozitivně. Trochu nechápu ty komentáře, které si stěžují, že se to točilo moc vevnitř. Vzhledem k tomu, že se to odehrává o Vánocích, a ještě v té nejodlehlejší oblasti dost na severu, tak je třeba si uvědomit, že je tam světlo jen pár hodin, a pokud je hnusně, tak je akorát šero celý den. S přihlédnutím k počasí, se to odehrávalo venku až moc. :-) Také by mě zajímalo, jak moc velký problém je k filmu přidat titulky, když už je k tomu dabing, takže už to stejně někdo musel přeložit. Ono zas tolik lidí, co to dá v islandštině jen z odposlechu, není, a odpůrci dabingu si to nekoupí. V pár pasážích jsem musela přepnout na češtinu, (duchovi moc nebylo rozumět). Emoce postav byla stejné asi jako u rychlodabingu.

hodně vysmátej seriál. Tak si říkám, na čem asi autoři byli. :-) asi by se mi to tak nelíbilo, kdyby tam nebyla prasátka. Ale prasátka jsou prostě skvělá. chrocht.

černá skvrna v dějinách Islandu, to je oč tu běží. Stát posílal děti z problémových rodin do výchovného centra na úplném výběžku západních fjordů, do místa, které se jmenuje Breiðavík. Také mladí delikventi se sem dostávali, podle výpovědi bývalých chovanců, stačilo i málo. Ústav fungoval od padesátých let někdy do počátku sedmdesátých. Osoby, které měly děti na starosti, byly často nekompetentní. Docházelo k surovému zacházení, ba i zneužívání. Před pár lety to bylo celé odhaleno. Oběti si nesou následky dodnes, někteří spáchali sebevraždu. Dokument je rekonstrukcí historie tohoto ústavu, plus autentické výpovědi bývalých chovanců. Někteří z nich se při rozhovoru i rozbrečeli. Nicméně ateistickým Čechům se asi nebude moc zdát ten konec, kdy bývalý svěřenec doufá, že jim bůh všem odpustil, že on sám jim už odpustil.